O deset let později kompozice nepřestává udivovat. Americký ansámbl Roomful of Teeth ji tento pátek zazpívá v pražském Divadle X10, kde díky festivalu Prague Sounds zažije český debut. Autorka skladby Caroline Shaw bude jednou z osmi účinkujících, kteří na pódiu bez doprovodu jakýchkoliv hudebních nástrojů budou střídat nejrůznější techniky od alikvótního zpěvu přes operní až po ten popový.
Na příběhu Caroline Shaw lze ilustrovat, z jakých okruhů interpreti pocházejí. Američanka vystudovala housle a zpěv na konzervatoři, obdivovala klasiky jako Johannesa Brahmse nebo Johanna Sebastiana Bacha. Díky přirozené zvědavosti ale pozvolna začala poslouchat i věci, které její spolužáci spíše ignorovali. Nejprve různé podoby pop-music, pak třeba i avantgardu 60. let jako skladatelku Meredith Monk.
Do jejích 31 let přesto Caroline Shaw znali spíše příznivci newyorské alternativní scény. Vše změnil až jeden den v roce 2013, kdy zpěvačka a houslistka právě za skladbu Partita for Eight Voices dostala prestižní Pulitzerovu cenu za hudbu coby toho času nejmladší laureátka v její historii.
Dílo vytvořila v úzké spolupráci s Roomful of Teeth, jehož se stala členkou a který tou dobou existoval pátým rokem. Neobvyklé pěvecké těleso založil všestranný umělec Brad Wells. Ten zpívá, učí, diriguje, komponuje. A zastává názor, že západní hudební kultura dosud využívala lidský hlas jen omezeně.
Od blues po operu
Wells naposlouchal nahrávky ze všech koutů světa. Okouzlen rozmanitostí vokálních technik, které si lidstvo vyvinulo, začal s kolegy postupně pomocí chrupu, hlasivek a jazyků "objevovat a zkoumat výrazový potenciál lidského hlasu", jak to souhrnně nazývají na svých stránkách. K pochopení a naučení se často velmi specializovaným lokálním technikám jim pomáhali umělci z Mongolska, Koreje, Gruzie nebo Grónska, kdy jim například inuitští pěvci objasnili úskalí takzvaného hrdelního zpěvu.
To vše se dělo na intenzivních soustředěních Roomful of Teeth, které každé léto hostilo Muzeum současného umění v americkém Massachusetts. Na projekt nebylo lehké sehnat peníze, Wells si ale pomohl crowdfundingem a zápal všech účastníků pomohl přenést odvážný nápad přes složité první roky.
Caroline Shaw ve spolupráci s nimi viděla možnost vypilovat své kompoziční i pěvecké schopnosti. Na objednávku Roomful of Teeth začala nejprve souběžně vymýšlet čtyři skladby kombinující různé pěvecké techniky - mluvené slovo, šepot, expresivní zvukové projevy, gregoriánský chorál, operu, delta blues, nemluvě o názvucích východoevropské lidové kultury, jódlování či třeba korejském vyprávěcím stylu pansori.
V jednom bodě autorku napadlo spojit čtyři kratší skladby v celek. A tak vznikla Partita for Eight Voices, se kterou všichni zúčastnění prorazili. Nejprve v roce 2013 komponistce vynesla Pulitzerovu cenu, rok nato nahrávka na debutovém albu Roomful of Teeth obdržela cenu Grammy v kategorii komorní hudby a malých ansámblů. A od té doby už si těleso věhlas udržuje - letos úspěch zopakovalo se svou čtvrtou deskou Rough Magic, která mu rovněž vynesla Grammy.
A těch deset let mezi tím? Každý z členů si budoval své portfolio. Současný vedoucí uskupení Cameron Beauchamp si bokem vysloužil další Grammy coby člen hudebního kolektivu The Silk Road Ensemble. Ani basbarytonistovi Dashonovi Burtonovi nestačila jedna Grammy, v roce 2021 uspěl se sólovým albem obsahujícím hudbu anglické skladatelky Ethel Smyth.
Pěvkyně Estelí Gomez, Virginia Kelsey a Martha Cluver sbírají úspěchy ve světě soudobé i staré hudby, spolupracují se špičkovými tělesy od Sanfranciského symfonického orchestru po Bang on a Can. A skoro všichni členové zároveň úspěšně budují kariéru v akademickém prostředí jako vokální pedagogové. Prahu tedy čeká vystoupení opravdových hvězd.
Obvinění z přivlastňování
Roomful of Teeth tento pátek v Divadle X10 nezazpívají jen zhruba půlhodinovou Partita for Eight Voices, ale také další dvě kompozice. Tu nazvanou Psychedelics složil současný newyorský autor William Brittelle a do extrému využívá neobyčejně rozsáhlého arzenálu vokálních technik, jaké členové ansámblu ovládají. Hudební koláž, při níž pěvce doplňují syntezátory, střídá odlišné styly rychlostí bezmyšlenkovitého "scrollování" na sociálních sítích.
Za doprovodu nesmyslných textů korunovaných opakovaným záhadným tvrzením, že "Xochitl snědla třináct modrých nanuků", zazní názvuky deathmetalového chrčení, cosi připomínající přiopilé popové doprovodné vokály či bojovou sekvenci v arkádové hře. "Je to takový horečnatý postapokalyptický sen. Velmi surreálný s mnoha jasnými barvami," shrnul vedoucí ansámblu Cameron Beauchamp v rozhovoru pro server Novinky.cz. Skladbu zařadili na album, které letos dostalo Grammy.
Uklidnění pak nabídne On Stochastic Wave Behaviour od Leilehuy Lanzilotti, potomkyně původních obyvatel Havaje. V pozadí této zvukově jemné, hebké kompozice stojí vědecké poznatky a data související s chováním mořských vln. Při poslechu ale daleko více zaujme volba jazyka - celá skladba je zpívaná v havajštině. Autorka tím vzdává hold předkům.
Poctít cizí kultury chtěli také Caroline Shaw a Roomful of Teeth skladbou Partita for Eight Voices. Ta přesto vyvolala kontroverze a například inuitská zpěvačka Tanya Tagaq obvinila Američany z takzvané kulturní apropriace, to znamená přivlastňování prvků kultury menšin.
Skladatelka i hudebníci z incidentu byli nešťastní, po sérii omluv se rozhodli častěji zmiňovat na koncertech jména lektorů, kteří je naučili jednotlivým pěveckým technikám. Dnes mají seznam umístěný na webu.
Obvinění zapletlo Roomful of Teeth do výbušného diskurzu o tom, jestli kultura nebo v tomto případě hudba, písně či vokální techniky někomu patří a zda má na ně někdo cosi jako výhradní právo. Jednoznačná odpověď zřejmě neexistuje, zvlášť ne v uměleckém projevu. Roomful of Teeth, respektive Caroline Shaw, ve svých dílech nevyužívají přímé citace, všechny inspirace a vlivy přetavují do nového, svérázného tvaru. Pak už je na každém, kde si určí linie mezi tím, co považuje za poctu a co už třeba vnímá jako krádež.
V ideálním případě by poslech Partita for Eight Voices na pátečním koncertě mohl v lidech vzbudit chuť poznat kořeny těch tradic, ze kterých skladatelka čerpala. Anebo by v nich mohl povzbudit zájem o další tvorbu Roomful of Teeth, kteří neustále sbírají nové fanoušky, ocenění i respekt mezi profesionály. Dnes pro ně skládají respektovaní autoři soudobé hudby jako Julia Wolfe nebo David Lang. A zároveň na jejich koncerty chodí mnozí, které soudobá hudba doposud míjela.
Úspěch Roomful of Teeth přitom není nikterak záhadný. Členové ansámblu jsou elitní hudebníci - a kdo je zažije, může jen žasnout nad tím, co všechno svými hlasy dokážou vytvořit. Navíc působí nesmírně otevřeně a srdečně.
Některé skladby v jejich repertoáru mají blíže relativně přímočarému indie popu než sofistikovanému experimentu. Však ansámbl každou objednávku nové skladby podtrhává nesmrtelnou okřídlenou hláškou, že "hudba je jen jedna". A může se v ní zrcadlit hrdelní zpěv stejně jako Kanye West.
