Vídeň (od naší zpravodajky) - Přehlídka s podtitulem Revoluce primitivismu zahrnuje 130 děl od Modiglianiho, Pabla Picassa, Constantina Brâncuşiho nebo Andrého Deraina.
Všichni tvořili ve stejném čase na stejném místě, tedy na počátku 20. století v Paříži. Až na Deraina je spojoval také obdiv k takzvanému primitivnímu umění, které objevili v etnografickém muzeu sídlícím v paláci Trocadéro.
Mimoevropské masky a drobné sochy nynější výstava rovněž obsahuje. Zprostředkovává, nakolik návštěva Trocadéra tehdejší umělce fascinovala. První překvapení se dostaví hned na začátku, za skleněnými dveřmi, jež od výstavních místností oddělují chodby zdobené bílým mramorem a zrcadly. Úvod akcentuje Modiglianiho méně známé sochařské období.
Co přejal od masek
Sochal především busty, protáhlé, štíhlé hlavy, jejichž tvarosloví odpovídá právě primitivnímu umění. Je zajímavé srovnání s výtvory Picassa, který si rovněž přisvojoval podobu především afrických soch. Zatímco Picasso z nich ale vytáhl plochost a démonickou prázdnotu masek s tmavými štěrbinami místo očí, což použil v prvním kubistickém obraze Avignonské slečny z roku 1907, Modigliani je přetvořil v elegantní, aristokratické tváře.
Oba u primitivního umění zaujala prázdnota očí, jež se pro Modiglianiho staly poznávacím znamením. Především v obrazech, ke kterým se po krátké sochařské epizodě vrátil.
Návrat to ale nebyl dobrovolný, raději by býval byl sochařem. Avšak jemný prach, jenž se víří při otesávání kamene, mu zhoršoval zdraví. Od dětství se u něj projevovala tuberkulóza, na kterou také roku 1920, v pouhých 35 letech, zemřel.
Teprve předčasná smrt mu přinesla slávu a zájem o dílo, jaké nezažil. Už pohřeb na hřbitově Père-Lachaise byl hotová demonstrace. Masový zájem vzbudilo nejspíš rodinné neštěstí: den po malířově smrti si vzala život i jeho snoubenka Jeanne Hébuterneová. Skokem z pátého patra domu, v němž bydleli její rodiče, zabila nejen sebe, ale také nenarozené dítě ve svém břiše. Ani ne dvouletou osiřelou dceru pak adoptovala Modiglianiho sestra žijící v italském Livornu, odkud pocházel i umělec.
Modigliani se stal legendou. Kdekdo vzpomínal, jaký byl bohém, že navzdory chatrnému zdraví nechyběl na žádném pařížském večírku, připomínaly se i drogové excesy.
Jeho literárně nadaná matka, původem Francouzka z Marseille, uveřejnila další mýtotvornou vzpomínku: Modigliani jako čtrnáctiletý onemocněl tyfem. V horečkách prý blouznil, že bude umělcem. Když se uzdravil, nemusel se vrátit do školy a skutečně se stal nejmladším žákem livornské akademie. Později studoval umění ještě ve Florencii.
Přátelé nebyli
Do Paříže odešel ve 22 letech, roku 1906. Podnájem si našel, jak jinak, na Montmartru. Jako první ho podporoval lékař Paul Alexandre. Kupoval od něj kresby i obrazy a dával mu zakázky na portréty.
Archivní fotografie dosvědčují, že Modigliani se seznámil s mnoha autory, na několika snímcích je také Picasso. Blízcí přátelé se z nich nestali. Úspěšnějšího, jen o tři roky staršího Španěla však Modigliani obdivoval, o čemž svědčí dva jeho portréty.
Účastnil se mnoha skupinových výstav pořádaných galeristou Paulem Guillaumem a také několika pověstných salonů. V roce 1914 se jeho práce dostaly na výstavu v londýnské Whitechapel Gallery.
Od začátku první světové války do konce života maloval téměř výhradně portréty nebo akty. Zachytil mnoho významných současníků, především malířů a mecenášů, ale také milenky či neznámé modelky.
Samostatnou výstavu měl jen jednu v roce 1917 a skončila skandálem. Představil se v Galerii Berthe Weillové, přehlídka zaměřená na akty ale nepřežila první den. Úředníci ji hned zavřeli a tři desítky obrazů zabavili. Modigliani pak raději maloval zpola zahalené akty, nebo raději jen portréty.
Není těžké si domyslet si, proč akty ve své době pobuřovaly. Ležící nahé ženy vábí, rozkošnicky se protahují. Mají nečekaně ostrou barvu pokožky, jako by je rozpalovala touha, i když tváře působí spíše zasněně než vyzývavě.
Vídeňská výstava ukazuje díla z muzeí a soukromých sbírek tří kontinentů, od USA po Singapur, od Velké Británie po Rusko. Připravil ji pařížský kunsthistorik Marc Restellini. Jeho styl prolínání dobových fotografií z pařížských ateliérů, kaváren a ulic s díly těch, již na snímcích defilují, a navrch ještě s uměním přírodních národů vytváří hutný zážitek.
Zpočátku to ale vyžaduje jistou sebekázeň: nechat se vést širokým obloukem přes inspirační zdroje k podstatě Modiglianiho stylu a nenamířit si to středem k těm nejznámějším obrazům, dámám s dlouhým krkem a prázdným pohledem. Odměnou je například poznání, že Amadeo Modigliani byl malující sochař.
Výstava
Modigliani: Revoluce primitivismu
Albertina, Vídeň, výstava potrvá do 9. ledna 2022.
