Zemřel tajný fotograf žen, šmírák Miroslav Tichý

krk, raw
13. 4. 2011 14:07
Svéráznému tvůrci z Kyjova bylo 84 let
Miroslav Tichý
Miroslav Tichý | Foto: Kunsthaus

Praha - Ve věku 84 let zemřel v úterý svérázný fotograf Miroslav Tichý, který se proslavil až na sklonku života svými potají nasnímanými obrázky žen z Kyjova, kde žil. Autorovo úmrtí oznámil Roman Buxbaum - Čechošvýcar, který stál jako jweden z prvních za jeho pozdní kariérou. Tichý zemřel několik týdnů poté, co se výběr z jeho díla představil na Staroměstské radnici na první velké pražské výstavě.

Čtěte také:
Šmírák Tichý si zasloužil lepší výstavu než katalog těl
Šmírák Tichý tyje z upírské podstaty fotografie
Praha poprvé pořádá výstavu voyeurovi Tichému
Miroslav Tichý čili Jak vyrobit umělce

Autorův příběh je dnes už dobře známý; ostatně tvoří nezbytnou součást mýtu, jenž vznikl kolem jeho osoby a díla. Ústředním prvkem je na okraji společnosti žijící autor, který si vlastnoručně vyrábí primitivní fotoaparáty z nejrůznějších materiálů a předmětů a s nimi pak fotí.

Foto: GHMP

Hlavním, vlastně jediným předmětem jeho zájmu byly ženy, dívky, slečny, nejlépe spoře oděné. Přesněji řečeno nejde ani tak o celé ženy, jako spíš jejich jednotlivé partie - nohy, poprsí, zadky, rozkroky, sukně, šortky (právě tento maniakální zdůraznila pražská výstava).

Fotografie pořizované od 60. let do konce minulého století (obůlíbené bylo taní koupaliště) jsou „postiženy" silnou stylizací, nekvalitou "domácích objektivů" i nedbalým vyvoláváním a zpracováváním zvětšenin. Výsledkem jsou přitom efektní, otrhané, flekaté, špatně ustálené snímky, které Tichý podle všeho ani nezamýšlel vystavit, nebo s nimi dokonce obchodovat. Každopádně si jich příliš nevážil.

Přesto se z neznámého skoro-bezdomovce stala ikona české fotografie na zahraničním trhu. Tichého dílo se díky činnosti několika obchodníkům s uměním dostalo z krabic jeho kyjovského brlohu na mezinárodní scénu a vydělává částky v řádech desetitisíců eur.

Není pochyb, že důvodem je Tichého příběh. Umělec na pokraji společnosti i šílenství; malíř, který opustil svůj obor; vyhnán režimem z ateliéru žije ve špíně, holduje alkoholu. Věnuje se vytváření fotografií s živočišným nábojem, jako stalker pronásleduje ženy a dívky z celého města. Detaily těl zachycuje v reáliích komunistického maloměsta šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých let.

Už tahle část příběhu by byla lákadlem. Druhou částí story je technické provedení - Tichého fotografie jsou esencí manuální výroby. K tomu se přidalo také idelání načasování: story přišla právě v okamžiku, kdy digitální technologie prakticky vymazaly klasickou fotografii.

Tichý sám zřejmě o žádný "svůj příběh" nestál. Legendu, jež spíše škodí nepředpojatému přemítání o jeho díle, za něj paradoxně vytvořili jiní. Nicméně na druhé straně - bez oné story bychom o Tichém nejspíš ani nevěděli.

 

Hlavně zahraniční kurátoři a insituce vyznávají pohled na Tichého coby poetického a spontánního umělce, který nepracuje v sepětí s uměleckým světem, ale v ústraní „sbírá malé okamžiky".  K tomu se často přidává i motiv východoevropského divouse i jakéhosi "uměleckého boje" proti komunismu.

Foto: GHMP

Naopak část domácích kurátorů zastává podobně vyhrocený postoj s opačným znaménkem. "Tichého umění" je podle nich konstrukce. A galerijní provoz a umělecký byznys, které by měl autor svou "čistotou" demaskovat, tady jen znovu ukazuje svou sílu a manipulaci.

Neznamená to, že všichni kritici "mýtu něžného barbara" a priori odmítají i Tichého dílo. I ti negomatičtí však namítají, že Tichého fotky jako výsledek vlastně nezajímaly; jeho "amatérství" bylo protikladem estetického záměru a motorem jeho prací byla hlavně sexualita, kterou ale mnozí vytěsňují ve prospěch kurátorských konceptů a vznešenějších impulsů. 

Příliš jednoznačných příznivců Tichý doma neměl. Asi nejvstřícnější názor vychází z pozice média, jež autor používal, a míní, že "Tichý není pouze kurátorským vynálezem, ale ani fotografem, kterému má význam udílet ceny jakožto kunsthistorické štemply - neboť esence jeho tvorby tyje z něčeho v neutrálním slova smyslu primitivního, z upírské a voyuerské intence fotografie".

Na jednom se ale nyní všechny tábory asi shodnou: Tichého smrt ještě zvýší hodnotu jeho fotografií.

Veřejnosti toho kyjovského podivína poprvé představil zmíněný umělec a psycholog Buxbaum v roce 1989. Mezinárodní proslulost Tichého stvrdily bienále v Seville (2004) a fotofestival v Arles (2005). V roce 2006 byl představen ve vlasti - výstavou v Brně a monografií, kterou vydal Torst.

V roce 2008 Tichému uspořádalo výstavu Centre Pompidou v Paříži; jen letos byly Tichého snímky vystaveny v Haagu, New Yorku a San Franciscu, loni v Galerii Jiřího Švestky v Berlíně a v galeriích v Rakousku, Německu a Španělsku.

Ani tento přehled význačných štací ale nemá naznačovat, že zahraniční teoretici i provozovatelé umění jsou k "výrobě fenoménů" jaksi obecně náchylnější než ti domácí. Jde o konkrétní ukázku, jak také funguje současný trh s uměním - i když tu může hrát svou roli, že právě za hranicemi je tento byznys mnohem rozvinutější a má víc zákazníků.

Nicméně podmínkou pro podobné "manipulace" - ať za nimi stojí obchod či objevitelské ambice - je spíš bezpečná vzdálenost od zdroje a exotičnost, která zafunguje na publikum i potenciální kupce. Ostatně kdyby to měla být úvaha o národní povaze, pak Tichého vzývaný i kritizovaný objevitel Buxbaum je přece Čechošvýcar.

 

Právě se děje

před 8 minutami

Do nového mýtného systému je přihlášeno jen 82 tisíc aut. Hrozí kolaps, říká ministr

Do nového mýtného systému, jenž má být spuštěn od letošního prosince, bylo dosud přihlášeno 82.000 vozidel, celkem se očekává 450 000 vozů. Většinu z registrovaných tvoří velcí dopravci, z menších firem, které ovšem v současném systému tvoří v souhrnu většinu, se zaregistrovalo pouze pět procent.

Zdroj: ČTK
Další zprávy