Poslední socha Olbrama Zoubka, jenž zemřel ve věku 91 let, stojí v zahrádeckém kostele svatého Víta, má přes dva metry a připomíná kněze Josefa Toufara, ubitého komunisty.
"Je to moje poslední velká socha, už žádnou neudělám. Proto jsem rád, že právě tato poslední socha přijde sem," řekl Zoubek letos v únoru. Sochu se rozhodl vytvořit po přečtení knihy Miloše Doležala o páteru Toufarovi, jež ho dojala. Při vybírání místa se byl podívat i v Číhošti, ale tam už pomník je. Proto se rozhodl pro Zahrádku, kde navíc Toufar působil déle než v Číhošti.
Inspirace antikou
Sochy Olbrama Zoubka byly na první pohled rozpoznatelné: typický byl pro něj minimalismus, dramatický výraz, štíhlá, protáhlá figura a také zjevný odkaz na antiku.
Do Zoubkova uměleckého života zasáhl konec 60. let, kdy vytvořil posmrtnou masku a náhrobek studenta Jana Palacha. "Říká se tomu výzva, tomu, co jsem cítil, když Palach zemřel. Byl to takový předěl v mém životě, cítil jsem, že už se nedá žít jako předtím. Tak mě napadlo, že bych mohl poskytnout službu, kterou umí jen málo lidí, nebo je ochotno udělat málo lidí, tedy sejmout jeho posmrtnou masku," řekl loni.
Je také autorem pomníku obětem komunismu na pražském Újezdě, který patří k autorovým nejvýraznějším instalacím. Pomník tvoří zužující se schodiště se sedmi sochami, jež symbolizují muže určené k likvidaci, a na Újezdě stojí od roku 2002. "První postava je celá, další jsou postupně torza. Je to muž, který je likvidován mocí, ale stále stojí a vzdoruje," vysvětlil tehdy Zoubek.
S velkým zármutkem přijala zprávu o Zoubkově úmrtí mecenáška umění Meda Mládková. Zoubek patřil mezi její blízké přátele od konce 60. let, kdy začala jezdit do tehdejšího Československa, sdělil předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil. "Vážila si jej nejen jako umělce, ale i pro jeho občanské postoje," uvedl.
Sochař Kurt Gebauer oceňuje hlavně Zoubkovu tvorbu ze 60. a 70. let, kdy Zoubek se svojí první ženou Evou Kmentovou pracovali na abstraktní figuraci. Zoubek tehdy podle Gebauera patřil spolu s Karlem Neprašem, Alešem Veselým a dalšími k sochařským vzorům.
Na styl, kterým je známý, přešel Zoubek později po návštěvě Řecka. "Nějakým způsobem ho to inspirovalo k těm figurám, které jsou více známé, to jsou ty figury s drapérií a výraznými gesty," podotkl Gebauer v České televizi. Zdůraznil ale, že "to nejdůležitější" Zoubek udělal v 60. a 70. letech. Zavzpomínal také, že v době před listopadovou revolucí v roce 1989 se v Zoubkově ateliéru scházela mezigenerační Nová skupina, která se vymezovala proti oficiální politice Svazu českých výtvarných umělců.
Zoubkovy práce jsou teď k vidění v Berouně či Klatovech
Zoubek se narodil 21. dubna 1926 v Praze, před studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové byl v letech 1944 až 1945 totálně nasazený v továrně na dámské prádlo a plynové masky. Na vysoké se pak potkal s hvězdnými spolužáky: Miloslavem Chlupáčem, Vladimírem Janouškem, Evou Kmentovou, již si později vzal za ženu, nebo Vladimírem Preclíkem.
Byl členem Unie výtvarných umělců a kromě Nové skupiny byl též členem seskupení Trasa. Na přelomu let 2013 a 2014 měl v Jízdárně Pražského hradu největší retrospektivu, které obsahovala zruba tři sta exponátů.
Olbram Zoubek byl dvakrát ženatý a měl tři děti.
V současnosti mohou lidé vidět Zoubkovo dílo například na výstavách v kostele svatého Vavřince v Klatovech do 18. června nebo v Muzeu berounské keramiky v Berouně do 25. června.
