Praha - Ve věku 84 let zemřel na Nový rok populární rakouský spisovatel Johannes Mario Simmel. Jeho knihy se překládaly do skoro třicítky jazyků a prodalo se jich přes 70 milionů. Zatímco o jeho komerčním úspěchu není sporu, o kvalitě jeho knih se vždy diskutovalo.
Jedna část kritiky je označovala jako „obyčejnou literaturu" a mínila tím nenáročné, dobře uštrikované čtivo, naopak druhá mluvila o „brilantních univerzálních románech, v nichž se projevuje jako poutavý vypravěč, dobrý psycholog i společenský a mravní kritik".
Aspoň částečnou shodu našly oba tábory s jeho románem o genetických manipulacích A s klauny přišly slzy z roku 1987, jímž se i podle oponentů pokusil vymanit z kategorie spotřební literatury.
Simmel si vybíral atraktivní světy tajných služeb, drog, politiky nebo velkých peněz a téměř vždy je kombinoval s tragickým milostným příběhem. Psal i o eutanázii či právě zneužívání nových technologií.
Mezi jeho další nejznámější knihy patří tituly Aféra Niny B., Všichni lidé bratry jsou, Svůj kalich hořkosti - a hlavně Láska je jen slovo, milostný příběh odehrávající se v prostředí soukromého školního internátu.
Simmel těch knih napsal takřka třicet; byly přeloženy do 26 jazyků, vydány v 35 zemích v celkovém nákladu zhruba 72 miliónů výtisků. Většina jeho děl se dočkala i filmové podoby.
Spisovatel se narodil 7. dubna 1924 ve Vídni. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 jeho otec Walter s rodinou emigroval do Anglie. Syn stejně jako otec vystudoval chemii, po druhé světové válce pracoval nejdříve jako novinář, překladatel a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku.
Při práci v deníku Welt am Abend psal jako kulturní redaktor filmové kritiky a fejetony. Roku 1947 publikoval svoji první sbírku povídek a novelek Setkání v mlze, rok nato už první román Mich wundert, dass ich so fröhlich bin z roku 1948. Přestože měla kniha úspěch, poté ještě pracoval jako redaktor ve Vídni a Mnichově.
Mezi lety 1950 a 1962 napsal sám nebo se spoluautory dvaadvacet filmových scénářů. Po prvním skutečně velkém románovém úspěchu Nemusí být vždycky kaviár z roku 1960 se začal věnovat především beletrii.
Byl překládán i do češtiny - ovšem do doby, než napsal román o Pražském jaru, které zažil při svém pobytu v Praze. Kniha Z čeho jsou utkány sny je i příběhem českého chlapce a jeho otce, kteří musejí po srpnu 1968 z Československa uprchnout.
Od 50. let žil Simmel ve Starnbergu v Bavorsku. Na obálce jedné z jeho knih se objevil obraz Karla Gotta.
