Podle ruskojazyčného serveru Meduza odešel světově asi nejznámější žijící ruský výtvarník. "S velkým smutkem oznamujeme, že skonal Ilja Kabakov, veliký umělec, filozof, milovaný manžel, drahý otec a zbožňovaný dědeček. Člověk, který celý život snil o utopii, opustil tento svět v sobotu 27. května, obklopen svými blízkými," uvedla nadace. Umělec se v září chystal oslavit devadesátiny. Pohřeb se uskuteční v úzkém rodinném kruhu.
Kabakovova díla v posledních třech dekádách vystavila přední světová muzea, dnes se nacházejí ve sbírkách Treťjakovské galerie v Moskvě, petrohradské Ermitáže i newyorského Muzea moderního umění. Před deseti lety velkou kolekci jeho prací zakoupili miliardář Roman Abramovič s tehdejší manželkou Darjou Žukovovou, zakladatelkou moskevského uměleckého centra Garáž. Podle agentury ČTK mohla mít akvizice hodnotu 30 až 60 milionů dolarů, částka však nikdy nebyla upřesněna.
Právě moskevská Garáž se roku 2008 podílela na Kabakovově velkolepé retrospektivě, první velké oficiální výstavě v zemi, odkud tvůrce ještě před pádem Sovětského svazu emigroval. Konala se paralelně na třech místech v ruské metropoli: ve státním Puškinově muzeu, galeriích výstavního komplexu Winzavod a toho času nově otevřené Garáži.
"Nikdo nečekal se svým návratem tak dlouho jako Ilja Kabakov," uvedl tehdy v Týdeníku Rozhlas rusista Tomáš Glanc, jenž o Kabakovově díle opakovaně psal. "Ten návrat je bombastický a odpovídá místu v mezinárodním uměleckém kontextu, které Kabakov má. Žádný z ruských žijících výtvarných umělců není tak úspěšný, známý a drahý jako právě on," zdůraznil.
Spojení textu s obrazem
Ilja Kabakov se narodil židovským rodičům v ukrajinském městě Dnipro za časů, kdy se jmenovalo Dněpropetrovsk a leželo v Sovětském svazu. Druhou světovou válku zažil jako dítě, rodina byla tehdy evakuována do Samarkandu.
Vystudoval a tři desítky let pracoval v Moskvě. Zprvu se živil ilustracemi dětských knih a časopisů. Na přelomu 50. a 60. let vytvořil stovky abstraktních grafik. Jeho ateliér se postupně stal jedním z center neoficiálního umění.
V 70. letech patřil k zakladatelům a nejvýraznějším představitelům moskevského konceptualismu, tedy směru, jejž popsal teoretik Boris Groys a k němuž bývají řazeni tvůrci Erik Bulatov, Dmitrij Prigov, Eduard Štejnberg nebo také dnes v Česku žijící Viktor Pivovarov. Ten se s Kabakovem přátelil a spolupracovali například na listech kombinujících kresby s texty. Jedním ze zřejmě prvních děl moskevského konceptualismu je Kabakovova práce nazvaná Odpovědi experimentální skupiny z roku 1971, jež už spojuje text s obrazem.
Ven stropem
Kabakov v tehdejších dílech využíval dobové detaily jako fotografie ze sovětských časopisů a pohlednic, rozpis služeb při vynášení odpadků v domech nebo výjevy z komunálních bytů s konkrétním nádobím.
Zejména jeho instalace z 80. let odrážely ovzduší sovětského života. Asi nejznámější je ta z roku 1985 nazvaná Člověk, který ze svého bytu vyletěl do vesmíru. Britská BBC ji při pozdější výstavě v londýnské galerii Tate Modern označila za metaforu útěku od beznaděje sovětské reality.
Jedná se o zaneřáděný komunální pokoj s obrovskou dírou ve stropě, kterou sem dopadá světlo. Na zemi je nepořádek. Divák nemůže vstoupit dovnitř, pouze sem nahlíží škvírami mezi prkny.
Pokoj vypráví příběh sovětského člověka, jenž si sestrojil ďábelský stroj na pružinách a katapultoval se jím do kosmu, aby unikl své bezvýchodné existenci. "Od nepaměti jsem pociťoval touhu utéct, vzdálit se z místa, kde právě jsem, neohlížet se zpět. Doběhnout tak daleko, že mě nebudou moct přivést zpátky, běžet tak rychle, že mě nedokážou polapit, vystartovat tak náhle, že to nikdo nebude čekat," uvedl k tomuto dílu Kabakov.
K dalším jeho takzvaným totálním instalacím patří pozdější sedmnáctimetrový Rudý vagon nebo Jak potkat anděla, což je socha muže s rozpřaženýma rukama stojícího na konci žebříku, jenž vede do nebe. Totální instalací bývá označována situace, "kdy je vystavován nejen určitý objekt, ale celé uzavřené prostředí, kontext, který na diváka působí jako celek", vysvětlil v časopisu Art & Antiques rusista Tomáš Glanc.
Roku 1987 dostal Ilja Kabakov stipendium spolku ze Štýrského Hradce, odjel a už se do Sovětského svazu nevrátil. Po krátkém pobytu v Berlíně a Paříži se s manželkou usadil v New Yorku. Později obdržel americké občanství.
Západ si jej prvně všiml roku 1988, kdy měl samostatnou výstavu v newyorském Ronald Feldman Fine Arts, doplňuje web Artnews.com.
Kariéra v zahraničí
Jeho světová kariéra nabrala na obrátkách v 90. letech, kdy sólové přehlídky jeho děl připravily amsterdamské muzeum Stedelijk či na přelomu tisíciletí a znovu v roce 2017 londýnská Tate Modern.
Doma na dlouho upadl v zapomnění. Další generace Rusů se o něm dozvěděla roku 2004 díky přehlídce v petrohradské Ermitáži, a především čtyři roky nato při velkolepém návratu jeho tvorby do Moskvy. Tou dobou už Kabakov všechna díla dávno označoval za výsledek společné práce s manželkou Emilií, která plachému tvůrci zprostředkovávala kontakt s veřejností.
Ilju Kabakova znalo osobně také několik Čechů včetně teoretika Jindřicha Chalupeckého, který v Moskvě roku 1972 navštívil jeho ateliér a rok nato o něm napsal. V poslední době mohli Pražané vidět například Kabakovovo dílo nazvané Omalovánky z roku 1997, které bylo před čtyřmi roky součástí přehlídky ruského umění v Centru současného umění Dox.
