Olomouc - V Olomouci, se kterou byl po celý život spjatý, v pondělí zemřel ve věku 83 let po těžké nemoci fotograf a vysokoškolský pedagog Miloslav Stibor.
Vyrůstal v rodině vysokého důstojníka československé armády, bývalého člena Československých legií v Rusku. V roce 1951 absolvoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Mezi roky 1952 až 1960 vyučoval na tamním gymnáziu deskriptivní geometrii. V roce 1960 prosadil založení Lidové školy umění v Olomouci, kterou vedl až do roku 1987 - a právě pedagogická činnost patří k jeho velkým zásluhám.
Ovlivnil několik generací českých umělců a jeho učebnice fotografie pro LŠU patřila před rokem 1989 mezi základní zdroje informací pro začínající autory. V období 1979 - 1990 působil Stibor na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů, v letech 1990-2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Zvětšovat ho naučil otec ve 30. letech 20. století. Soustavně fotografoval od vysokoškolských studií - nejprve reportáže, později zátiší a portréty, většinou v duchu civilismu a konstruktivismu.
Na konci 50. let začal přesouvat svůj zájem k lidskému tělu a do ateliéru, čím dál víc fotil portréty a akty. V letech 1968-1969 vytvořil své nejslavnější dílo, cyklus 15 fotografií pro Henryho Millera inspirovaný autorovým románem Obratník raka. Snímky sice hodně pracovaly se světlem a stínem, ale zároveň se svou otevřenější erotičností výrazně odlišovaly od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu.
Série měla vyjít i knižně v rámci autorovy monografie, ale za nastupující normalizace bylo nakonec publikování zamítnuto. Negativy se navíc částečně ztratily; několik je jich v Národní galerii, další v Muzeu umění Olomouc.
V sedmdesátých letech Stibor pokračoval ve focení ženských těl, ale věnoval se spíš lyrickým aktům volně inspirovaným antickou mytologií. Od 80. let se v jeho fotografiích sporadicky objevují i mužské akty.
Kromě toho fotografoval i sochařské, architektonické a přírodní památky, za kterými cestoval po Evropě. Tyto snímky však zdaleka nebyly tak známé. "Vždy jsem tvrdil, že moje umělecká tvorba má dvě plnohodnotné odnože - tělo a kámen. Můj cestovatelský radius sahal od nejzápadnějšího výběžku Francie nazvaného Point du Raz po středoasijské republiky bývalého Sovětského svazu," prohlásil v loňském rozhovoru na webu digiarena.cz.
Tady také vzpomínal, jak procházel odborné fotografické časopisy, vyhledával kontakty a obesílal zahraniční přehlídky i nakladatelství. A jeho snaha se zúročila: dostal se mezi české autory známé v zahraničí, v cizině publikoval i vystavoval.
Na kontě měl 150 samostatných a třikrát tolik kolektivních výstav. Byl držitelem ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. V Olomouci mu v Muzeu umění v roce 2007 k osmdesátinám uspořádali retrospektivu.
