Ve čtvrtek 11. června v Londýně zemřel britský malíř David Hockney, který významně přispěl k pop-artovému uměleckému hnutí 60. let 20. století. Je považován za jednoho z nejvlivnějších britských umělců minulého století. Odešel ve věku 88 let. Informovaly o tom tiskové agentury s odvoláním na jeho agenturu.
Hockneyho obrazy bazénů v Los Angeles, v nichž se zrcadlí kalifornské slunce, se staly ikonami umění minulého století.
"Zemřel pokojně doma 11. června 2026, měsíc před svými 89. narozeninami," uvedla v tiskové zprávě Erica Boltonová, šéfka agentury, která umělce zastupovala.
David Hockney se narodil 9. července 1937 v britském Bradfordu v chudé rodině, většinu života však prožil v jižní Kalifornii, kde se jeho hlavním motivem staly prosluněné scenérie. Jeho tvorba z této doby byla inspirována bohatstvím a blahobytem barevné Kalifornie, proslavily ho i série plaveckých bazénů nebo zavlažovačů na trávu. V pozdějších letech se vrátil do Evropy, kde našel novou inspiraci v zalesněných kopcích svého rodného hrabství Yorkshire a v polích a lesích francouzské Normandie, připomíná agentura AP.
Stal se jedním z nejoblíbenějších britských umělců a jeho díla se na aukcích prodávají za rekordní ceny. V listopadu 2018 byl jeho obraz nazvaný Portrét umělce (Bazén se dvěma postavami) prodán v newyorské aukci za 90,3 milionu dolarů (dnešních 1,9 miliardy Kč), a stal se tak tehdy nejdražším dílem žijícího umělce prodaným v dražbě.
"Popularita a nadčasovost umění Davida Hockneyho, přes všechny jeho proměny a neúnavně vynalézavé experimenty, ve skutečnosti nejsou žádnou záhadou. Jeho dílo obdivují - ani milují není příliš silné slovo - miliony lidí po celém světě, kteří se na ně jen hrnou, protože v něm spatřují předpoklad potěšení," napsal historik Simon Schama v eseji k Hockneyho výstavě v Paříži v roce 2025.
David Hockney vyráběl tisky, portréty přátel a scénické návrhy pro Royal Court Theatre a Metropolitní operu v New Yorku. Narodil se se synestezií (viděl synestetické barvy v reakci na hudební podněty). Nezobrazoval je však ve svých obrazech nebo fotografických předlohách, ale užíval je jako základní princip v plánech na kulisy pro balet a operu. Používal barvy, které viděl právě při poslechu hraných skladeb.
Mnoho z jeho prací je uloženo v Salts Mill ve městě Saltaire, nedaleko jeho rodného města Bradford. Jeho díla jsou umístěna v několika veřejných a soukromých sbírkách po celém světě.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Radioaktivita v Karlíně. Důchodce z Düsseldorfu ozářil stovky Čechů
Sedm roků trvalo, než se německý projekt Kraftwerk znovu ukázal v Praze. A návrat to byl vskutku fenomenální. Ve středu v zaplněném prostoru Fórum Karlín rozstříkl Ralf Hütter hektolitry elektronické energie. Přesto je stále zjevnější, že tahle desítky let neměnná kapitola se přiblížila ke svému konci.
Recenze: Dietl naruby. Aňa Geislerová září ve filmu o sterilizaci romských žen
Nový snímek Ivana Ostrochovského Pramen odkrývá jednu z temných kapitol československých dějin – vypráví o státem řízené reprodukční kontrole, interrupčních komisích a systematické sterilizaci romských žen. Po premiéře na karlovarském festivalu do kin vstupuje 16. července 2026.
USA kvůli nekalým praktikám uvalí 25procentní clo na část dovozu z Brazílie
Spojené státy od příští středy uvalí 25procentní cla na dovoz některého zboží z Brazílie poté, co zjistily řadu kroků, které považují za nekalé obchodní praktiky ze strany této desáté největší ekonomiky světa. Informovala o tom agentura AP. Americká vláda ze zavedení tarifů obvinila brazilského prezidenta, který podle ní nejednal s USA v dobré víře. Jeho úřad už cla podle agentury AFP odmítl.
„Válka skončí kolapsem.“ Kuleba řekl, jak vyhrát. Popsal Zelenského „třesení“
Bývalý šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba v rozhovoru pro pořad Spotlight analyzoval současný stav konfliktu a proměnu mezinárodní podpory. Podle něj už Ukrajina není v pozici slabšího hráče bez karet, jak ji loni popsal Donald Trump. Naopak, země dokázala stabilizovat frontu a přenést válku na ruské území. Klíčem k vítězství je však podle něj vytrvalost a pochopení, že kompromis není možný.
Tajemné ostrovy, kam lidská noha nevkročí. Na jeden se nesmí vůbec, druhý si své návštěvníky vybírá
Na mapě vypadají skoro bezvýznamně. Dvě tmavé skály ztracené v Atlantiku, jen několik kilometrů od irského pobřeží. Když se ale ráno zvedne mlha a na obzoru se objeví jejich siluety, rychle pochopíte, proč se o nich po staletí vyprávějí příběhy. Na jednom z nich dnes nežije jediný člověk. Na druhý lidská noha nesmí vůbec. A i na ten přístupnější se každý den dostane jen hrstka šťastlivců.