Praha, Brno - Ve věku devadesáti let zemřel v úterý ráno básník, dramatik, překladatel, literární historik a výtvarník Ludvík Kundera. Tvorba držitele řady prestižních ocenění je spjata především se surrealismem. Je znám také jako znalec a editor díla Františka Halase a překladatel německé literatury; do češtiny převedl například Bertolta Brechta.
Bratranec spisovatele Milana Kundery byl v poslední době v péči lékařů. Až do letoška se ale těšil dobrému zdraví a z domovského Kunštátu na Blanensku sledoval literární a umělecké dění. "Stále pro mě platí, že není dne bez řádky. Pořád mě něco vábí," řekl sám Kundera, když loni přebíral Cenu Jaroslava Seiferta udílenou Nadací Charty 77.
V Kunderovi odešla figura bez nadsázky renesančního záběru. Nejen básník, znalec výtvarného umění, výtvarník a překladatel, ale i organizátor uměleckého dění a inspirující osobnost. A také šiřitel čajového obřadu.
"Bylo pozoruhodné, jak se kolem něj stále shromažďovaly nové generace umělců," vzpomíná šéfredaktor brněnského časopisu Host Miroslav Balaštík.
Kundera se těšil úctě v zahraničí, zejména v Německu a Rakousku. Právě německou literaturu celý život překládal do češtiny. V památníku v Rajhradě na Brněnsku trvá do konce září výstava věnovaná jeho osobě.
Autor se narodil 22. března 1920 v Brně; studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po roce 1945 se stal jedním ze zakladatelů postsurrealistické Skupiny Ra, redaktorem časopisu Blok a pracovníkem brněnské pobočky Svazu československých spisovatelů.
Knižní prvotinu, básnickou sbírku Konstantina, vydal roku 1946. V letech 1968 až 1970 působil jako dramaturg Mahenova divadla, činoherní scény dnešního Národního divadla Brno. S první brněnskou scénou spolupracoval i jako autor. Z jeho her jsou nejznámější Totální kuropění a Labyrint světa a lusthauz srdce; psal také pro rozhlas a televizi.
Velkou část života strávil v ústraní v Kunštátě, městečku ležícím 30 kilometrů severně od Brna. Zde žil také František Halas, se kterým se Kundera seznámil krátce po válce.
Za normalizace nesměl Kundera publikovat, ale literatuře se věnoval i nadále, pod pseudonymem překládal německou poezii. Jako historik a editor se kromě Halase zaměřoval zejména na dadaistu Hanse Arpa a zmíněného Brechta. Překládal Georga Trakla i Gottfrieda Benna, upořádal také výbory z Rilkeho i Morgensterna.
Kunderovo literární dílo zpracovává ve formě sebraných spisů nakladatelství Atlantis. Zatímco první sbírky byly ovlivněny avatntagrdními směry, posléze se dostala do popředí jeho zájmu ironie a jazykový experiment - stejně jako u věštšiny těch, které překládal.
V roce 1996 dostal Ludvík Kundera Státní cenu za překladatelské dílo, v oce 2002 převzal na lipském knižním veletrhu Cenu za celoživotní dílo oceňující přínos ke zprostředkovávání české a německé literatury. V roce 2007 mu Václav Klaus udělil státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
