Praha - Po delších zdravotních problémech zemřel ve věku 65 let v neděli básník, prozaik a vizuální umělec Milan Kozelka. Před rokem 1989 patřil k nezávislým skupinám a kritikům režimu, byl ale také jedním z mála, kdo neváhali kritizovat současný systém. Odpor k minulému režimu mu přinesl několikaleté vězení.
Kozelka se narodil 3. listopadu 1948 v Kyselce u Karlových Varů. Je autorem mimo jiného tří antologií mapujících aktuální slovesné a výtvarné dění v regionech Ostravska (V srdci černého pavouka, 2000), severních Čech (Od břehů k horám, 2000) a Olomoucka (Vertikální nostalgie, 2002).
Věnoval se výtvarnému umění v podobě performancí, land-artu či happeningu. Od 90. let také organizační, redaktorské a editorské práci. Jako lektor působil na různých vysokých uměleckých školách, kde se věnoval tématům umění a politika či umění a mocenské systémy.
Po publikování v samizdatu v 70. a 80. letech knižně debutoval až v 51 letech básnickou sbírkou Koně se zapřahají do hracích automatů (1999).
"Vázaný verš v ní doplňují asociativně řazené nonsensové a absurdní obrazy; řád, tedy rým a pravidelný rytmus tu stojí proti naprosté myšlenkové a názorové svobodě, nevázanosti, a demytizaci všeho," uvádí o Kozelkově tvorbě Portál české literatury.
V Kozelkově poezii lze rozpoznat příbuznost s revoltující poezií českého literárního undergroundu 70. a 80. let, potažmo inspirace beatnictvím. Sám Kozelka ale spojování s undergroundem rád neměl, cítil se být anarchistou.
O rok později vydal sbírku Gumové projektily, v níž se s ještě větším sarkasmem a vzdorem vyjadřuje k minulým a soudobým společenským poměrům. V roce 2001 publikoval svoji první prózu Ponorka nazvanou podle legendární olomoucké hospody, v níž se historky a vyprávění v knížce zachycené ponejvíce odehrávaly. Do roku 2012 vydal ještě několik textů, většinou sbírek kratších útvarů, které s humorem a hravým nonsensem kritizují aktuální dění.
