Recenze - Po tragické smrti Petra Lébla a následné nedokončené éře Jiřího Pokorného jako by Divadlo Na Zábradlí stále nenalézalo jasné téma, styl ani tvář. Potvrzuje to i poslední premiéra. V ostrém kontrastu ke všemu, co se kdy na prknech legendární pražské scény urodilo, zvolila tentokrát dramaturgie prvoplánově politickou novinku Miroslava Bambuška s názvem Česká válka. Jejím tématem je třetí odboj a hlavní inspirací osudy odbojových skupin včetně té nejznámější, mašínovské.
Komplikovaný historicko-etický problém dlouhodobě jitří laickou i odbornou veřejnost. Ideologie se mísí s pokusem o objektivní zkoumání, historikové a publicisté přicházejí s protichůdnými názory. Stačí připomenout rozsáhlý román-dokument Jana Nováka Zatím dobrý (Mašínovi a největší příběh studené války) a naproti tomu kontroverzní publikaci Miroslava Kačora Svědomí hrdinů.
Bambuškův text ovšem v rozporu s avizovanou uměleckou odvahou a kladením znepokojivých otázek předkládá jen pohled, který se momentálně zdá mediálně nejfrekventovanější - že padesátá léta byla obdobím válečného stavu a všichni, kteří se tehdy jakýmkoliv způsobem uchýlili k násilí, zasluhují řád za hrdinství.
Na takový názor má samozřejmě nezadatelné právo, ale bohužel v České válce tomu odpovídá předvídatelné rozvržení postav. Autor je do nekompromisně daného hracího pole dosazuje jako figurky na šachovnici. Na stranu bílých staví citlivého venkovského mladíka Radka, jen okolnostmi donuceného k zabíjení spolubližních (Ladislav Hampl), Radkovu babičku jako vystřiženou z povídky Boženy Němcové (Zdena Hadrbolcová), česko-německou dívku Marii (Natália Drabiščáková) či mravně nezlomného faráře (Leoš Noha).
Na straně černých se ocitají Radkův strýc, změkčilý přisluhovač režimu (Igor Chmela), sadistický major StB (Petr Čtvrtníček), udavač a podlézavý primitiv židovského původu (Miroslav Mejzlík) či karikatura hysterických svazaček XY, která postupně nabývá tvář šklebícího se komunistického maskota (Magdaléna Sidonová).
David Czesany svou naturalisticky popisnou režií ještě podtrhuje tezovitost příběhu o spravedlivém ozbrojeném odporu dvou kluků a jedné dívky a jejich útěku do svobodného světa. Jako bychom se skutečně propadli až do padesátých let s jejich oficiální estetikou doslovnosti, jen v opačném gardu.
Herci běhají po temně neutěšené scéně s pistolí v ruce, křičí, tahají pytle na stavění barikád, mezitím deklamují fráze. Za zády jim občas protančí pár v krojích, snad jako připomínka dobového kultu lidovosti.
„Přišli jsme na svět, abychom bojovali," říká babička a se slzou v oku posílá vnuka do antikomunistické bitvy. V samém závěru zase do úmoru atakuje hluché uši netečné současnosti: Slyší mě někdo? Slyší mě někdo? Že by parodie schematických filmů a her střižených dle estetiky A. A. Ždanova? Na to inscenaci chybí aspoň stopa nadhledu.
Dlužno přiznat, že v úvodu druhého dějství nakrátko dojde i na slibované otázky po (ne)uznání třetího odboje - leč nikoliv mezi řádky jako přirozená součást děje, nýbrž didakticky přímočaře a vlastně bez možnosti svobodného výběru odpovědi. Zatímco se na jeviště promítají záběry dobových týdeníků, představitelé zlých figur třetí odboj zpochybňují a hodní ho s jemnou naléhavostí v hlase obhajují… Diváku, rozhodni se!
Úsilí o umělecké mapování temných kapitol naší moderní historie se inscenátorům poněkud vymklo z ruky. Extrémní přímočarost, s níž Česká válka na neuzavřený problém nahlíží, spíš škodí. Agitační politická dramatika nebude pro Zábradlí nejšťastnější cestou.
Miroslav Bambušek: Česká válka. Režie: David Czesany. Scéna: Tomáš Bambušek. Kostýmy: Zuzana Krejzková. Hudba: Roman Zach. Premiéra 20. 5. 2011 v Divadle Na Zábradlí. Hodnocení: 20 %.
