Z adventních trhů vstupme do Reynkova ráje i pekla

Marcela Chmelařová
9. 12. 2011 20:14
GHMP nabízí sugestivní dílo zasněného samotáře
Velké ukřižování, 1948
Velké ukřižování, 1948 | Foto: GHMP

Recenze - Bohuslav Reynek (1892-1971) v domě U Kamenného zvonu v době adventu je možná sázkou na předvánoční klasiku, každopádně však velmi důstojnou a působivou.

Autorovo souborné dílo se do Galerie hlavního města Prahy vrací přesně po dvaceti letech. Výstava připomíná čtyřicáté výročí úmrtí a současně stodvacáté výročí narození výjimečného grafika, básníka, překladatele, ale také tichého „samotáře u kamen", pastýře ovcí a koz.

Z adventních trhů na Staroměstském náměstí tak můžeme vstoupit do skutečně kontemplativního světa nadčasových sugestivních výjevů. Tvorba, která vznikala zcela v ústraní světa téměř po šest desetiletí, je ve členitých prostorách domu U Kamenného zvonu navíc představena v nebývalém rozsahu.

Bohuslav Reynek s ovečkami, 1947
Bohuslav Reynek s ovečkami, 1947 | Foto: GHMP

K vidění jsou v nezvyklé úplnosti grafické cykly, ale i ukázky z literární, překladatelské a vydavatelské Reynkovy tvorby. Vystavena je i málo známá kolekce kreseb, vzniklých od poloviny 20. do poloviny 30. let především ve Francii, a také vrcholný soubor cliché-verre - skleněných fotografických desek a následných pozitivů, s nimiž Reynek na počátku 50. let experimentoval. Obojí ukazuje autora v mírně odlišné výtvarné poloze.

Tvůj život je zde / Petrkovský ráj i peklo

Reynek byl výtvarný samouk. K leptům se dostal náhodou, když v roce 1932 získal příručku fenomenálního českého grafika F. T. Šimona. Předtím zkoušel po vzoru přítele Josefa Čapka linoryt, který mu ale technicky nevyhovoval, a také kreslil. Překládal německou a francouzskou literaturu.

V roce 1923 v knihkupectví u Topiče nalezl prvotinu francouzské básnířky Suzanne Renaud - Ta vie est lá (Zde tvůj život). Sbírka mu učarovala. Vypravil se za její autorkou a požádal ji o ruku. Po dvou letech souhlasila. Narodili se jim synové Daniel a Jiří a několik let žili v Grenoblu, pak střídavě v Čechách a ve Francii. Od roku 1936 zůstala rodina na statku v Petrkově u Havlíčkova Brodu.

Pieta na dvoře, 1950
Pieta na dvoře, 1950 | Foto: Aktuálně.cz

Zde Reynek nalezl ideální prostředí pro samotářské dlení v prostotě a chudobě. Obklopil se zvířaty, věnoval se svému dílu. Jiný byl Petrkov pro vzdělanou a společenskou Suzanne pocházející ze zámožných poměrů. Od počátku tu přežívala s velkým strádáním. Zůstala však až do své smrti v roce 1964.

Jeden ze synů v knize rozhovorů Kdo chodí tmami charakterizuje svazek rodičů jako „nepříliš zdařilé manželství, které trochu násilím, i když záslužně, udrželi až do konce". Reynek se postupně izoloval a zcela pohroužil do duchovního světa své tvorby. V závěru života trpěl úzkostnými stavy, nevycházel vůbec mezi lidi. Své ženě Suzanne v roce 1964 nešel ani na pohřeb.

Job a Don Quijote / Reynek jako grafik

Kromě dostupnějších grafických cyklů Vánoce, Sníh a Pastorale jsou na výstavě k vidění i sběratelsky vzácné vrcholné cykly Don Quijote, Job a Pašijový cyklus, které byly tištěny už v nepříznivých podmínkách 40. a 50. let minimálním nákladem.

Náměty grafik se pohybují mezi dvěma póly. Zdánlivě bukolické přírodní motivy z okolí rodného statku, pohledy do krajiny či zákoutí dvorku se zvířaty se střídají s biblickými, především novozákonními výjevy. Obě polohy spolu však úzce souvisí. Z venkovských témat dýchá stejná síla a mystičnost přírody jako z těch nejduchovnějších mariánských a pašijových výjevů, a naopak. Křížová cesta se prostřednictvím Reynkových očí odehrává přímo na dvoře statku.

Všude je znát pokora a skromnost, absolutní splynutí s řádem přírody, s cyklem ročních dob, prostoupení světského a duchovního. Ve svém výtvarném vidění se Reynek projevuje jako básník, v poezii naopak používá výtvarné obrazy. Jeho práce jsou ahistorické, obtížně časově zařaditelné, vymykají se jakémukoli dobovému diskursu.

Velmi intenzívní výpovědí jsou pozdní kolorované hlubotisky s monotypy, především opakující se motivy Piety a Ukřižování. Jsou nejen symbolickým vyznáním víry v duchovní hodnoty, ale také posledním zoufalým voláním duše toužící po vykoupení.

Katolický autor nebo mystik?

Výstava klasika s výjimečnou duchovní aurou má očekávaný ohlas především u staršího publika, pamětníků reynkovského kultu pozdních 60. let. Vkusné tematické i architektonické řešení ovšem neurazí ani náročnější mladé diváky. Záměrem projektu je představit autora v celém spektru jeho aktivit a jejich vzájemnému prolínání, což se tu zdařilo nenásilným způsobem. Výběr básní volně umístěných v jednotlivých místnostech mezi tisky citlivě propojuje svět Reynka-grafika a Reynka-básníka.

Pastva na podzim, 1953
Pastva na podzim, 1953 | Foto: GHMP

Jednou z odvážných a přínosných premis výstavy je zbavit Reynka tradiční nálepky „katolického autora". Podle organizátorů spíš jeho dílo „vyzařuje svou duchovní inspiraci všemu proklamativnímu katolictví jaksi navzdory". Finální soud ale náleží konkrétnímu návštěvníku a niterným dojmům, které si odnese.

V expozici je zařazen i krátký film Josefa Protivy Jak žije básník z roku 1969, jediný filmový záznam pořízený za Reynkova života. Zajímavý ale je spíše jako dokument o nekriticky obdivném vnímání básníkovy osobnosti v době svého vzniku.

Co chybí v monografii

To, co je ovšem u Reynka podstatné a zůstává ve výstavě nevyřčeno, jsou skrytá a bolavá zákoutí jeho světského bytí, podmiňující a přiživující intenzitu jeho duchovního směřování. V letmých náznacích musí návštěvník hledat sám. Klást si otázky. Po zhlédnutí fascinujícího díla vlastně zjišťujeme, že o Reynkovi jako člověku nic nevíme. V tom nám bohužel nepomáhá ani nově vzniklá rozsáhlá monografie.

Působivý je úvodní esej autora výstavy Pavla Chalupy Čekáme, bezbranní, smilování… Kdo však očekával zásadní analytickou uměleckohistorickou studii s psychologickou reflexí i zasazením do dobového kontextu, bude asi zklamán. V tomto směru je monografie nevyužitou šancí. Je především „vizuálním" počinem, který dokonale „simuluje" výstavu. Záslužně reprodukuje neuvěřitelné čtyři stovky tisků a kreseb ve výjimečné kvalitě a měřítku 1:1.

Bohuslav Reynek: Kočka na zdi II., 1957
Bohuslav Reynek: Kočka na zdi II., 1957 | Foto: GHMP

Ještě jeden rozměr však výstava má. Reynkovo grafické dílo je dnes dobře prodejným artiklem; jde o jednoho z našich vůbec nejdražších grafiků. Ceněné jsou především sakrální lepty a suché jehly kombinované s monotypem. Jejich ceny se v posledních letech šplhají do desítek tisíc korun.

Za nejdražší list Velké ukřižování zaplatil kupec před rokem s provizí přes 100 tisíc korun. Obdobných částek dosahují například sběratelsky vzácné tisky Františka Tichého či Kamila Lhotáka.

Kvalitních původních tisků je ale málo, a tak se objevují i ty „novodobé", nepravé. Je jistým paradoxem autora, který tvořil v ústraní sám pro sebe bez ambicí profánní slávy a prodával grafiky „po desetikoruně", že je dnes rovněž předmětem obchodu.

Chvályhodné počiny jako aktuální výstava a reprezentativní monografie tak nejsou jen potěšením pro veřejnost, současně pomáhají také budování zavedené „obchodní značky" na uměleckém trhu. Což už je taky klasika, nejen vánoční.

BOHUSLAV REYNEK (1892-1971). Dům U Kamenného zvonu. Výstava se koná od 23. listopadu 2011 do 29. ledna 2012.

Dvůr v zimě II., 1955
Dvůr v zimě II., 1955 | Foto: GHMP
Pieta VI., 1950
Pieta VI., 1950 | Foto: GHMP
Slepý Tobiáš, 1951
Slepý Tobiáš, 1951 | Foto: GHMP




 
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 23 minutami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy. Brabec to řekl novinářům.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy