Z adventních trhů vstupme do Reynkova ráje i pekla

Marcela Chmelařová
9. 12. 2011 20:14
GHMP nabízí sugestivní dílo zasněného samotáře
Velké ukřižování, 1948
Velké ukřižování, 1948 | Foto: GHMP

Recenze - Bohuslav Reynek (1892-1971) v domě U Kamenného zvonu v době adventu je možná sázkou na předvánoční klasiku, každopádně však velmi důstojnou a působivou.

Autorovo souborné dílo se do Galerie hlavního města Prahy vrací přesně po dvaceti letech. Výstava připomíná čtyřicáté výročí úmrtí a současně stodvacáté výročí narození výjimečného grafika, básníka, překladatele, ale také tichého „samotáře u kamen", pastýře ovcí a koz.

Z adventních trhů na Staroměstském náměstí tak můžeme vstoupit do skutečně kontemplativního světa nadčasových sugestivních výjevů. Tvorba, která vznikala zcela v ústraní světa téměř po šest desetiletí, je ve členitých prostorách domu U Kamenného zvonu navíc představena v nebývalém rozsahu.

Bohuslav Reynek s ovečkami, 1947
Bohuslav Reynek s ovečkami, 1947 | Foto: GHMP

K vidění jsou v nezvyklé úplnosti grafické cykly, ale i ukázky z literární, překladatelské a vydavatelské Reynkovy tvorby. Vystavena je i málo známá kolekce kreseb, vzniklých od poloviny 20. do poloviny 30. let především ve Francii, a také vrcholný soubor cliché-verre - skleněných fotografických desek a následných pozitivů, s nimiž Reynek na počátku 50. let experimentoval. Obojí ukazuje autora v mírně odlišné výtvarné poloze.

Tvůj život je zde / Petrkovský ráj i peklo

Reynek byl výtvarný samouk. K leptům se dostal náhodou, když v roce 1932 získal příručku fenomenálního českého grafika F. T. Šimona. Předtím zkoušel po vzoru přítele Josefa Čapka linoryt, který mu ale technicky nevyhovoval, a také kreslil. Překládal německou a francouzskou literaturu.

V roce 1923 v knihkupectví u Topiče nalezl prvotinu francouzské básnířky Suzanne Renaud - Ta vie est lá (Zde tvůj život). Sbírka mu učarovala. Vypravil se za její autorkou a požádal ji o ruku. Po dvou letech souhlasila. Narodili se jim synové Daniel a Jiří a několik let žili v Grenoblu, pak střídavě v Čechách a ve Francii. Od roku 1936 zůstala rodina na statku v Petrkově u Havlíčkova Brodu.

Pieta na dvoře, 1950
Pieta na dvoře, 1950 | Foto: Aktuálně.cz

Zde Reynek nalezl ideální prostředí pro samotářské dlení v prostotě a chudobě. Obklopil se zvířaty, věnoval se svému dílu. Jiný byl Petrkov pro vzdělanou a společenskou Suzanne pocházející ze zámožných poměrů. Od počátku tu přežívala s velkým strádáním. Zůstala však až do své smrti v roce 1964.

Jeden ze synů v knize rozhovorů Kdo chodí tmami charakterizuje svazek rodičů jako „nepříliš zdařilé manželství, které trochu násilím, i když záslužně, udrželi až do konce". Reynek se postupně izoloval a zcela pohroužil do duchovního světa své tvorby. V závěru života trpěl úzkostnými stavy, nevycházel vůbec mezi lidi. Své ženě Suzanne v roce 1964 nešel ani na pohřeb.

Job a Don Quijote / Reynek jako grafik

Kromě dostupnějších grafických cyklů Vánoce, Sníh a Pastorale jsou na výstavě k vidění i sběratelsky vzácné vrcholné cykly Don Quijote, Job a Pašijový cyklus, které byly tištěny už v nepříznivých podmínkách 40. a 50. let minimálním nákladem.

Náměty grafik se pohybují mezi dvěma póly. Zdánlivě bukolické přírodní motivy z okolí rodného statku, pohledy do krajiny či zákoutí dvorku se zvířaty se střídají s biblickými, především novozákonními výjevy. Obě polohy spolu však úzce souvisí. Z venkovských témat dýchá stejná síla a mystičnost přírody jako z těch nejduchovnějších mariánských a pašijových výjevů, a naopak. Křížová cesta se prostřednictvím Reynkových očí odehrává přímo na dvoře statku.

Všude je znát pokora a skromnost, absolutní splynutí s řádem přírody, s cyklem ročních dob, prostoupení světského a duchovního. Ve svém výtvarném vidění se Reynek projevuje jako básník, v poezii naopak používá výtvarné obrazy. Jeho práce jsou ahistorické, obtížně časově zařaditelné, vymykají se jakémukoli dobovému diskursu.

Velmi intenzívní výpovědí jsou pozdní kolorované hlubotisky s monotypy, především opakující se motivy Piety a Ukřižování. Jsou nejen symbolickým vyznáním víry v duchovní hodnoty, ale také posledním zoufalým voláním duše toužící po vykoupení.

Katolický autor nebo mystik?

Výstava klasika s výjimečnou duchovní aurou má očekávaný ohlas především u staršího publika, pamětníků reynkovského kultu pozdních 60. let. Vkusné tematické i architektonické řešení ovšem neurazí ani náročnější mladé diváky. Záměrem projektu je představit autora v celém spektru jeho aktivit a jejich vzájemnému prolínání, což se tu zdařilo nenásilným způsobem. Výběr básní volně umístěných v jednotlivých místnostech mezi tisky citlivě propojuje svět Reynka-grafika a Reynka-básníka.

Pastva na podzim, 1953
Pastva na podzim, 1953 | Foto: GHMP

Jednou z odvážných a přínosných premis výstavy je zbavit Reynka tradiční nálepky „katolického autora". Podle organizátorů spíš jeho dílo „vyzařuje svou duchovní inspiraci všemu proklamativnímu katolictví jaksi navzdory". Finální soud ale náleží konkrétnímu návštěvníku a niterným dojmům, které si odnese.

V expozici je zařazen i krátký film Josefa Protivy Jak žije básník z roku 1969, jediný filmový záznam pořízený za Reynkova života. Zajímavý ale je spíše jako dokument o nekriticky obdivném vnímání básníkovy osobnosti v době svého vzniku.

Co chybí v monografii

To, co je ovšem u Reynka podstatné a zůstává ve výstavě nevyřčeno, jsou skrytá a bolavá zákoutí jeho světského bytí, podmiňující a přiživující intenzitu jeho duchovního směřování. V letmých náznacích musí návštěvník hledat sám. Klást si otázky. Po zhlédnutí fascinujícího díla vlastně zjišťujeme, že o Reynkovi jako člověku nic nevíme. V tom nám bohužel nepomáhá ani nově vzniklá rozsáhlá monografie.

Působivý je úvodní esej autora výstavy Pavla Chalupy Čekáme, bezbranní, smilování… Kdo však očekával zásadní analytickou uměleckohistorickou studii s psychologickou reflexí i zasazením do dobového kontextu, bude asi zklamán. V tomto směru je monografie nevyužitou šancí. Je především „vizuálním" počinem, který dokonale „simuluje" výstavu. Záslužně reprodukuje neuvěřitelné čtyři stovky tisků a kreseb ve výjimečné kvalitě a měřítku 1:1.

Bohuslav Reynek: Kočka na zdi II., 1957
Bohuslav Reynek: Kočka na zdi II., 1957 | Foto: GHMP

Ještě jeden rozměr však výstava má. Reynkovo grafické dílo je dnes dobře prodejným artiklem; jde o jednoho z našich vůbec nejdražších grafiků. Ceněné jsou především sakrální lepty a suché jehly kombinované s monotypem. Jejich ceny se v posledních letech šplhají do desítek tisíc korun.

Za nejdražší list Velké ukřižování zaplatil kupec před rokem s provizí přes 100 tisíc korun. Obdobných částek dosahují například sběratelsky vzácné tisky Františka Tichého či Kamila Lhotáka.

Kvalitních původních tisků je ale málo, a tak se objevují i ty „novodobé", nepravé. Je jistým paradoxem autora, který tvořil v ústraní sám pro sebe bez ambicí profánní slávy a prodával grafiky „po desetikoruně", že je dnes rovněž předmětem obchodu.

Chvályhodné počiny jako aktuální výstava a reprezentativní monografie tak nejsou jen potěšením pro veřejnost, současně pomáhají také budování zavedené „obchodní značky" na uměleckém trhu. Což už je taky klasika, nejen vánoční.

BOHUSLAV REYNEK (1892-1971). Dům U Kamenného zvonu. Výstava se koná od 23. listopadu 2011 do 29. ledna 2012.

Dvůr v zimě II., 1955
Dvůr v zimě II., 1955 | Foto: GHMP
Pieta VI., 1950
Pieta VI., 1950 | Foto: GHMP
Slepý Tobiáš, 1951
Slepý Tobiáš, 1951 | Foto: GHMP




 
 

Právě se děje

před 42 minutami

České dráhy o možném propouštění a snížení mezd zatím nerozhodly, nechtějí plošné řešení

České dráhy o možném propouštění a snížení mezd zatím nerozhodly. Pokud k tomu přistoupí, je nutné to řešit individuálně, nikoliv plošně, uvedla dozorčí rada ČD. Dopravce také schválil letošní podnikatelský plán, počítá s vyrovnaným hospodařením. Úspory chce hledat v celém provozu, investice do vlaků ale nezastaví.

Zdroj: ČTK
před 50 minutami

Při požáru v domově důchodců v Charkově zemřelo 15 lidí

Nejméně 15 lidí zemřelo a pět utrpělo zranění při požáru v pečovatelském domově pro seniory v Charkově na východě Ukrajiny. S odvoláním na záchranáře o tom informovala agentura Unian. První zprávy z místa se zmiňovaly o 13 mrtvých a čtyřech zraněných.

Požár podle úředního komuniké vypukl odpoledne po třetí hodině kyjevského času (po 14:00 SEČ) ve dvoupodlažní budově, která byla přestavěna na domov pro přestárlé. Po uhašení plamenů hasiči nalezli na místě těla 15 osob.

Podobná neštěstí bývají v bývalých sovětských republikách poměrně častá. Tento měsíc si sedm mrtvých vyžádal požár v načerno zřízeném domově důchodů ve vsi poblíž Ťumeně na Sibiři, kde zemřeli nepohybliví pacienti dlouhodobě upoutaní na lůžko. Minulý měsíc při požáru domova důchodců v ruském Baškirsku zemřelo 11 lidí. Malá dřevěná budova neměla žádné vybavení pro hašení ohně. Vyšetřovatelé zadrželi ředitelky obou zařízení, kterým hrozí roky ve vězení za zavinění smrti z nedbalosti.

Zdroj: ČTK
Další zprávy