Vedle známých postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska zahrnuje i málo známá díla z autorovy volné tvorby. Potrvá do 20. února.
"Výstava je příležitostí náležitě ocenit Pilařovu celoživotní chuť experimentovat s propojováním malby, fotografie, filmu a videa a zároveň touhu oslovit co nejširší publikum," říká kurátor Pavel Ryška.
Návštěvníci se seznámí s ilustracemi, malbou a videoartem, který hrál v Pilařově díle významnou roli. "Jako jeden z prvních umělců v Československu začal pracovat s elektronickým obrazem už na začátku 80. let," připomíná ředitelka galerie Vladana Rýdlová. Na projektu se významně podílela Pilařova rodina, která zpřístupnila dosud neprobádané části pozůstalosti.
Přehlídka ve Ville Pellé je koncipována jako objevitelská cesta napříč médii. Zprostředkovává Pilařovo odhodlání vytvářet nový jazyk doby, jíž vévodí obraz. Ukazuje například jeho fascinaci malbou pouťových atrakcí, osobité reakce na britský pop-art, vztah k televizi nebo nadšení videem, které považoval za nástroj schopný demokratizovat vizuální kulturu.
Pilař se také snažil aktivizovat malé čtenáře takzvanou knížkou-hračkou, aranžoval nejrůznější předměty a fotografie do prosklených skříněk či inscenoval elektronické obrazy.
Popularitu Radku Pilařovi, který žil v letech 1931 až 1993, zajistila postava Večerníčka a kreslené příběhy O loupežníku Rumcajsovi, které Československá televize vysílala poprvé koncem roku 1967. Dobrý loupežník měl téměř okamžitý úspěch, kreslený charakter se šířil v tiskovinách i rukodělných mutacích. Stal se jedním z nejznámějších československých vizuálních symbolů.
Ačkoliv v té době měl Pilař za sebou různé pokusy o integraci malby, fotografie a filmu i založení oboru animované tvorby na pražské FAMU, o jeho dalším osudu rozhodla situace po sovětské okupaci.
Počátkem normalizace přišel o členství ve Svazu výtvarných umělců, rezignoval na pokusy účastnit se oficiálních výstav a uchýlil se k tvorbě pro děti.
Až ve druhé polovině 80. let se ze soukromí Pilařova ateliéru vynořily koláže, asambláže a výsledky experimentů s elektronickým obrazem.
Vytvářel i díla, ze kterých mezi barvami, fragmenty fotografií a roztavenými kusy plastů upřeně hleděly kulaté oči pohádkových bytostí. Nešlo o veselé kresby, ale hravá obrazotvornost nezapadala ani do tehdejších představ o vážné umělecké tvorbě.
Až 90. léta autorovi přinesla uznání za osobitou poetiku a odvahu propojit abstrakci s realistickým zobrazováním. S nimi se mohou návštěvníci výstavy seznámit při komentovaných prohlídkách nebo v tvůrčích dílnách.
