Šestadevadesátiletý Kolíbal patří k nejuznávanějším českým umělcům druhé poloviny 20. století. Jeho díla mají často geometrický a minimalistický charakter, avšak podávají silnou výpověď. Někteří výtvarní kritici o Kolíbalovi píší jako o tvůrci "emocionální geometrie".
Kresba v prostoru má rozměry zhruba 3,5 krát pět metrů. Jde o bílou strukturu, která v Benátkách stála roku 2019 před budovou společného českého a slovenského pavilonu, než jej poničil vichřicí zlomený strom. Dílo volně vycházelo z architektury budovy, předloni jej v pražském Veletržním paláci vystavila Národní galerie.
Kolíbal v Benátkách neúnavně kroužil expozicí a zastavoval se u jednotlivců, aby jim potřásl rukou a vysvětlil svou tvorbu. "Takový zážitek se v okolních pavilonech, kde vystavuji daleko mladší autoři, jen tak nenaskytne," popsalo Aktuálně.cz.
Jeho velká plastika působí zároveň robustně i odlehčeně. Vychází z kresby, ve které se půlkruh dotýká nepravidelně rozmístěných přímek. "Je to čistá abstrakce ztvárněná sochařsky," dodalo později Aktuálně.cz. Podle něj jako by si Kolíbal tímto dílem ověřoval, "jestli má původní kresba stabilitu, jestli její rytmus přímek bude fungovat i v 'nadživotní' zvětšenině a jak vůbec kresba vypadá zezadu".
Uvnitř mikulovské Galerie Závodný pak návštěvníci nově najdou soubor prací letos sedmatřicetiletého Břetislava Malého, připravený přímo pro zdejší výstavní síň. Velkoformátové malby grafitovým pigmentem připomínají zrcadla nebo leštěný plech. V grafitových plochách se odráží postavy světců - historické sakrální plastiky z depozitářů olomoucké arcidiecéze.
Malého výstava jako forma dialogu mezi minulostí a současností doplňuje koncertní nabídku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Motto festivalu letos zní Cestou od kořenů k budoucnosti.
