Jde o jednu z posledních možností, jak nahlédnout do běžně nepřístupných prostor předtím, než bude budova zdemolována, upozorňují organizátoři. Na místě socialistického obchodního domu developer postaví šest domů, nejvyšší má mít osm nadzemních podlaží.
Přehlídka navazuje na tradici Salonů české scénografie, nepravidelně pořádaných od roku 1977. Kurátoři Anna Chrtková, Jan Matýsek a Amálie Bulandrová vybrali sedm scénografek, scénografů a kolektivů s různými tvůrčími východisky.
"Diskutují o principech divadelně-scénografické tvorby, o svých naplněných i nenaplněných vizích. Jejich společná utopie se zhmotňuje v podobě vystavovaných objektů, zároveň ale vytváří divadelní fundus, archiv předmětů, které bývaly scénografií," vysvětlují pořadatelé.
Umělecká skupina Handa Gote představuje objekty a média z 15 let staré inscenace Ekran, které předcházel několikaletý sběr filmů a diapozitivů. Zuzana Sceranková v Čekání na Fénixe reaguje na prostor skladů bývalého Prioru, konkrétně na protipožární nástřik na stropě.
Světelná designérka Pavla Beranová v instalaci Bytosti ukazuje dvě tváře scénického světla - jednu nehmotnou, tedy samotné světelné záření, druhou hmatatelnou v podobě reflektorů, beden a bedýnek, stativů či kilometrů kabelů.
"Zamyslela jsem se nad svým vztahem k těmto věcem a kromě skřípění zubů mi ožily v paměti i hezké chvíle. Chvíle osamělého kutění na ztichlých jevištích, kde reflektory žhnou ze tmy jako oči nějakých přátelských tvorů. A rozhodla jsem se vystavit obojí: světlo samotné i jeho černá střeva - nebo možná srdce," popisuje Beranová.
Divadelní scénograf a filmový architekt Matěj Sýkora vystavuje Ruku, jeden z vizuálních symbolů inscenace Čevengur z brněnského HaDivadla. Dalšími účastníky přehlídky jsou scénografka a kostýmní výtvarnice Martina Zwyrtek s Michalem Cábem, jehož doménou je sound-art neboli zvuková tvorba.
Výstavu doplňuje instalace Spolku divadelních ochotníků Sedlčany. Ukazuje scénografické řešení inscenace Dům na nebesích podle tragikomedie Jiřího Hubače. Inscenace se odehrává jednak v interiéru luxusní vily, jednak v nádražním bufetu.
Zvláštní prostor v někdejších skladech dostal Petr Matásek, jenž žil v letech 1944 až 2017 a patřil k zásadním postavám české scénografie. Jen pro královéhradecké divadlo Drak vytvořil přes 160 výprav k loutkovým, činoherním i operním inscenacím.
Instalace nazvaná Matáskova svatyně pátrá po "duchu scénografie". Zahrnuje scénické návrhy, fotografie, makety, črty, záznamy rozhovorů, ale také zdánlivě náhodné shluky děl, podobné spontánním oltářům ve veřejném prostoru.
Součástí výstavy je odborné sympozium Poločas rozpadu 5.1, které se koná příští čtvrtek 24. června. Příspěvky na téma komunikace scénografie přednese například Apolena Vanišová, která bude hovořit o divadelních instalacích. Viktor Takáč chce mluvit o interaktivním diváctví, Barbora Příhodová si vybrala debatní platformu Pražského Quadriennale, Lukáš Brychta scénografii jako komplexní instalaci. Kateřina Svatoňová se bude zabývat Laternou magikou.
