Všeználek Grossman chtěl napsat Pottera v depresi

Jarmila Křenková
23. 2. 2010 9:00
Fantasy román Mágové předstírá, že rozumí všemu
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Relevantní důvody, proč číst "fantasy bestseller" Mágové, který plní i po Novém roce výlohy v Česku, se hledají těžko. Nicméně jestli chcete zjistit, co všechno je možné, a podniknout průzkum v kalných žánrových vodách, román Lva Grossmana vám tu možnost dá. V případě, že se fakt nudíte, směle do toho - a rychle od toho.

Středoškolák Quentin, amatérský kouzelník, hledač jiných světů a nadaný žák, jednoho dne dojde splnění svých snů a místo klasické vysoké školy je přijat na Brakebills, elitní univerzitu pro mágy, o jejíž existenci dosud neměl ani ponětí.

Foto: Aktuálně.cz

Zdá se, že už nemusí být jen další z třídních premiantů a loserů na plný úvazek. Zoufalců utíkajících se k četbě pentalogie Do Filorie a dál - na jediné místo, kde jim je fajn. Fascinující je hned to, že tihle ztroskotanci jsou zároveň prezentováni jako prototypická zlatá mládež: s perfektní vizáží, materiálním zázemím, znalá všech radostí života, s jasně nalinkovanou profesní budoucností.

Momentů, kdy vám nad textem čítajícím 400 stran obočí cuká intenzivněji než Spockovi, pak přibývá geometrickou řadou - a v závěru se změní v permanentní tik.

Celé to působí řídce a nataženě

Brakebills se tváří jako exkluzivní škola skrytá pomocí kouzel kdesi na severu New Yorku, která verbuje jen nejlepší z nejlepších. V praxi se ale jeví dost neprestižně a nudně. Vlastní mytologie a tradice jsou eliminovány nebo představují zdroj jízlivých narážek, kolektiv stovky lidí tvoří masu, z níž detailněji nepoznáme téměř nikoho.

Foto: Aktuálně.cz

Snaha následovat bradavický koncept je tu jasně patrná, ale celé to působí řídce a nataženě; neexistuje žádné pozadí, mimo ústav nic není. To platí i pro svět obyčejných lidí - New York během prázdninových návratů funguje jen jako kulisa.

Není ani jasné, jaká je náplň studia, co přijde po absolutoriu a jestli náhodou nejde jen o náročnější fyzikální olympiádu. Text je plný mezer a lapsů, nevyváženost a vypravěčská nemohoucnost bije do očí. Do Brakebills se přesuneme hned v druhé kapitole, dva roky čtyřletého studia se ale smrsknou do padesáti stran; během tohoto úvodu jsme letmo zasvěceni do pravidel nového světa. Jenže pak se cosi zlomí a všechno, co Grossman doposud vysvětlil, ztrácí platnost, aniž tušíme proč.

Viktoriánská morálka se hroutí, studentům je blíže nespecifikovanou metodou přidělena tzv. specializace, jejich skupinky se v rámci podivného samostudia (na učitele po zbytek knihy skoro nenarazíte) rozptýlí po školním pozemku; začíná život plný nevázanosti a ze dne na den začnou všichni doslova chlastat. 

Foto: Aktuálně.cz

Kdyby je to aspoň bavilo, jenže oni okázale trpí. Vše přijímají mechanicky a bez jiskry. Nechtějí si užít tyhle prázdniny, dobré jídlo ani sex. Výjimkou je snad jen studijní mise v Brakebills Jih: ve scéně milostného dovádění Quentina se spolužačkou Alicí proměněných v polární lištičky nedosáhnou vrcholu pouze hlavní hrdinové, ale i román.

Je vám ukradené, jak to dopadne

Postavy sledujeme několik let, přitom neprodělají žádný vývoj. V jejich chování, myšlenkových pochodech i totální neschopnosti reagovat na jakékoliv podněty včetně rodinného zázemí jinak než s výrazem naprostého zhnusení je cosi patologického a nepřesvědčivého.

Od začátku do konce jsou to stejně prázdné figurky, které jsou nekoncepčně postrkovány mezi papírovými kulisami. O nikoho se netřeba obávat, s nikým soucítit, nikomu nemáte chuť porozumět. Je vám úplně ukradené, jak cokoliv dopadne - včetně informace, kdo bude sežrán (kapitola osmá).

Mágové jsou sice zahlceni odkazy - v rychlém sledu před námi defiluje Narnie, Harry Potter, Pán prstenů, Star Trek, Dračí doupě, Čaroděj ze země Oz a Emily Brontëová, jež nádavkem dostala ksichtík Emily Strange. Bohužel většina citací a narážek jen zazní, aniž čtenáři cokoliv sděluje.  

Foto: Aktuálně.cz

Zarážející je, že text se ostentativně zříká žánrových klišé, respektive je naznačuje, aby mohly být vzápětí popřeny. Výsledek tím ale není nijak originální; román jen ztrácí i poslední zbytky koherence. Mágové se zoufale snaží tvářit nezávisle a hystericky se distancují od ideologie děl, ke kterým se paradoxně zároveň hlásí. Což platí i pro hrdiny knihy, kteří sice brojí proti životnímu stylu svých rodičů, ale v zásadě ho přejímají.

Obrazy a scény rozhodně nevyznívají jako "ze Chagalla", ale připomínají spíš popularizační příručky pro začínající uživatele drog, respektive moudra zkušenějších uživatelů.

Možnost, že to myslí vážně

Lev Grossman je novinář, spisovatel, porotce, knižní recenzent magazínu Time, kde má i blog o spotřební elektronice; psal a píše o počítačových hrách a konzolích, dělal rozhovor s Gatesem, Gaimanem, Rushdiem i Rowlingovou. Hyperaktivita sice patří k výbavě mnoha fantasy tvůrců, ale možná je to v tomto případě i důvodem, proč román předstírá, že rozumí všemu a všem.

V podstatě však Mágové dětem servírují jen prefabrikáty skutečného života a utvrzují je v depresi; nebo možná Grossman coby znalec trendů sází na populární emo zoufalství. Ani to by nakonec nebylo na škodu, kdyby pořád všechno nepůsobilo zoufale uměle.

Foto: Aktuálně.cz

V zásadě totiž existují dvě varianty, jak Mágům porozumět. V prvním případě je lze chápat jako žánrovou parodii a cynickou pochoutku určenou nerdům a geekům. Utahování si z gotiků nebo kentaurů chovajících koně jako sexuální otroky, zesměšňování potterovského syndromu vyvoleného, narážky na nesmyslnost vzdělávacího systému a nadržování špatným koncům tu funguje dobře.
 
Na druhou stranu - neteče zde skoro žádná krev, sexuální scény končí třemi tečkami a v podstatě všichni všechno přežijí (přičemž jiný důvod než případné pokračování neexistuje).

Tato nevyváženost, respektive nedotaženost je fatální a znovu vyvolává otázku, koho tohle může zajímat. Škoda - kdyby Mágové přiznali, že chtějí být drze vztyčeným prostředníčkem, byli by aspoň důstojnou zábavou pro zasvěcené. 

Druhá a tristnější možnost je, že to autor (nebo jeho editor) myslí vážně. Že Mágové nepokrytě útočí na cílovku chlapců a dívek, kterým je mezi deseti a šestnácti a v žánrech se příliš neorientují - protože ty, co mají za sebou více než Pána prstenů, Harryho Pottera nebo Narnii, kniha příliš bavit nebude.

Lev Grossman: Mágové. Přeložila Jana Rečková. 460 stran. Vydalo Nakladatelství XYZ, Praha 2009. Doporučená cena 299 korun.

 

Kapitola nový Potter

Foto: archiv

Fráze "nový Potter" stále táhne a kdekdo se této poptávce snaží vyhovět. Populární motiv dvou koexistujících světů, všedního a kouzelného, nalezneme v aktuálních Mázích, sérii Percy Jackson či trilogii Jeho temné esence (Zlatý kompas).

Genderově omezené publikum oslovuje Stmívání (děvčátka) a Levá ruka boží (chlapečci), na vlně populárních subžánrů se svezl Eragon. Pokud se ovšem o některém díle bude mluvit i za deset let, bude to "Potter pro dospělé" - stylově vytříbený, obsahem i vizí monumentální román Susanny Clarkové Jonathan Strange & pan Norrell.

 

Právě se děje

Další zprávy