Několika výstavami letos Vídeň připomene sté výročí úmrtí autorů významných děl moderního umění, designu či architektury. Jak píše agentura AFP, rok 1918 nepřinesl pouze prohru Rakouska-Uherska v první světové válce a následný rozpad tohoto státního útvaru. Tentýž rok zemřeli výtvarníci Gustav Klimt, Egon Schiele, Koloman Moser a secesní architekt, urbanista a průkopník moderní architektury Otto Wagner.
Pětapadesátiletý Klimt zemřel na mrtvici, šestasedmdesátiletý Wagner podlehl infekci a padesátiletý Moser rakovině.
Teprve osmadvacetiletý Egon Schiele sice během první světové války díky přímluvcům pracoval jen na administrativních pozicích a nemusel na frontu, v únoru 1918 však zemřel jako jedna z obětí tehdejší celosvětové epidemie španělské chřipky. Nakazil se od své těhotné manželky Edith, která ze světa odešla o několik dnů dříve.
Všichni čtyři autoři, které letošní výročí připomíná, se významně podíleli na tehdejším rozvoji umění, literatury, architektury, psychologie, filosofie či hudby, kvůli níž se Vídeň stala vyhledávaným kulturním centrem své doby.
"Ve městě se tehdy jedinečným způsobem střetávaly všechny formy umění i vědy. Literární díla Huga von Hofmannsthala, atonální hudba Arnolda Schoenberga, psychoanalýza Sigmunda Freuda, dokonce i ekonomické teorie Josefa Aloise Schumpetera," vypočítává Hans-Peter Wipplinger, ředitel vídeňského Leopoldova muzea.
Leopoldovo muzeum, které vlastní největší světovou sbírku děl Egona Schieleho, tohoto umělce připomene speciální výstavou, jež začne 23. února. Zdůrazní mimo jiné fakt, že Schieleho explicitně erotická díla pobuřují i sto let po jeho úmrtí. Naposledy vloni v listopadu dopravní podnik v anglickém Londýně zakryl reklamní plakáty s odhalenými genitáliemi žen z Schieleho obrazů.
K letošnímu výročí chystá Leopoldovo muzeum šest výstav. Ta první nazvaná Vienna 1900 začala již v polovině ledna a potrvá do 10. června. Zaměřuje se na díla Gustava Klimta, Kolomana Mosera i expresionistických malířů Richarda Gerstla či Oskara Kokoschky.
Součástí přehlídky jsou ukázky designového nábytku či plakátů, které okolo roku 1900 vytvořili členové kroužku a uměleckořemeslné dílny Wiener Werkstätte (Vídeňská dílna). Tu spolu s Josefem Hoffmannem a Fritzem Waerndorferem založil Koloman Moser.
Samostatnou expozici o Moserovi na letošní prosinec chystá Muzeum užitého umění ve Vídni, známé pod zkratkou MAK. Tato instituce také spolu s Moravskou galerií v Brně spravuje rodný dům Josefa Hoffmanna v Brtnicích. Společně zde 30. května otevřou expozici popisující Hoffmannovo postavení ve Wiener Werkstätte a zejména jeho vztah k výtvarníkovi Kolomanu Moserovi.
Ve stejný den, tedy 30. května, ve vídeňském sídle MAK začne výstava připomínající architekta Otto Wagnera. Zaměří se na jeho vztah se současníky i žáky a připomene umělce, kteří se k Wagnerovi později hlásili. Přehlídka bude k vidění do 30. září.
Některé malby dalšího umělce, Gustava Klimta, jsou nastálo umístěné mezi sloupy a na obloucích pod klenbou vídeňského Uměleckohistorického muzea. Protože se nachází ve výšce dvanáct metrů nad zemí, muzeum pod ně příští měsíc postaví provizorní rampy, díky nimž si návštěvníci díla prohlédnou zblízka. Půjde o reprízu nápadu, který muzeum uskutečnilo již roku 2012.
Bank Austria Kunstforum na říjen chystá výstavu zvanou Japonismus. Připomene, jak silně tehdejší vídeňskou kulturu ovlivnil zájem o estetiku a exotiku Dálného východu, konkrétně o japonské barevné dřevoryty. Jako první je objevili francouzští autoři, do Vídně se dřevoryty dostaly prostřednictvím Světové výstavy roku 1873 a později je ve své tvorbě reflektovali právě Gustav Klimt či Egon Schiele.
Židovské muzeum ve Vídni se od 30. května pokusí zrekonstruovat atmosféru někdejších vídeňských uměleckých salonů Fanny Arnsteinové a Josefiny Wertheimsteinové, které hrály zásadní roli v emancipaci žen 18. a 19. století.
Agentura AFP připomíná, že židovská komunita k tehdejšímu rozvoji kultury i vědy ve Vídni podstatně přispěla. Právě zámožní židé také nakupovali mnoho uměleckých děl.
Například studio Gustava Klimta mělo z tohoto důvodu dva samostatné vchody. "Jedním přicházely modelky, které pak v předpokoji čekaly často skoro svlečené, druhým chodili Klimtovi zámožní zákazníci," připomíná Baris Alakus, ředitel Klimtovy vily.
Také ta se k letošnímu výročí připojí. Zvláštní výstavou připomene, jak s díly někdejších vídeňských autorů nakládali nacisté a co se s nimi dělo v druhé polovině 20. století.
V roce 1918 ovšem Vídeň už pomalu přestávala hrát roli kulturního centra. O dvacet let později Adolf Hitler, jenž se v mládí neúspěšně hlásil na vídeňskou Akademii výtvarných umění, svou rodnou zemi anektoval a vídeňskou židovskou komunitu nejprve oloupil a nakonec zničil.
Poválečná restituce zcizených děl do rukou jejich původních majitelů či alespoň dědiců trvala desítky let a v některých případech dosud neskončila. Například až v roce 1998 rakouský parlament přijal zákon, jenž umožnil vrátit zhruba 10 tisíc děl do vlastnictví původních majitelů.
Jeden z nejznámějších případů se vyřešil až roku 2006, kdy potomci židovské rodiny vyhráli soud s vídeňským Belvederem o vlastnictví pěti vrcholných děl Gustava Klimta.
