Juříková byla ještě na začátku loňského roku přesvědčená, že se podruhé o šéfovské místo ucházet nebude. Potom ale rozhodnutí změnila. "Kolegové mě povzbuzovali, chtěli pokračovat v nastaveném kurzu, také mě k tomu přiměly některé neblahé události v osobním životě. Bez dlouholetého partnera je nějak prázdnější," říká.
Od dalšího období si slibuje hodně. "Ráda bych posílila odborné výstupy naší galerie, vědu a výzkum, také koncentraci na vlastní projekty a ty promítnout do výstavního programu. Máme před sebou několik investičních úkolů, které jsme ‚odpracovali‘ v minulém období administrativně, a nyní, doufám, nadchází jejich realizace," říká Juříková.
Konkrétně zmiňuje rekonstrukci krovů a střech v Colloredo-Mansfeldském paláci nebo restaurování nástropní fresky v jeho barokním tanečním sále. "Jednou z mých priorit je vybudovat profesionálně vybavený depozitář v Buštěhradě, kde jsme před získáním stavebního povolení," nastiňuje další plány.
Před dokončením je i trvalý projekt: zpřístupnění ateliéru sochařky Hany Wichterlové na Újezdě, který by měl sloužit jako pandán ateliéru fotografa Josefa Sudka na protější straně ulice. Memorandum o převodu pozemků z Prahy 1 na hlavní město podepsala předloni radní Hana Třeštíková z hnutí Praha sobě.
Magdalena Juříková odhaduje, že v příštích letech Galerie hlavního města Prahy bude muset počítat s nižším a později možná nulovým příspěvkem na nákupy. "To nám dá prostor k dalším možným deakvizicím. Naše sbírky totiž nepatří k těm vytříbeným a systematicky budovaným, jak se veřejnost i někteří kolegové z oboru mylně domnívají. Loňský rok, kdy jsme mimořádně mohli utratit víc než 12 milionů díky speciální podpoře magistrátu, namířené na podporu výtvarných umělců, se už nebude patrně opakovat vzhledem k dalekosáhlým dopadům pandemie na rozpočet hlavního města," vysvětluje.
Hlasování bylo těsné
Do konkurzu na vedení Galerie hlavního města Prahy se kromě Juříkové přihlásili kunsthistorici a kurátoři Martin Dostál, Filip Suchomel a také Marcela Straková, do minulého roku výkonná ředitelka humpolecké zóny pro umění 8smička.
"Komise rozhodla těsnou většinou pět ku čtyřem hlasům ve prospěch stávající ředitelky Magdaleny Juříkové, a to zejména s ohledem na její koncepci v oblasti správy a rozvoje budov ve správě galerie. A také díky směřování k výzkumné práci, protože se vyrovnala s otázkami na činnost a reakci na očekávanou krizovou dobu," vysvětluje mluvčí magistrátu Vít Hofman.
"Radou to prošlo jednomyslně. Neumím si představit, že by se nyní, v době koronaviru, dělaly zásadní změny," doplňuje Jan Wolf, zastupitel za KDU-ČSL a předseda magistrátního Výboru pro kulturu, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy. Dříve byl Wolf radním pro kulturu. Právě on prosadil, aby měli ředitelé kulturních příspěvkových organizací šestiletá funkční období.
Peníze na akvizice
Čtyřiašedesátiletá Magdalena Juříková začínala v Národní galerii, kde několik let vedla sochařskou sbírku. Poději byla poradkyní pro nákup uměleckých děl v Komerční bance. Než se stala ředitelkou pražské instituce, pracovala jako kurátorka Galerie Zlatá husa, jež spravuje sbírku Vladimíra Železného.
Jejím prvním výrazným činem v roli ředitelky byla výpověď šéfkurátorovi a respektovanému kunsthistorikovi Karlu Srpovi mladšímu. Juříková jako důvod uvedla jeho účinkování v roli vedoucího projektu digitalizace sbírek a také výstavní plán, který předložil a jejž "nebylo možno akceptovat programově ani ekonomicky," sdělila v roce 2013.
Během jejího osmiletého působení se výrazně zlepšilo hospodaření galerie, které do té doby například nezbývaly finance na akvizice. Juříkové se dařilo na nákup děl vyčlenit kolem šesti milionů korun ročně.
"Nakupujeme zejména umělce, které zároveň vystavujeme, takže jejich cenové požadavky bývají obvykle vstřícnější," popsala roku 2017 v rozhovoru pro Hospodářské noviny. "Snažíme se občas vstupovat i do aukcí. Někdy to vyjde, častěji však odcházíme poraženi. Konkurence je veliká a finančně silná. Nedávno jsme také jako dar obdrželi například grafiky Jiřího Johna a práce Jana Koblasy na papíře. Občas tímto způsobem získáme desítky, někdy ale i stovky artefaktů ročně."
Během působení Magdaleny Juříkové galerie snížila počet využívaných budov. Rothmayerova vila a Dům U Zlatého prstenu přešly do správy Muzea hlavního města Prahy, zatímco špatně dostupný a nepříliš velký výstavní prostor ve druhém patře Staroměstské radnice si vzal zpět magistrát.
V současnosti Galerie hlavního města Prahy spravuje sedm objektů: Bílkovu vilu, Colloredo-Mansfeldský palác, Dům fotografie, Dům Františka Bílka v Chýnově, Dům U Kamenného zvonu, 2. patro ústřední pobočky Městské knihovny na Mariánském náměstí a Zámek Troja.
Výstavní program zahrnuje především monografické výstavy současných autorů i souborné badatelské projekty. Loni to byla například velká přehlídka věnovaná avantgardnímu hnutí Devětsil v Domě U Kamenného zvonu nebo objevné představení téměř neznámých fotografických cyklů Josefa Sudka pod názvem Fešandy ze šuplíku. Shrnulo pětiletý výzkumný projekt Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky.
Výstavní prostory v Městské knihovně byly do loňského podzimu k dispozici prvnímu ročníku bienále Ve věci umění, jejž pořádala iniciativa Tranzit. K výrazným výstavám posledních let patřily syrové snímky světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla, retrospektiva malíře Bedřicha Dlouhého, spoluzakladatele umělecké skupiny Šmidrové, a ze vzdálenějších událostí například velké přehlídky Jana Merty, Květy Pacovské, Jána Mančušky, Milana Grygara, Stanislava Podhrázského, Petra Nikla, Josefa Váchala nebo Jaroslava Róny.
Fronty na Burtona
Roku 2014 trochu vybočovala akce nazvaná Tim Burton a jeho svět, která se stala očekávatelným hitem. Navštívilo ji přes 100 tisíc lidí.
Galerie, spravující zhruba 16 tisíc sbírkových předmětů z 19. až 21. století, se stará také o městské plastiky ve veřejném prostoru. Spadají pod ni i sochy na Karlově náměstí a jejich restaurování.
Sochy a současné sochařství tím pádem rovněž patří do výstavního programu Galerie hlavního města Prahy, sochařským výstavám je vyčleněn program na zámku v Tróji.
S novým rokem přišla galerie, jejíž prostory jsou z důvodu protiepidemických opatření zavřené, s novinkou: začala vydávat čtvrtletník nazvaný Qartal. "Naším záměrem nebyl obsahový marketing. Zcela nově z pozice výtvarné instituce jsme se rozhodli vytvořit platformu, kde budou přední publicisté, teoretici i samotní umělci diskutovat aktuální problémy nejen na české výtvarné scéně, jíž jsme samozřejmou součástí," popisuje vedoucí oddělení komunikace, programů a ediční činnosti v galerii Michaela Vrchotová.
Do prvního čísla přispěli kulturní novinář Petr Fischer, šéf ostravské galerie Plato a jeden z loňských kandidátů na ředitele Národní galerie Marek Pokorný nebo sinoložka Zuzana Li. Magazín, který vychází v papírové i digitální podobě, má 70 stran, grafickou podobu mu vtisklo studio Anymade a jeho šéfredaktorem je kritik Pavel Klusák.
