V Komedii se obřím údem bourá řád kolektivního kýče

Pavel Kroulík
7. 12. 2009 17:40
Divadlo uvádí adaptaci románu Hrdinové jako my
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Škoda, že se Česká televize nedohodla s Divadlem Komedie a nevysílala k 17. listopadu adaptaci románu Hrdinové jako my. Odhalení, že za reálné i symbolické zbourání Berlínské zdi mezi Západem a Východem může hlavně obří pyj jistého agenta Stasi, by bylo pěkným doplňkem k dojímacím znělkám o dvacátém výročí sametové revoluce.

Berlíňan Thomas Brussig vydal svou slavnou knihu v roce 1995 a naplnil s ní parametry středněproudého „společenského románu" o hořkosladké minulosti, na kterou měl - podle svých slov - i hezké vzpomínky.

Foto: Aktuálně.cz

Stejně tak se ale chtěl vyrovnat se současností. V následných rozhovorech přiznával, jak mu začalo vadit romanticko-patetické vidění minulosti, ve kterém se toho vždycky hodně schová. A jak ho začali štvát „spoluobčané", kteří se začali stavět skoro do role hrdinů, i když by spíš měli mlčet a říkat si: Tohle už nikdy dělat nebudu.

Z té nechuti a jako léčbu šokem tak enderákům naordinoval bizarně erotickou interpretaci dějin, kde se hybatelem společenským změn stává nikoli touha po svobodě, ale sexuální pud a ego ambiciózního agenta, který se rozhodne proslavit u Stasi.

Veřejná psychoanalýza

Režijně debutující Kamila Polívková si dala v Komedii podobný cíl jako Brussig: kromě reflexe tehdejší minulosti chtěla vyvětrat duchnu lží a výmluv, se kterými se stavíme k tomu, co jsme dělali. Zachovává sice německé reálie a kostru příběhu, ale vytváří z nich téma společné pro celý východní blok - a dokonce z nich vytěžila i jednu dlouhodobou českou specialitu.

Právě slast z toho, jak se namísto reflexe rádi odevzdáváme "nadosobnímu" kýči a z historie děláme neškodné romantické momentky - což ale zdaleka neplatí jen pro někdejší fízlovství a přístup k dějinám.

Možná proto autorka modifikuje Brussigovu "zlehčovací" strategii a místo společenské grotesky a vášnivého onanisty staví na pódium spíš pokaženou bytost, která se přimyká ke zlu a sama ho pak tvoří. Ujetou a smutnou figuru, skoro skutečného „hrdinu jako my" -  člověka, jehož identitu zformovaly jen zákazy a frustrace.

Foto: Aktuálně.cz

Muž s uslizlým jménem Klaus Uhltzscht - skvěle ztvárněný Jiřím Štréblem - se sexu spíš bojí a touží se účastnit budování aseptického řádu. Není za tím ideologie ani politické přesvědčení; za všechno mohla spíš prušácká domácí výchova, hygienicko-organizační teror dominantní matky a komplex z otce-příslušníka Stasi, stejně jako svůdná jistota budovy ministerstva bezpečnosti v sousedství.

V Komedii Uhltzscht svůj osud nevypráví americkému novináři jako v knize, ale odbývá si veřejnou psychoanalýzu coby řečník na přednášce k 20. výročí pádu berlínské zdi. Po krátkém úvodním filmu o Berlínské zdi tak načíná Štréblova one man show. 

Rodinné vzpomínky, prvotní zděšení z „píchání", které zřejmě provádějí i jeho „čistí rodiče", nástup ke Stasi. K rekapitulaci se postupně přidává žoviálnost i zarputilá obhajoba, kterou v pravidelných výbuších střídá lítost a snaha o omluvu, jež přechází v hysterii. 

Kde dívky Maríny však brát

Foto: Aktuálně.cz

Esencí celé inscenace i Klausovy osobnosti je vzpomínka na kolektivní opušťák z výcviku.  S „přibývajícím alkoholem" a za zpěvu Chladilovy Maríny se jeho příchylnost k estrádní kultuře a potěšením normalizačního života mění v agresivitu, nadrženost a zpupnost všemocného důstojníka.

Až nakonec dojde na vyčerpanou sebelítost, pohlavní nemoc a zklamání nad nepovedeným milostným životem. Je v tom veškerá směšnost i hrůza téhle figury, možná celého režimu, který stavěl svou moc i na takových kreaturách.

Uhltzscht sice destruuje životy těch druhých, ale nejvíc nakonec manipuluje sám se sebou. Jeho bytost nemá pevný střed; často není nám (a třeba ani jemu) jasné, kdy to jako zkušený agent jen hraje, abychom ho litovali.

Což se mu každopádně daří. Dokonce se pak zdá protivnější „dívka z publika", která ruší výklad, kazí jeho soukromou mytlogii a připomíná mu, že ji v mládí unesl, aby vydíral její matku-disidentku; a navíc tehdy švindloval u pexesa, které hráli ve služebním bytě.

Foto: Aktuálně.cz

Diváky - sedí na pódiu, aby dobře viděli vypravěči i sami sobě do tváře - Klaus při přednášce ze začátku trošku nudí svými výčty a obsedancí, jindy to možná trochu přehání ve výrazu a teatrálnosti. Těžko říct, zda to byla Štréblova "neukázněnost" vyvěrající z nadání pro takové figury, nebo režijní záměr. Koneckonců nakonec to funguje přesně: co chtít od člověka, který neví, čí je, a zřejmě se to už nikdy nedozví.

Nakonec tak máte pocit, že sledujete monolog, ve kterém se hájí filmový padouch z Batmana. Štrébl si sice v jedné scéně bíle líčí obličej a rudě maluje rty, ale není to ďábelský Joker milující zlo. To spíš Hádankář anebo všeho nejvíc Tučňák.

Zrůdička vyhozená rodiči do kanálu, která pláče nad svým osudem, a zároveň se pyšní zločineckými úspěchy. A když ji chcete politovat, ďábelsky se zachechtá a sekne vás zobákem.

V Komedii ale na konci představení nezachrání situaci žádný „kolektivní Batman revoluce a rozhřešení" - nepřichází žádný milosrdný příběh, kterým nahradíme své tehdejší činy, ani televizní upoutávka, jak jsme to už před dvaceti lety nemohli vydržet bez svobody.

Hlavní hrdina se sice vzepne k poslednímu výkonu a namistrovaně vylíčí, jak pomohl „bázlivému lidu" a osobně prorazil svým obřím údem Berlínskou zeď - čímž zahájil nové časy. Ale poté zhasnou světla a publikum se slétá na přichystané chlebíčkové pohoštění. Klaus Uhltzscht zůstává sám se svou historií.

Divadlo Komedie Praha - Thomas Brussing/Kamila Polívková: Hrdinové jako my. Režie Kamila Polívková. Scéna Hermann Seeler. Překlad Jana Zoubková. Hrají Jiří Štrébl a Tereza Hofová. Premiéra 5. 12. 2009.

 

Právě se děje

před 11 minutami

Babiš bude informovat evropské představitele o Vrběticích na sobotním summitu

Premiér Andrej Babiš (ANO) bude na neformálním summitu lídrů Evropské unie informovat o vrbětické kauze, písemné závěry k tématu ale zaujme až příští summit koncem května. Novinářům to Babiš v pátek řekl před odletem na jednání, které se koná do soboty v portugalském Portu. Předseda Evropské rady Charles Michel podle Babiše slíbil téma zmínit i na tiskové konferenci.

Summit se bude týkat například společného přístupu k sociálním tématům, jako jsou minimální mzda či rovné pracovní podmínky mužů a žen. Babiš řekl, že u večeře kolegy seznámí s vývojem česko-ruského sporu vyvolaného kauzou Vrbětice. "Co se týče Ruska jako takového, téma bude speciálně na programu příští Evropské rady za tři týdny," uvedl. V projevu bude žádat o solidaritu, které se podle něj už Česku dostává od dalších zemí EU i spojenců mimo unii.

Nynější neformální summit nebude mít písemné závěry, k Rusku by se však měl vyjádřit summit svolaný na 25. května. "Kauza se dostane do písemných závěrů na té normální Evropské radě," řekl. Kolem případu podle Babiše není nic nového, spojenců se nijak nedotkne vnitropolitická debata v ČR. Podle serveru Seznam Zprávy chtěl vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) na své zrušené cestě do Moskvy vyměnit informace o Vrběticích mimo jiné za dodávky ruské vakcíny Sputnik V. Hamáček to ostře odmítá a chce se bránit soudně.

Zdroj: ČTK
Další zprávy