Recenze - Trh je přesycený roztodivnými vampýřími sériemi s přídomkem light a zero. Stmívání, Upíří deníky, Škola noci, v českém překladu je k mání i knižní předloha seriálu Pravá krev.
Propast mezi těmito obskurnostmi a žánrovou slastí poskytovanou mistry oboru, jako jsou G. R. R. Martin (Sen Ockerwee), Dan Simmons (Doba mrchožroutů) nebo Stephen King (Prokletí Salemu), je ovšem nezměrná.
S ambicí vyplnit vzniklý meziprostor, tedy zaujmout důstojnou a zároveň čtenářsky vděčnější pozici v rámci subžánru, přichází trilogie Zhoubný kmen - společný projekt tvůrce Faunova labyrintu Guillerma del Tora a řemeslně zdatného autora thrillerů Chucka Hogana.
Pohled do pokřiveného zrcadla
Kingův zdejší dvorní vydavatel navíc ví, že ani velký Stephen tu nebude věčně. Koeficient očekávání tedy neroste jen se známým jménem na obálce popsané extatickými výkřiky kolegů z branže. Korunu marketingovému hypu nasadil sám Simmons, když del Tora s Hoganem pateticky označil za obnovitele žánru.
Jistě, del Toro je znalec problematiky a má obstojný přehled, čím upíři oslovují nové generace publika. Na místě jsou i jeho výroky o tom, jak se snaží vymezit vůči nízkokalorickým romancím, kde místo hrůzu vzbuzujících nelidských monster pobíhají pouze krásní lidé sající jiné krásné lidi. Rovněž pokus o zasazení upírského příběhu do kontextu moderní současnosti je vcelku logický krok.
Dosud byly poznávacím znamením Guillerma del Tora světy, jejichž struktura připomíná pohled do pokřiveného zrcadla plného znepokojivých obrazů, a vyprávění, které leccos převzalo z morfologie pohádky. Ale jeho nejpodstatnějším znakem se stala dořečenost, s níž nekompromisně odkrývá to, co bychom nejraději neviděli.
Bohužel se tahle svébytná poetika v jeho literárním počinu téměř neuplatňuje. O výletech do fantaskních krajin, kde bychom byli konfrontováni s monstry, o nichž se bratřím Grimmům ani nezdálo, nemůže být řeč.
Žánrová neuvědomělost
Přílet letadla plného mrtvol s bednou hlíny v zavazadlovém prostoru přitom ve ctitelích stokerovské klasiky vzbuzuje příjemné chvění a scény z newyorských márnic přeplněných divně se rozkládajícími těly je nezarmoutí.
Všechno jde ale do háje v okamžiku, kdy hrdinný biolog (labilní, rozvedený, problémy s alkoholem), hrdinná bioložka (víme pouze, že je sexy) a stařičký profesor východoevropských literatur (t. č. harlemský zastavárník a přemožitel upírů se statutem mistra kung-fu Pai Meie) přistoupí k "děsivé bitvě mezi člověkem a vampýrem, který ohrožuje veškeré lidstvo" - jak pravila anotace.
Vyhlídka na upířinu plnou krve, násilí a bolesti, potažmo plíživý děs made by Guillermo del Toro, nebo aspoň zábavný béčkový masakr se vlastně rozplývá už během nekonečné expozice. Poskytuje minimum informací, ale snaží se působit monumentálně a okázale nás provést bytelným fikčním světem, kde se budeme bát a zároveň si připadat tak trochu jako doma (prostě jako v pohádce od strýčka Guillerma).
Bohužel je toto "známé" universum divně instantní a cizí - a tento stav nezpůsobují jen procitnuvší mrtvoly. Pomalu by bylo uvěřitelnější, kdyby se nám místo popisků New York, Brooklynská márnice nebo "něčí iPod" dostalo sdělení, že dějištěm je Mars.
Úvodnímu svazku plánované trilogie neprospívá ani žánrová neuvědomělost. Namísto toho, aby Nákaza byla prostě dobrým upírským příběhem, ergo hororem, který bezchybně nakládá s žánrovými proprietami, funguje spíš jako technický thriller à la Tom Clancy. Což je poměrně odvážný krok, když tvůrci žalostně selhávají na poli jedné z hlavních atrakcí žánru - v akčních scénách.
Ani pocta, ani revize
Třetina děje se navíc odehrává v díře po WTC: hrdinní zabijáci vampýrů na plný úvazek pobíhají mezi hrdinnými dělníky na plný úvazek a společně neúnavně pracují na očištění místa prostoupeného zkázou. Vampýři a terorismus nebezpečně splývají, a tak člověk pomalu neví, čemu se bránit dřív.
| Čtěte také: Do filmové Středozemě se vrátí jen Gandalf a párek elfů Můj Dr. Jekyll bude trochu perverzní, říká del Toro Druhý Hellboy chce vyprávět víc, než stihne |
I za předpokladu, že šlo o tvůrčí záměr, toto propojení - minimálně pro evropského čtenáře, jenž není tolik traumatizován jedenáctým zářím - působí nevěrohodně. Zvolání typu "Dostali mého syna!" nebo "Čelíme vyhubení celé lidské rasy!" už jen dodávají grády nechtěně parodickému vyznění některých scén.
Co se upírů samotných týče, nejde o revizi ani o poctu klasikům, spíše o syntézu různých přístupů. Autoři odčerpali dávku nezbytných živin z klasických předloh (Stokerův Drákula) a zažitých klišé: upíři špatně reagují na světlo, čekají na pozvání a rádi nocují v hlíně. Jako plus lze brát právě narušování mytologie, kdy jsou zmíněné strategie zesměšňovány a zpochybňovány (narážky na nefunkčnost svatých předmětů, utahování si z černých plášťů a dramatických pohledů).
Upír je zde ale především parazitem (inspirace Lumleyho Nekroskopem), kterého je třeba vědecky prozkoumat (Simmonsovy Děti noci). Ve Zhoubném kmeni se uplatňuje i koncept upíra-zvířete jakožto nevypočitatelného stvoření s maximálně rozvinutými smysly (30 dní dlouhá noc, Blade II). Na to, aby byl poslední model uplatnitelný, ovšem Torova monstra běhají moc pomalu.
Pokusy o aktualizace žánru nakonec nepůsobí objevně, ale spíš legračně. Zcela absentuje jeden z nejpřitažlivějších atributů, který je působivým formálním prostředkem, symbolem i fetišem, a sice potoky čerstvé krve. Zranění upíři vylučují hektolitry jakési bílé tekutiny, takže akce spíš připomíná výživné hentai (paradoxně přístupné celé rodině).
Ze sféry béčkových romancí jsme se tak jen mírně posunuli do sféry béčkových thrillerů s nadpřirozenými prvky. Jde přesně o ten typ knihy, s níž lze vystačit během nudného víkendu a nemáte problém zanechat ji v hotelovém pokoji příštím generacím.
Ambice a talent del Torovi neschází, ale skok do jiného média je věc ošemetná. Literatura a film pracují rozdílně, a co by mu v případě pohyblivých obrázků normálně prošlo, v knižní verzi prostě nefunguje.
Guillermo del Toro - Chuck Hogan: Zhoubný kmen - Nákaza. Přeložila L. Bartošková. 431 stran. Vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský, Praha 2010. Doporučená cena 349 Kč.
