Paříž - Umberto Eco ve své nejnovější knize Bludiště seznamů zpracovává rozsáhlé množství "typů" seznamů ve všech možných formách. Od soupisů svatých přes výčty v literárních dílech (Homér, Joyce, Dickens, Prévert, Pynchon) až k seznamům neverbálním, kupříkladu ke známým davovým Brueghelovým obrazům.
Není tedy divu, že patrně nejznámější současný evropský myslitel a spisovatel se uvolil působit jako hostující kurátor v pařížském muzeu Louvru a volnou ruku, kterou dostal od francouzské instituce, využil k projektu na stejné téma.
Expozice, která bude spojena se sérií přednášek, konferencí, koncertů i projekcí, se otevřela právě v pondělí. Součástí budou i specializované prohlídky muzejních sbírek; a podle jeho slov by takových tras „mohly být desetitisíce". I muzea totiž Eco chápe jak svého druhu živé seznamy.
Jak vysvětluje v předmluvě k Bludišti, které shodou okolností právě teď vychází česky v nakladatelství Argo, seznamy mají víc modelů. Na jedné straně podle Eca vymezují dokonale uzavřený harmonický prostor "je tu všechno", ale na druhé straně i poetiku „a tak dále" - jakoby ukazovaly na něco dalšího nebo autory nutily pomlčet o nesmírně velkém zbytku tam venku.
Kniha tak svým způsobem a metodou navazuje na jeho Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti. „Intelektuálně vzrušující pátrání" po seznamech napříč věky a kulturami může ovšem v Louvre realizovat v mnohem více podobách, než nabídne kniha, jakkoli bohatá na reprodukce a citace.
Soupisy, které prý západní civilizace miluje, se navíc nebudou omezovat na výtvarné umění a literaturu, katalogy barev a čísel, litanie, seznamy pojmů typických pro určité kapitoly dějin umění ani „poetické seznamy bez konce". Eco prý do expozice zařadil kupříkladu i klasické nákupní seznamy na návštěvy supermarketu.
V roli hostujícího kurátora už se v tomto muzeu představili například francouzský skladatel Pierre Boulez, americká spisovatelka Toni Morrissonová, německý umělec Anselm Kiefer nebo francouzský advokát a bývalý ministr Robert Badinter.
Sedmasedmdesátiletý Eco - který před pár měsíci shodil dlouholetý plnovous a získal spíš vizáž mafiánskeho kmotra nebo sňatkového podvodníka, jak se trumfují přirovnání - má na kontě romány Jméno růže a Foucaultovo kyvadlo nebo zatím naposledy v roce 2004 Tajemný plamen královny Loany. Stejně ho proslavily popularizační a vědecké práce na téma literatury, popkultury, sémiotiky i historie. Píše také pro deníky a časopisy.
Poslední významný občan světa, jako přivítali nazvali francouzští novináři, bude svou vášeň pro seznamy prezentovat do 13. prosince.
Jeho projekt už samozřejmě má i svou zkratku. Na otázku, kterou knihu by si vzal na pustý ostrov, Eco coby dobrý znalec médií a jejich fungování odpověděl svým dávným bonmotem, že telefonní seznam, protože s takovou spoustou jmen by si mohl vytvořit spoustu nádherných příběhů.
