Ivan Dérer si svou knihu vydal "samonákladem" - a je to pravděpodobně jediná možnost, jak by v téhle podobě mohla vyjít. Autor bojkotuje normu českého pravopisu a částečně i vypravěčské postupy -  přesto kniha přináší několik zaznamenáníhodných prvků.

Dérer popisuje exotické prostředí a svůj divoký život v Riu, kde pracuje pro nejmenovanou telekomunikační společnost. První část knihy se dělí na absurdní pasáže, ve kterých tráví čas v práci, pro jejíž provádění nemá ani základní prostředky. Ty jsou střídány vyprávěním, které se propadá do magickorealistického popisu událostí světa zcela odlišného, než je ten náš.

Magický realista z Evropy

Jižní Amerika působí i na Čecha Dérera podobně jako na mnoho dalších spisovatelů: skrze alkoholický opar popisuje mluvící tučňáky, smyšleného trpaslíka, antropomorfní personifikaci smrti, velrybu se sebevražednými sklony a další obrazy, které se stávají nedílnou součástí jeho obskurní novely.

Jistým přínosem je i jeho popis brazilského prostředí žhavé současnosti skrze oči Středoevropana - byť pro jistotu stále opilé. Ke kladům také patří Dérerův netradiční vyprávěcí dar. Je sice nevypsaný, ale vyprávěcí talent mu nechybí.

Bohužel tu často upadá do polohy, kdy je zcela přesvědčen o své vtipnosti a originalitě; tehdy se objevují prvoplánové slovní hříčky, které nejsou zdaleka tak zábavné, jak by si autor přál. Přesvědčivěji tak vyznívá Dérerova magickorealistická, místy až surrealistická poloha, dovedná ad absurdum.

Obsah knihy nakonec přes hektolitry alkoholu, které na stránkách protečou, vyznívá daleko lépe a přijatelněji než její forma. Ta spíš druhotně přináší zajímavý (a místy děsivý) obrázek o úrovni manažerské češtiny.

Ukázku z knihy najdete ZDE.