reklama
 
 

Úchylárny s moralistním podtónem

17. 4. 2006
Recenze - Zbrusu nové nakladatelství Tartaros vydalo jako první publikaci sbírku povídek Václava Pinkavy, známého pod jedním z mnoha pseudonymů jako Jan Křesadlo.
Doporučujeme

V edičním dovětku se nakladatelství představuje jako "místo pro ty, co si rádi počtou o jistých potížích a zajímavých zákrutech osudů těch druhých". Knížka Křesadlových textů je pro otevření takového podniku ideálním počinem.

Povídky se z většiny točí kolem rozmanitých, občas dosti temných neduhů lidské sexuality; sama postava autora je pak natolik opomíjená a fascinující, že by nebylo na škodu, kdyby se nové nakladatelství profilovalo právě na něm.

Kritikové se po léta nemohou dohodnout na úloze a významu Jana Křesadla v české literatuře, shoda panuje snad jen v zařazení do poněkud vágní škatulky postmodernismu.

Sám autor se k postmoderně hlásil především pro mnohovrstevnatost svých textů, zatímco jeho syn Václav Z J Pinkava umělou taxonomii shazuje a upřesňuje "šermířským" označením svého otce za "ripostmodernistu".

Bývá - lichotivě, i když kulhavě - přirovnáván k Ladislavu Klímovi; taktéž je řazen po bok Jaroslava Haška. Na druhé straně se můžeme dočíst, že jeho psaní je plytce zábavná jazyková onanie.

Je pravda, že všechny tyto polohy můžeme v jeho textech - rozumí se, že i v prezentovaných povídkách - najít. Žádná však jeho psaní nevystihuje úplně.

Slepá Bohyně a jiné příběhy je soubor povídek už jednou v Čechách vydaných, ale doplněný třemi různorodými krátkými prózami, jež knižně vycházejí poprvé: klímovsky laděným  Blevorem, parodickou poctou H. G. Wellsovi Ostrov Dr. Morouse a důmyslnou hříčkou s Mannovou Smrtí v Benátkách nazvanou Travestie.

  • Pokračování recenze ZDE

autor: Gabriel Míčko

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama