reklama
 
 

Uchovat mizející svět. Výstava fotografa Kornisse zachycuje proměnu venkova

10. 5. 2018 12:39
Péter Korniss léta fotografoval obrazový příběh venkovana, který týden co týden odjíždí ze své vsi za prací, aby se na víkend vrátil domů, potěšil s rodinou, zahrál karty a další týden zase žil v ubytovně či maringotce.

Postupnou proměnu tradičního venkova střední Evropy zachycuje fotografická výstava maďarského autora Pétera Kornisse nazvaná Touha po věčnosti. Nedávno začala na pražské Staroměstské radnici, potrvá do 28. června.

Osmdesátiletý rodák z Kluže představuje výběr z celoživotního díla, v němž zvěčnil tradiční maďarský, slovenský, rumunský, český i polský venkov.

Pro autora vše začalo roku 1967 v tančírně transylvánské vesnice Szék, která kdysi ležela na maďarském, dnes rumunském území. Tam prý Korniss prožil osudový okamžik, kdy si uvědomil, že je svědkem posledních okamžiků odcházejícího světa. "Věděl jsem, že to, na co se dívám, je už včerejšek. Můj cíl byl jasný: uchovat to," popisuje svůj tehdejší pocit.

Ve své tvorbě se systematicky věnuje též psychosociálnímu jevu, který se stal důležitým rysem života postkomunistických zemí Evropy - takzvaným hostujícím dělníkům.

Korniss léta fotografoval obrazový příběh venkovana, který podobně jako čtvrt milionu dalších jeho rodáků týden co týden odjíždí ze vsi za prací do hlavního města, aby se na víkend zase vrátil domů, potěšil s rodinou, polem a zahradou, zahrál si karty v místní hospodě a další týden zase žil v městské ubytovně či maringotce. Nakonec takový muž často dojde k poznání, že doma se necítí tam ani tam.

Stejné pocity dnes podle Kornisse mají Češi, kteří přes týden pracují v Německu či Rakousku, nebo Poláci pracující přes týden zase v Česku, případně Ukrajinci pravidelně se vracející na svátky či na sezonní zemědělské práce domů k rodinám z Česka, Slovenska, Maďarska, Německa.

Neustálá migrace se dnes stala průvodním jevem života Evropy, míní fotograf.

Jeho pražská výstava je rozdělena do pěti částí, hlavním kritériem je čas. První část nazvaná Minulost pochází z 50. a 60. let minulého století, kdy Korniss nalézal tradiční nedotčené oblasti.

"Podívejte se třeba (v přízemí výstavy) na moji úplně první fotku z taneční zábavy z roku 1967. Lidi v Budapešti si nechtěli nechat vymluvit, že jsem takhle naaranžoval nějaký folklórní taneční soubor, nevěřili, že takhle ještě někdo může žít. A právě v tom asi tkvěl můj největší zdroj inspirace," řekl Korniss v rozhovoru pro Český rozhlas.

Druhá sekce výstavy jménem Migrace mezi venkovem a městem zachycuje život gastarbeiterů, třetí se věnuje politicko-společenské proměně z let 1989 až 2017 a poslední dvě tradicím i současnému životu někdejších vesničanů.

"Za posledních 50 let se naše životy neskutečně proměnily. V posledních dekádách se skloňuje jedno klíčové slovo: globalizace. Nakazilo to nejen tyhle vyloučené oblasti, ale i celý západní svět. V místech, kam jsem jezdil, jsou ty propasti daleko lépe vidět - díky lidovým krojům, dodržování rituálů. Život se tam změnil úplně od základů," řekl fotograf rozhlasu.

Péter Korniss je držitelem maďarského titulu Národní umělec, Kossuthovy ceny či Pulitzerovy ceny. Byl také členem mezinárodních porot světových soutěží World Press Photo a Pictures of the Year.

Do České republiky dvacet let přijížděl jako člen mezinárodních porot soutěže Czech Press Photo. Jako jedinému z porotců mu byla udělena zvláštní pocta tohoto klání za mimořádný přínos české a slovenské fotografii.

Péter Korniss

Staroměstská radnice, Praha, výstava potrvá do 28. června.

Nynější přehlídka na Staroměstské radnici, uspořádaná pod záštitou primátorky Prahy a maďarského velvyslanectví, se koná u příležitosti fotografových nedávných osmdesátin. Připravila ji Daniela Mrázková, dlouholetá šéfredaktorka fotografických časopisů a ředitelka právě Czech Press Photo.

"Známe se od 80. let, kdy jsme oba přednášeli v Oxfordu, spřátelili jsme se. Ona tady potom kurátorovala moji vůbec první výstavu Hostující pracovník a část vidíte i v té současné retrospektivě," vysvětlil Korniss v rozhlasovém interview, kde mimo jiné pochválil práci českého fotografa Jindřicha Štreita.

"Je naprosto výjimečný. Samozřejmě je mi blízký, protože stejně jako já pracoval v zapadlých vesnicích. A vždycky jsem tak nějak cítil, že je to ryzí člověk s obrovským charismatem. Jeho fotky mi připadají ohromně upřímné," dodal.

autoři: ČTK, Kultura | 10. 5. 2018 12:39

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama