Londýn, Praha - Filmy, videa z YouTube, zvukové nahrávky kombinované s fotografiemi a sítotiskové plakáty. Tak pracují čtyři nominovaní umělci, kteří se octli na shortlistu letošní Turnerovy ceny.
Ta patří mezi nejprestižnější ocenění ve výtvarném světě a tradičně vyvolává debaty o povaze moderního umění. Svými extravagancemi si prestižní ocenění vysloužilo i řadu odpůrců. Ovšem v posledních letech upadá spíš do podivné letargie, příměji řečeno nudy.
Ani letos není výběr nijak skandální - aspoň na poměry ceny, která neváhala přidělit vítězství rozházené posteli nebo pravidelně blikajícímu světlu v prázdné místnosti. Cílem Turner Prize přesto zůstává přitáhnout pohled širší veřejnosti k současnému výtvarnému umění.
Vítěz třicátého ročníku, mezi jehož předchůdci jsou například i Damien Hirst, Anish Capoor nebo dvojice Gilbert a George, bude oznámen 1. prosince a získá tradiční odměnu 25 tisíc liber.
Aktuálnější způsob práce
Není to poprvé, kdy se na shortlist Turnerovy ceny nedostali žádní tradiční malíři či sochaři. "Myslím, že v posledních deseti až dvanácti letech jsou tvůrci videí zkrátka aktuálnější ve svém způsobu práce," řekla předsedkyně poroty a ředitelka Tate Britain Penelope Curtis. "Vytváří ale díla se silným politickým či společenským dopadem. Cenu většinou získávají neznámí umělci, kteří se teprve stanou slavnými," dodala.
Nominovanými jsou letos Duncan Campbell, který se narodil v Irsku a žije a pracuje v Glasgow, James Richards z Walesu a Angličan Tris Vonna-Michell. Všichni tři používají v tvorbě film nebo jiná záznamová média. Poslední ze čtveřice adeptů je Ciara Phillips, Kanaďanka žijící ve Skotsku, která pracuje se sítotisky, textilem, fotografiemi i nástěnnými malbami.
Campbell a Richards vystavovali loni na bienále v Benátkách, Vonna-Michell na sebe upozornil samostatnou výstavou v Bruselu a Phillips zaujala porotu Turnerovy ceny expozicí v Londýně.
Dopad internetu na současné umění
"Výběr zahrnuje díla, která pracují s filmovými záběry i on-line metaforami, na druhé straně jsou mezi vybranými i práce, které využívají analogové technologie, řemesla a design," stojí v prohlášení poroty. "Tyto protikladné přístupy ilustrují dopad internetu, filmu, televize a mobilních technologií na novou generaci umělců."
Turnerova cena je určena britským umělcům do 50 let. Výstava kandidátů se letos opět vrací do londýnské Tate Britain, kde začne 30. září.
Loni cenu získala Laure Prouvost, která pracuje hlavně s filmovým záznamem a její videa se vyznačují bohatě vrstvenými dějovými liniemi a surrealistickými momenty. Snaží se skrze své silné příběhy vtáhnout diváka do dění a zahrává si s jeho emocemi. Na výstavě nominovaných vytvořila multimediální instalaci o zmizelém dědečkovi. „Líbí se mi její smysl pro humor, jistá malátnost a pošetilost toho, co dělá, a také její francouzské komolení anglického jazyka," napsal o ní Adrian Searle, známý kritik umění deníku The Guardian.
Duncan Campbell
Narodil se v Dublinu, žije v Glasgow. Nominaci získal za video, které bylo součástí skotské prezentace na bienále v Benátkách. Jeho film It for Others je pozoruhodným historickým dokumentem a zároveň reflexí o filmu Sochy také umírají, který v roce 1953 natočili Chris Marker a Alain Resnais. Snímek je hlubokou studií afrického umění a jeho úpadku jako důsledku kontaktu se západní civilizací a francouzští cenzoři jej více než deset let nebyli ochotni akceptovat. Součástí Campbellova filmu jsou také taneční sekvence vytvořené choreografem Michaelem Clarkem. Campbell absolvoval Glasgow School of Art. Ze skotské metropole mimochodem pocházejí čtyři z posledních devíti vítězů Turnerovy ceny a i další z letošních finalistů.
Ciara Phillips
Kanaďanka Ciara Phillips získala nominaci za dvouměsíční projekt, který uskutečnila loni v londýnské The Showroom Gallery. Vytvořila tam dočasnou tiskárnu, kam zvala umělce, designéry, ale také aktivistky z oblasti ženských práv. Společně vytvářeli sítotisky. "Phillips je brilantní tiskařka, která naplňuje médium se svěžestí. Pozoruhodné jsou její plakáty, tisky i textilie," napsal list The Scotsman.
James Richards
James Richards kombinuje zdánlivě nesouvisející klipy z nejrůznějších zdrojů - včetně videí z YouTube, stařičkých VHS pásků z charitativních obchodů i filmů jiných umělců se záběry, které natočí sám. Tak skládá například v jednom z videí klip Heather Langenkamp z Noční můry v Elm Street se záběry na dívku kreslící oko v instruktážním videu. Do užšího výběru se dostal především díky 13minutovým černobílým videím, která vystavoval na bienále v Benátkách. Porota Turner Prize o něm napsala, že vytvořil "poetickou meditaci o radosti, smyslnosti a voyeurství".
Tris Vonna-Michell
Tris Vonna-Michell zkoumá různé způsoby vyprávění, když kombinuje záznamy mluveného slova se slide-show fotografií. Nominaci získal především díky expozici, v níž propojil dvě projekce snímků s vyprávěním o dětství své matky v Berlíně. Vonna-Michell je také absolventem Glasgow School of Art.
