Recenze - Máte rádi Twin Peaks, Raymonda Chandlera, Edwarda Hoppera a Jeana Luka Godarda? Pak je Afterdark, nejnovější kniha Haruki Murakamiho, zaručeně pro vás.
Je těsně po půlnoci. Oči čtenářů se stávají všudypřítomnou kamerou a vstupujeme do ulic a barů nočního Tokia, kde strávíme přesně šest hodin a padesát šest minut.
V jednom z nich se setkáváme s insomnickou dívkou Mari Asai, která netouží po ničem jiném, než si v ústraní číst knihu, a mladíkem Takahaši, talentovaným jazzmanem, jenž se přichází občerstvit před zkouškou, a dává se s Mari do řeči.
Střih. O něco později v dalším baru, kde hraje "loudavá, smyslná hudba Duka Elingtona", a barman, který lpí na vinylových deskách, nás varuje před nočním Tokiem: "V noci plyne čas docela jinak než ve dne."
A taky že se budou dít záhadné, nevysvětlitelné věci. Že zatímco spíme, dávají se věci do pohybu a plynou si vlastním tempem ve vlastním světě.
Zručný portrétista osamělých lidí Murakami nás během jedné noci seznámí i se společensky exkomunikovanou ředitelkou hodinového hotelu Kaoru, jejími dvěma neméně vyděděnými pomocnicemi Cvrčkem a Pšenicí i s násilnickým počítačovým expertem Širakawou.
Poloprázdné restaurace a bary, hotelové pokoje a temné ulice, to vše působí jako oživlé obrazy od Edwarda Hoppera. Afterdark je lineárně vyprávěný příběh s detektivní zápletkou a formou připomíná filmový scénář s jazzovým soundtrackem.
Zápletka vystavěná na hledání násilníka, který v hodinovém hotelu s godarovským jménem Alphaville krutě zmlátil čínskou prostitutku, zase nejednou vyvolá vzpomínku na romány Raymonda Chandlera plné loudavého bezčasí, v němž se lámou osudy.
Murakami je v Afterdark mistrně nechává navzájem se dotknout, ale ne vždy prolnout; a to lehké dotýkání patří k vrcholným momentům.
Jedním z nich je scéna, kdy čínský pasák přijíždí na motorce na křižovatku ve chvíli, kdy na ni čeká taxík s vracejícím se Širakawou, který dle všeho má na svědomí zbití prostitutky. Pasák si v kapse zrovna veze Širakawovu podobenku. Naskočí zelená a oba se rozjedou.
Podrobným popisem nám dává Murakami pohlédnout na věci, jež hrdinové sami nevidí. Vytváří twinpeakovsky surrealistické až hororové scény a nálady. Pomyslný červený závěs i tady skrývá věci netušené.
V zrcadlech zůstávají odrazy lidí, kteří už dávno odešli, televize v pokoji spící dívky Eri se sama zapne a v ní sedí muž obalený celofánem nápadně připomínající násilníka Širakawu.
Murakami nechává do knih prorůstat myšlení, mýty, postupy i symboly západní kultury, které se střetávají a slévají s východní "nepoznatelostí" a prodléváním. Mezi přijetím osudu a vzdorováním.
Ani Afterdark není výjimkou. Mari Asai potkáváme v jídelně Denny´s, má čepici Boston Red Sox, narážíme na zmíněnou kultovní Godaddovu sci-fi Alphaville, ve které je podobně jako v onom hodinovém hotelu zakázáno projevit city.
Afterdark se ale dotýká i společenské debaty vedené desítky let s Čínou. Konflikt mezi Japonskem, které odmítá nést zodpovědnost za oběti z druhé světové války na území Číny, tu reprezentuje mobil.
Kdykoli ho zvedne kolemjdoucí, ozývá se: "Ty už se možná na nic nepamatuješ. Ale my nezapomínáme." Hlas patří čínskému pasákovi, který se domnívá, že mluví s Širakawou. Věta však nabývá symbolického rozměru.
Afterdark je ale ze všeho nejvíc příběhem Mari a Takahašiho, kteří o sobě čtenáři prozradí nejvíc. Představitelka současné japonské mládeže uniká do světa knih a nočních barů.
Nemožnost naplnit očekávání společnosti dala vznik fenoménu hikikomori - lidí, kteří se uchylují k nočnímu samotářskému životu bez potřeby komunikace a vycházení přes den.
Takahaši tuší i o Marině problematickém vztahu ke krásné sestře modelce Eri, s kterou chodil do školy a byl do ní zamilován. Eri vlivem záhadných sil upadla do hlubokého spánku, z něhož se ne a ne probudit.
Takahaši nutí Mari, aby se mu z traumatu vyzpovídala; a skrze vzájemné otevírání uzavřených duší začíná mezi nimi nad ránem něco vznikat
První ranní hodiny s sebou přinášejí jakýsi happy end i pro Mari a její sestru, úlevu pro hrdiny i čtenáře. Zbývá celý dlouhý den, než se opět ponoříme do nočního oparu města.
Protože pořád platí, co říká Cvrček: "Všichni chodíme po zemi, o které si myslíme, že je pevná, ale vždy se může stát něco nečekaného - a my se náhle propadneme."
Haruki Murakami: Afterdark. Přeložil Tomáš Jurkovič. 160 stran. Vydal Odeon, Praha 2007. Náklad a cena neuvedeny.
