Tíseň, úzkost a agonie si našly cestu do galerie. V Plzni vystavují díla se silným výrazem

Růžena od Františka Foltýna. Obraz vznikl v roce 1924, ten samý rok jeho autor odešel do Francie. Působil tam například v prestižní skupině Abstraction-Création.
Vratislav Nechleba: Jarmil Krecar z Růžokvětu,1903
Ladislav Šaloun: Tíha země, 1908
Maxim Kopf: Čtyři truchlící ženy u jezera, 1920-1922
Karel Holan: Noční společnost, 1919
Foto: Západočeská galerie v Plzni
Hana Slívová Hana Slívová
27. 2. 2018 7:39
Výstava v plzeňských Masných krámech rozvíjí na 77 obrazech, sochách, kresbách i ve videích myšlenku historika umění a kultury Abyho Warburga, že jazyk mimiky a gest je nejpřirozenějším médiem paměti.

Zásadní postavou výstavy pojmenované Trauma / tíseň / extáze / prázdnota. Formule patosu 1900-2018 je historik umění a kultury, rodák z Hamburku Aby Warburg.

Pět let před svou smrtí v roce 1929 se pustil do obřího obrazového projektu Mnemosyne (v řecké mytologii toto slovo znamená personifikace paměti) - jakéhosi atlasu, v němž se pokoušel ukázat, jak se od antiky až po dobu po konci první světové války ve výtvarném umění proměňovaly a reinterpretovaly symboly a emoce.

Warburg je také autorem termínu "formule patosu", kterým označoval právě umělecké zobrazování vypjatých emocionálních stavů, převzaté ze starověkých rituálů a náboženských projevů.

Výstava v Masných krámech plzeňské Západočeské galerie prostřednictvím sto padesáti obrazů, soch, kresby, grafiky, fotografie i plakátů ukazuje, jak se od konce 19. století rejstřík formulí patosu rozšířil.

"Sleduje proměny výrazů lidského těla, jak je zachycuje výtvarné umění a vizuální kultura v posledních 120 letech. Vědomě tak rozvíjí Warburgovu myšlenku, že jazyk mimiky a gest je nejpřirozenějším médiem paměti," říká autor koncepce Ladislav Kesner.

Plzeňský projekt Warburgovy myšlenky posouvá. Kromě utrpení, agonie, strachu či smutku si všímá i tísně, úzkostí, emoční prázdnoty či hrdinství, tedy pocitů, které se pojí s moderní dobou. "Staví je dále do kontextu náboženství, sociálně zaměřeného umění, propagandy nebo problematiky pózování," dodává Kesner.

Podoby patosu v umění posledních 120 let návštěvníci uvidí na obrazech Felixe Jeneweina, Antonína Procházky, Ladislava Šalouna, Josefa Čapka, ale i současných umělců - fotografek Dany Kyndrové či Dity Pepe. Organizátoři zdůrazňují, že na výstavě je silně zastoupená i tvorba německých umělců působících v Čechách.

Vystavená díla pocházejí z dvaadvaceti domácích státních i soukromých sbírek nebo přímo od autorů. Doplňuje je několik zápůjček ze zahraničí.

Součástí výstavy je i projekce úryvků z dokumentárních filmů a videí, které podle Ladislava Kesnera zdůrazňují, že klíčovou roli v přenosu moderních formulí patosu má pohyblivý obraz. Výstava potrvá do konce května.

 

Právě se děje

Další zprávy