A smůla, že takové prohlášení tu už bylo, stejnou nálepku přiřkli muzikálu Excalibur. Nicméně shoda nikoli náhodná: opět literárně nosné téma, týž tvůrčí tým a kontroverzní režisér. Vladimíra Morávka nahradil Jiří Pokorný a produkce mírně šetřila mediálními tvářemi; ale výsledek stejně nepřesvědčivý.
Muzikál bez tance...
Kromě navrátivší se Báry Basikové, harcovníků Kamila Střihavky a Daniela Hůlky se tentokrát představují konkurzem vybraní herci - tedy většinou činoherci, což popírá definici, že muzikál mluví, tančí a zpívá. Však si také tance divák příliš neužije, vyjma diskotékového křepčení a atletických sexuálních orgií.
Zpěv zase zaniká v poryvech hudby Michala Pavlíčka, v níž se evidentní snaha o líbivý hit pere s ohlušujícím rockovým hřmotem. Ale ani z činoherního herectví nezbývá, co by se za nehet vešlo.
Wildeův příběh vznikl na půdorysu gotického románu o sirotkovi, který ke jmění a oslnivé kráse přišel. K němu autor vložil reflexe o kráse a zmaru, protikladu morálky a požitku.
Pokorný po vzoru pejska a kočičky do muzikálového dortu namíchal od všeho něco. Střídá groteskní a vážné polohy, znejišťuje diváky. Oslavuje a vysmívá se zároveň, nechává muzikál balancovat na hraně trapnosti.
...se spoustou ingrediencí...
Všechny akce zasadil do mohutného obrazového rámu, který kopíruje portál. Diváky a herce oddělil v rámu nataženým plátnem, jenže tím hlediště s jevištěm ztratilo kontakt a bylo vmanipulováno spíše do role televizních diváků konzumujících "show".
Režisér nasazuje groteskně stylizované herectví, živé kamery, světelné efekty, prvky hororu i pohádkovou bytost jménem Ještěrka. Mezi banalitou a básnickými obrazy se pohybují i texty Jana Sahary Hedla. Jen ten "propagovaný" Wilde se jim všem cestou ztratil nebo byl spíš převálcován.
Dokončení recenze ZDE.
