Praha - Jiří Kolář byl široce rozpřaženým umělcem. Jen ve výtvarném zaměření vyzkoušel desítky technik, a to stihl být současně také úspěšným spisovatelem, překladatelem nebo mecenášem mladých autorů. V roce stého výročí jeho narození mu otevírá výstavu Muzeum Kampa.
Celosvětově uznávaný umělec měl pozoruhodný nejen profesní životopis – v padesátých letech seděl za kritiku komunismu ve vězení, po podpisu Charty 77 pak musel emigrovat do Paříže. Jako „odpůrce režimu“ zůstal doma ve stínu, zatímco vystavoval v newyorském Guggenheim Museu a dalších světových galeriích.
Vyučený truhlář vystřídal v mládí řadu povolání, umělecky se ale poprvé projevil až v roce 1937. Výstava v pražském divadle zároveň znamenala první a na čas poslední výtvarnou prezentaci – následně se Kolář zaměřil na literární tvorbu.
Talent pro poezii rozvinul ve Skupině 42 navazující na stať Jindřicha Chalupeckého. S jeho odkazem se Kolář protnul dvakrát – vstupem do Skupiny a o desítky let později spoluzaložením Ceny Jindřicha Chalupeckého. V roce 1990 dodnes udělované ocenění pro mladé výtvarníky vyhlásil spolu s Václavem Havlem a Teodorem Pištěkem.
Mezi moderně smýšlejícími umělci ve 40. letech překládal z angličtiny a vydával i vlastní sbírky. Za „rozvracečská“ Prométheova játra strávil Kolář devět měsíců ve vazbě a vydat mohl knihu až po revoluci.
Jazykovou bariéru, která jeho obtížně přeložitelnou poezii svazovala pro svět, později prolomil návratem k výtvarným technikám. Od konce 40. do poloviny 70. let v nich zažíval vývojově nejdůležitější období. Experimentátorské přístupy z poezie (hravost nebo snahu rozložit báseň až k její podstatě) přenesl do vizuálního umění.
Charakteristickými metodami jsou pro Jiřího Koláře novátorské koláže – roláž (proužky či čtverečky rozstříhané fotografie umisťovány za sebe), proláž (prolínání motivů), chiasmáž (obraz z malých výstřižků nebo třeba známek), muchláž (zmačkání a opětovné narovnání papíru) nebo antikoláž. Ty vytvářel vyjmutím základů slavných obrazů – například z Rousseauova autoportrétu odstranil právě Rousseaua…
Kolážové techniky tvoří jádro Kolářovy výtvarné kariéry i aktuální pražské výstavy. Ač malíř, štětec nepotřeboval. Pracoval s nožem a lepidlem, barvy nahrazoval novinovými nebo plakátovými výstřižky. Materiál dostával mimo jiné od Bohumila Hrabala, který tehdy pracoval ve sběrně papíru.
Nově objevené tvůrčí postupy sepsal Jiří Kolář do Slovníku metod, jenž vydal v roce 1986 v Miláně a v následujícím desetiletí ho neustále doplňoval. Texty uváděl v italštině, angličtině, němčině a češtině a charakteristiky v nich formuloval příznačně básnickým jazykem.
Na kolážích fascinovala experimentátorského umělce jejich mnohovrstevnatost. Sám si poznamenal: „Život na nás nanáší nové a nové vrstvy neviditelného papíru. Pro jednu vrstvu zapomínáme na druhou. A když se nám podaří některou odchlípnout nebo dokonce odtrhnout, jsme překvapeni, co všechno v nás vězí. Co všechno v sobě nosíme, co neodnesl čas.“
Sondu do záhybů umění a života uskutečňoval také skrze podporu dalších umělců a galerií. Mimo mladých autorů v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého a dřívějších akcí stál například u zrodu založení Společnosti přátel Národní galerie. Zároveň umění sám sbíral.
Kolekci Kolářových obrazů získala Sbírka Jana a Medy Mládkových především z Guggenheim Musea v New Yorku. Umělec zde jako první Čech samostatně vystavoval v roce 1976 a díla si tehdy pro přehlídku osobně vybral.
Ke stému výročí Kolářova narození se mimo výstavy v Muzeu Kampa otevírá zároveň expozice v Galerii Smečky věnovaná raným pracím. Současně nakladatelství Arbor vitae vydává stejnojmennou knihu Tanec v ruinách/Nálezy Jiřího Koláře s dosud nepublikovanými výtvarnými díly.
Jiří Kolář – 100 let od narození. Do 18. ledna 2015. Museum Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1. Kurátor: Jiří Machalický.
