Svaly sv. Jeronýma a Dürerovy houby. Vyšel komentovaný průvodce expozicí Staří mistři

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
22. 3. 2021 12:38
Národní galerie v Praze vydala knihu, ve které 25 autorů nabízí osobní reflexe obrazů renesančních a barokních mistrů.

Expozice umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze nazvaná Staří mistři je tím nejpodstatnějším, co za sebou nechává švýcarský kunsthistorik Marius Winzeler, odstupující ředitel Sbírky starého umění Národní galerie. Výrazně nové pojetí stálé výstavy umění renesance a baroka, jež veřejnost poprvé spatřila v roce 2019, nyní ilustruje velkorysý knižní průvodce.

Publikace nazvaná Staří mistři ve Schwarzenberském paláci provádí čtenáře po chodbách, schodištích a sálech paláce s důrazem na vystavená díla. Je to ale jen kostra, na kterou jsou navěšeny příspěvky 25 autorů. Krátké texty však až na pár výjimek nepsali kunsthistorici. Tvůrci komentářů, úvah i drobných literárních dílek, vztahující se k vybraným částem expozice, jsou architekti, historici, básníci, novináři, teologové a například také malíř, autorka divadelních her, překladatelka či jeden biolog.

Výsledkem je autentická koláž pohledů a inspirací, která souzní s principem expozice. Ta se nedrží chronologie vzniku děl ani tradičního seskupování obrazů a soch stejné provenience, a především spojuje dříve oddělované české umění s evropským. Nová expozice se snaží být nedidaktická, otevřená především laickému publiku, jež nehledá odborné výklady, ale spíš emotivní zážitek.

Spadnout do obrazu

Emoce byly i na počátku úvah o architektonické podobě expozice, kterou vytvořil AP ateliér architekta Josefa Pleskota. Ten do knihy rovněž přispěl. "Co se stane s lidským vědomím, když přestane vnímat stíny a kontrasty, ostré úhly přestanou být ostré, zmizí kouty a přestane fungovat i kódovaná zkušenost, podle níž lze odhadovat rozměry - výšky, vzdálenosti?" ptá se Pleskot a popisuje dávný zážitek, kdy se v dokonale nasvícené galerii navržené italským architektem Renzem Pianem "propadl" do krajin malíře Clauda Moneta.

Silný prožitek se Pleskot pomocí rozptýleného světla pokusil zprostředkovat také návštěvníkům Starých mistrů, což sugestivně popisuje. "Vyzářené světlo je tisíckrát stropní klenbou odráženo, a tak vytváří homogenní fluidum, ve kterém prakticky zmizí kontrasty a stíny," líčí efekt čtyř originálních, do stropu obrácených lamp umístěných v hlavním sále prvního patra.

Výsledkem není jen to, že na velkých barokních plátnech nenaskakují odlesky. Čitelnost obrazu usnadňuje ponoření se do jeho "reality". Je to nový princip, který opouští "osvětlovací klišé", jak Pleskot označuje stále oblíbené směrové scénické nasvětlování, jež didakticky napovídá, co je hlavním dějem či motivem obrazu.

Pohled do renesančního sálu paláce. Aby bylo světlo dokonale rozptýlené, světelné diody na nízkém stropě zakryla bílá membrána.
Pohled do renesančního sálu paláce. Aby bylo světlo dokonale rozptýlené, světelné diody na nízkém stropě zakryla bílá membrána. | Foto: NGP

Hned následující příspěvek v knize ale ukazuje, že ostrý paprsek světla, který vyjímá jen malé políčko obrazu, má také svůj půvab, a dokonce filozofické důsledky. Literární a divadelní kritik Sergej Machonin, jenž žil v letech 1918 až 1995, býval před 50 lety v Národní galerii nočním hlídačem. Službu si zpestřoval prohlížením expozic s baterkou v ruce.

"Uvidíte tisíc zasutých věcí, navždy zaznamenaných a času vyrvaných podrobností," vzpomínal ve fejetonu z roku 1975. Mezi detaily, které ho zaujaly, básnickým jazykem popisuje například ovoce z holandského zátiší: "Obnažené váčky na seříznutém citronu, naplněné k prasknutí kyselinou."

Možná jde o stejný obraz, který nyní inspiroval básníka Petra Borkovce. Ten ve svém příspěvku popisuje nejprve lehce erotický duel s kustodkou a potom "devět až deset dráždivých věcí" na Zátiší se skleněnými poháry a citronem od Willema Kalfa zhruba z let 1656 až 1663.

Willem Kalf: Zátiší se skleněnými poháry a citrónem, okolo 1656 až 1663.
Willem Kalf: Zátiší se skleněnými poháry a citrónem, okolo 1656 až 1663. | Foto: NGP

Houby pod růžemi

Jeden z nejslavnějších obrazů sbírek Národní galerie, Růžencová slavnost od Albrechta Dürera, přivedla spisovatele a redaktora Českého rozhlasu Jiřího Kamena k zajímavé mykologické přednášce, jež ústí ve vtipnou hypotézu.

Kamen si všiml, že německý mistr na spodním okraji zbožného obrazu zachytil několik v trávě rostoucích hříbků smrkových a také čechratku podvinutou. Ta prý po snězení dokáže způsobit vážnou reakci organismu, i když bývala považovaná za jedlou houbu.

Dürerův životopis zahrnuje zmínku o zdravotních komplikacích, které by podle Kamena mohly nasvědčovat tomu, že malíř se s čechratkou podvinutou a jejími účinky seznámil. Co když slavný autor do nádherného obrazu naplněného úctou k Panně Marii zašifroval nenápadné gastronomické varování?

Albrecht Dürer: Růžencová slavnost, 1506.
Albrecht Dürer: Růžencová slavnost, 1506. | Foto: NGP

Nově a čerstvě se na díla starých mistrů dívá také spisovatel Jan Němec, který si vybral šerosvitné plátno od Jusepeho de Ribery. Ten roku 1646 zachytil svatého Jeronýma, proslulého překladatele Bible, jak studuje posvátný svitek. Autor si všímá uzlů svalů na světcově těle.

"Jaký to církevní otec, jehož více než tvář charakterizuje ramenní pletenec a biceps!" podivuje se a dál rozvíjí úvahu o tom, jak se v Bibli slovo stává tělem a zároveň překladatel se vtěluje do slova.

Demaskující pohled na barokní květinová zátiší Rachel Ruyschové zprostředkovává přírodovědec a literát Jiří Sádlo. Kdo jiný než biolog pozná, že "bliznu si autorka představuje jak eskymáci žně".

Sádlo v té nepřesnosti navíc spatřuje způsobnou upjatost protestantky. Všímá si, že malířka a dcera nizozemského přírodovědce spojuje detailně přesné studie s výmysly. "Mák malovaný zároveň z lícu i z rubu je téměř kubizován, ač ten vedlejší je počestně realistický: jak slečny Avignonské," přirovnává květinové zátiší ze 17. století k nejslavnější, o 225 let mladší malbě Pabla Picassa.

Rachel Ruyschová: Feston s květinami a ovocem, 1682.
Rachel Ruyschová: Feston s květinami a ovocem, 1682. | Foto: NGP

Odkrývá, že malířka nemaluje podle živé přírody. Kopíruje starší vzory, ze kterých sestavuje vlastní dokonalou představu. Ani to ale nebrání tomu, aby to byla krása, dodává Sádlo.

To dramatička Barbora Hančilová sepsala krátkou scénu dvou milenců, které k osobnímu dialogu přivedou obrazy, jež v expozici míjejí. Malíř Vladimír Kokolia popisuje "zlodějské" úmysly umělců, kteří jdou za starými mistry, aby se pokusili najít něco, co si z obrazů ještě nikdo nevzal. Povzbudivě zní jeho rada, jak návštěvu galerie neproměnit v nudnou společenskou událost. "Naložme si na talíř jenom tolik, kolik toho na jedno posezení sníme," radí malíř, podle kterého neexistuje povinnost podívat se ze slušnosti na každý obraz.

Autoři knihy Staří mistři ve Schwarzenberském paláci dosáhli svého: čtenář dostane velkou chuť si díla prohlédnout na vlastní oči. Průvodce pečlivě propojuje všechny texty s obrazem a přikládá velké fotografie či alespoň drobné černobílé reprodukce se základními údaji o každém z 264 exponátů. Na první seznámení u stolu to stačí, ale nechce se zůstat jen u toho.

Kniha

Staří mistři ve Schwarzenberském paláci
Norbert Schmidt, Marius Winzeler (ed.)
Vydala Národní galerie v Praze 2020, 226 stran, 620 korun.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Po protestech na Kubě poslalo Rusko do Karibiku humanitární pomoc

Rusko po masivních protestech na Kubě poslalo do karibské země více než 88 tun humanitární pomoci. Dva letouny Antonov An-124 dopravily do země potraviny a zboží pro ochranu obyvatel, včetně milionu roušek. Oznámilo to dnes ruské ministerstvo obrany.

Kvůli koronavirové krizi se na Kubě v poslední době výrazně zhoršila hospodářská situace. To vyvolalo tento měsíc masivní protesty, největší za 30 let.

Další zprávy