Studio Najbrt je autorem vizuální identity České televize, České filharmonie, Českých drah, Národní galerie, Národního divadla, festivalu Pražské jaro, galerie Dox, měst Praha, Ostrava a Valašské Meziříčí, filmů Pelíšky či Kouř, divadel Sklep a Kašpar či nahrávek skupin Vltava, Sto zvířat a Support Lesbiens nebo jazzových desek labelu Animal Music.
Studio také pracovalo pro fotografa Josefa Koudelku, restaurace Ambiente nebo mnoho let připravovalo podobu výročních zpráv skupiny PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Od roku 1995 rovněž vymýšlí vizuál Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Návrhy, které obsahuje plzeňská výstava, sledují tvorbu studia od Najbrtových počátků v 80. letech přes artdirekci časopisů Reflex a Raut "až po zmnožení jeho autorské identity po roce 1994", uvádějí pořadatelé.
Zakladatel studia Aleš Najbrt v dřívějších rozhovorech za přelomový označoval okamžik, kdy jeho studio v 90. letech oslovila telekomunikační společnost Český Telecom, hledající nové logo a firemní komunikaci. Najbrt na zakázce pracoval s nizozemským studiem Dumbar. "To pro nás byla obrovská zkušenost z corporate identity. Identita se kvůli konzervativnosti vedení nezavedla, ale čerpáme z té zkušenosti dodnes. Uvědomili jsme si, jak je možné designem ovlivnit cítění lidí. Chtěli jsme udělat pozitivní logo, protože ho lidé uvidí třeba i desetkrát denně, tehdy třeba na všudypřítomných telefonních přístrojích a budkách, a to už v nich zanechá nějaký pocit," vysvětlil Najbrt předloni Hospodářským novinám.
Jako nosiče vystavených grafických návrhů pořadatelé současné výstavy v Západočeské galerii v Plzni zvolili prostá bílá trička. "Přišlo nám, že je to médium, které dnes nejvíc vyjadřuje dobu. Chtěli jsme tak zobrazit, jak grafický design zasahuje do života lidí," říká autor výstavy Michal Nanoru.
Řešení navíc funguje v kontextu Najbrtovy tvorby. Ve filmové komedii režiséra Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství z roku 2005 nosí herec Ivan Trojan na tričku červený kříž. "No a já řekl, pojďme dát na plakát jen ten červený kříž, aby se stal nejen symbolem zdravotní péče, ale přeneseně i toho filmu," popsal dříve Najbrt.
K výstavě vychází katalog, v němž vystavená trička obléká 56 osobností spřízněných se studiem. Jsou mezi nimi režiséři Ivan Zachariáš, Martin Krejčí, Tomáš Luňák či David Ondříček, hudebníci Petr Marek a Robert Nebřenský, herci Jiří Bartoška a Jenovéfa Boková, umělci Michal Cihlář a Jakub Matuška alias Masker nebo nakladatel Viktor Stoilov.
Vybrat z mnoha Najbrtových návrhů konečných 55, které výstava obsahuje, bylo pro jejího autora těžké. "Aleš je velice dobrý a pečlivý archivář a všechno si schovává. Archiv je obrovský," poznamenává Michal Nanoru.
Při probírání se archivem si prý ještě víc uvědomil, jak velkou část designérovy práce tvoří krátkodobé a pomíjivé věci - v Najbrtově případě svatební oznámení nebo novoroční PF.
Výstava, která představuje nejrozšířenější i méně známé návrhy studia, zároveň připomíná, jaký dopad má Najbrtova práce na populární kulturu.
"Uvědomil jsem si, že je to autor, který je víc než kdokoliv jiný spjatý s veřejným prostorem přes plakáty, loga, informační systémy. Na tom jsme všichni tak trochu vyrůstali," doplňuje ředitel plzeňské galerie Roman Musil.
Najbrt říká, že z vystavených trik by neměl problém si kterékoli obléct a nosit. Studio sice nemá konkrétní pravidla, jaké zakázky vezme, přesto si vybírá.
"Pro nás je dnes hlavně důležité spolupracovat s lidmi, kteří mají respekt k tomu, co děláme. Je důležité mít se zákazníkem partnerský vztah. Jsou pro nás zajímavé i nové výzvy, témata, která jsme dosud nezpracovali. Oblasti, ve kterých jsme se ještě nepohybovali, jako zdravotnictví nebo zahradnictví," říká Najbrt.
Studio vede se svou partnerkou Zuzanou Lednickou, která v něm pracuje od poloviny 90. let a zásadně ovlivnila jeho směřování.
Například před třemi roky v rozhovoru pro časopis Marketing & Media vysvětloval Najbrt, že byť logo bývá nejviditelnější částí zakázky, není tím nejpodstatnějším. "Někdy logo ustupuje do pozadí, protože místo něj komunikuje celkový vizuální styl. Pro České dráhy jsme například vytvářeli jejich vlastní písmo a stanovili přesnou barevnost. Člověk by tak měl být schopen podvědomě rozeznat, že jde o České dráhy, i když na něj to logo nekřičí. Důležitost loga ale zůstává v tom, že je základním stavebním kamenem, ze kterého ten ucelený styl vychází," řekl.
Zakázkám z politiky se Najbrt většinou vyhýbá, spolupracoval jen při prezidentské kampani. "Pravidelně zpracovává úkoly národního významu, milované festivaly i přeplněné hospody a jako nikomu jinému se mu daří budit vášně daleko za hranicemi oboru. Značka Najbrt je pop, ať už to v téhle zemi v posledních dekádách znamená cokoli," avizují autoři výstavy, která je v Plzni k vidění od včerejška a potrvá do 3. listopadu.
Aleš Najbrt vystudoval písmo a knižní grafiku u Jana Solpery na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, začátkem 90. let pracoval jako art director časopisu Reflex a šéfredaktor časopisu Raut. Roku 1994 s Pavlem Lvem založili Studio Najbrt.
Dříve Najbrt působil v divadle Sklep. "Začalo to seznámením s Cabany v Baletní jednotce Křeč a pokračovalo ve Sklepě s Davidem Vávrou. Pro můj život to znamenalo opravdu velkou změnu, směrem k radosti a legraci," vzpomínal.
Od poloviny 80. let také Najbrt účinkuje jako člen dua Thomas & Ruhller v anarchických komediálních performancích, rovněž je členem kapely hrající coververze MTO Universal a spolu s výtvarníky Jaroslavem Rónou a Františkem Skálou tvoří populární trio Tros Sketos. Tvorbu Najbrtova studia před 12 lety zmapovala kniha nazvaná Život, štěstí, překvapení, kterou vydalo nakladatelství Torst.
