Přitom celých 200 metrů čtverečních českého a slovenského pavilonu, který je situován na dobrém místě v benátských zahradách, bude od května do listopadu patřit jenom jemu. Národní galerie včera představila zamýšlenou podobu Kolíbalovy výstavy - českého příspěvku na světové přehlídce.
Stanislav Kolíbal v Itálii vystaví práce ze 60. a 70. let minulého století a také několik děl ze současnosti.
Před vstupem do pavilonu ještě chystá pětimetrovou instalaci reagující na architekturu stavby. Tu mimochodem navrhl Otakar Novotný právě v roce 1925, kdy se Stanislav Kolíbal narodil.
"Není lehké se připomínat díly, která jsou tak starého data," říká třiadevadesátiletý Kolíbal, který do Benátek pošle práce až z roku 1963. "Když byla v roce 2014 v New Yorku velká výstava o šedesátých letech, vybrali čtyři moje díla. To mě povzbudilo a já je vystavím také v Benátkách."
Jde o geometrické umění. "Geometrie se do mého díla dostala díky spolupráci na architektonických pracích. Nechápu ji jenom jako krásný objekt, tvar, který sám o sobě může vyvolávat emoce, ale prostřednictvím tvarů mluvím o jiných věcech, jako je čas, nejistota, labilita," popisuje umělec, který svou výstavu nazval Bývalé nejisté tušené.
Provázkové instalace
Z roku 1963 pochází nástěnný motiv, který Kolíbal navrhoval pro československé vyslanectví v Brazílii a k jehož realizaci nedošlo. Výstavu doplní ještě Kolíbalovy provázkové instalace ze sedmdesátých let.
"Tehdy jsem mohl vystavovat jen s velikými obtížemi. Provázkové instalace jsem dělal v ateliéru, pak jsem je vyfotografoval a odložil do kouta. Když jsem pak jako turista měl jet do ciziny a naskytla se příležitost vystavovat, znovu jsem je tam postavil," vzpomíná umělec.
"Klatbu" na něj komunistické úřady vyhlásily v roce 1973 po sérii výstav v prestižních zahraničních galeriích, završených velkým úspěchem v italském Miláně. Kolíbalovo mezinárodní renomé to ale nezadusilo.
Autor vystavoval v Miláně opět roku 1983, od roku 1989 se jeho minimalistické práce připomínající architekturu objevují na výstavách v Evropě i za oceánem.
Druhou část přehlídky chystané pro Benátky otevřou kresby, které Kolíbal vytvořil během stipendia v Západním Berlíně roku 1988. "Z nich vzešla celá moje pozdější tvorba, promítla se do akvarelů i do bílých a černých reliéfů," říká umělec a dodává, že jeho současné práce na Benátském bienále představí deset metrů veliká plastická kresba na stěně.
Matematik mezi kurátory
Česká účast na mezinárodní přehlídce bude mít širší horizont, na výstavě s Kolíbalem spolupracuje renomovaný rakouský historik umění, sběratel a kurátor Dieter Bogner. S českým autorem se seznámil na počátku devadesátých let, když u něj objednal rozměrnou instalaci pro zámek Buchberg am Kamp v Rakousku.
Bogner, jehož rodiče se narodili v Praze, poté začal sbírat Kolíbalova díla. Cyklus jeho prací věnoval Muzeu moderního umění ve Vídni.
Dieter Bogner je také hlavním autorem chystaného katalogu, do kterého připravuje rozsáhlou Kolíbalovu biografii a rozhovor s umělcem. V katalogu budou texty dalších sedmi odborníků, vedle kunsthistoriků a kurátorů z newyorského Muzea moderního umění, londýnského Tate Modern nebo pařížského Centre Pompidou také od pražského matematika či vídeňského lingvisty.
Mezinárodní bienále výtvarného umění v Benátkách naposledy předloni přilákalo více než 650 tisíc návštěvníků. Tradice světové přehlídky sahá do roku 1895, Československo se jí účastní od roku 1920. Nejprve se tak dělo v rámci italského pavilonu, od roku 1925 ve vlastní výstavní síni.
Před Stanislavem Kolíbalem v Benátkách před čtyřmi lety vystavoval Jiří David, před ním Zbyněk Baladrán. Výtvarnici Kateřině Šedé benátský pavilon náležel vloni, kdy se tam představila v rámci bienále architektury. To se s uměleckým bienále střídá ob rok.
Letošní ročník přehlídky se v benátském Giardini di Castello uskuteční od 11. května do 24. listopadu.
