Zatímco ministerstvo v původní verzi anonymizovalo jména svých kontrolorů, kteří dokument vypracovali, ponechalo naopak Fajtovy osobní údaje včetně jeho trvalého bydliště, data narození, čísla bankovního účtu či soukromé e-mailové adresy. A zveřejnilo i evidenci jeho docházky.
V nové verzi souboru už jsou osobní data Jiřího Fajta začerněná. "Nedopatřením se na web dostala neanonymizovaná verze výsledků s citlivými údaji," připouští mluvčí ministerstva Martha Häckl.
Únik dat bez sankce
"Byl to ukázkový únik osobních údajů," konstatuje advokátka Petra Dolejšová, která se specializuje na ochranu osobních údajů. Ministerstvu za tuto chybu ale trest paradoxně nehrozí. "Nic se jim nemůže stát, protože poslanci před měsícem schválili zákon, že veřejné orgány nebudou mít žádné sankce za úniky," dodává Dolejšová.
"Sice opravdu nemohou dostat sankci, ale my můžeme rozšířit svůj nárok z titulu ochrany osobnosti," doplňuje Fajtův advokát František Vyskočil. Ten již v pondělí zaslal ministrovi Antonínu Staňkovi předžalobní výzvu s žádostí o omluvu kvůli způsobu, jakým byl ředitel Národní galerie odvolán z funkce. Ministr prý svými výroky a kroky poškodil Fajtovu čest a ohrozil jeho možnost dále se uplatnit v oboru. Pokud se Staněk do příštího pondělí neomluví, Fajt ho zřejmě zažaluje.
Zveřejnění soukromých dat Jiřího Fajta však není jedinou nesrovnalostí v auditu. Ten rozebírá zejména hospodaření Národní galerie pod Fajtovým vedením. Auditoři například uvádějí, že pokud by ministerstvo kultury své příspěvkové organizaci loni nezvýšilo rozpočet, skončila by "se zhoršeným výsledkem hospodaření" přes 19,1 milionu korun. Podobně hovořil Antonín Staněk, který pro Aktuálně.cz dokonce řekl, že kdyby Fajta včas neodvolal, predikovaná ztráta Národní galerie by pravděpodobně "přesáhla rozpočtové možnosti zřizovatele", tedy ministerstva kultury.
Tomu však čísla v auditu nenasvědčují. Galerie měla v letech 2017 i 2018 kladný celkový hospodářský výsledek a v jejím rezervním fondu bylo koncem loňského roku 42,6 milionu korun.
Kde jsou ti sponzoři?
Audit vypočítává i příjmy Národní galerie od sponzorů. Seznam je však neúplný. Zatímco podle auditu v roce 2017 sponzoři poskytli 8,7 milionu korun a loni 20 milionů, dle loňského rozhovoru Fajta pro Hospodářské noviny získávala Národní galerie od privátních donátorů a firem okolo 30 milionů ročně.
A pohled do veřejného registru smluv ukazuje, že řadu sponzorských darů audit opomíjí. Například šest milionů korun, které roku 2017 poskytl Goethe-Institut na výstavu německého malíře Gerharda Richtera. Chybí také část příspěvku od Komerční banky. Podle auditu galerii dala 9,5 milionu korun, ve skutečnosti to bylo nejméně 10 milionů.
Mluvčí ministerstva oponuje, že úředníci přehled dárců obdrželi od Národní galerie. "Podrobnější analýza sponzoringu nebyla v programu kontroly plánována, jedná se jen o doplňující informaci, která nemá charakter kontrolního zjištění," háji nesrovnalosti Martha Häckl.
Nemáme námitky
Podle právníka Františka Vyskočila však evidentní chyby v datech o sponzorech zpochybňují celý audit. Pochybnostem se přitom ministerstvo kultury mohlo vyhnout, kdyby audit nechalo standardní cestou připomínkovat. Podle zákona má kontrolovaná osoba 15 dní na podání námitek, které pak kontroloři musí zohlednit.
Ministerstvo audit dokončilo minulý čtvrtek 16. května, o den později jej zaslalo na vědomí pověřenému řediteli Národní galerie Ivanu Morávkovi, který Fajta nahradil. Dokument následně ministerstvo na internetu zveřejnilo 21. května, tedy ještě před vypršením patnáctidenní lhůty. "Ten audit je úplně mimo prostor. Kdyby to podrobili běžnému oponentnímu procesu, tak by zjistili, že v auditu mají nesmysly," míní Fajtův právník Vyskočil.
Na svou obhajobu ministerstvo kultury říká, že Národní galerie se písemně vzdala práva podat námitky, a tak úřadu nic nebránilo audit zveřejnit. "Protože ministr kultury zprostil ve veřejném zájmu povinnosti mlčenlivosti ředitele odboru interního auditu a kontroly, byly splněny všechny zákonné podmínky k tomu, aby počínaje 20. květnem mohly být zveřejněny výsledky veřejnosprávní kontroly," konstatuje mluvčí Häckl.
Jiří Fajt si stěžuje, že coby ředitel Národní galerie v kontrolovaných letech 2017 a 2018 nedostal možnost se k výsledkům vyjádřit. Ředitel interního auditu a kontroly ministerstva kultury Miroslav Leixner na to namítá, že kontroloři s Fajtem hovořili ještě v době, kdy byl ředitelem. Hotový dokument už Fajt k opoznámkování nedostal, protože byl mezitím odvolán z funkce a připomínkování dokumentu už mu ze zákona nenáleželo.
Toho mohl využít jen Ivan Morávek, kterého ministr Staněk dosadil po Fajtově odvolání a který předtím v Národní galerii nepracoval. Morávek možnosti nevyužil.
Důvody odvolání zůstávají nejasné
Ministr kultury Antonín Staněk jako důvod změn v Národní galerii nejčastěji zmiňuje autorskou smlouvu, kterou si Fajt k ředitelskému platu přivydělal 1,12 milionu korun. Podle ministra Fajt tuto smlouvu na dramaturgickou činnost uzavřel zpětně a bez souhlasu jeho úřadu. "Upřednostnil svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat," shledali auditoři, podle nichž ministerstvo Fajtovu odměnu neschválilo.
Fajt ale ve své předžalobní výzvě zmiňuje dopisy z listopadu 2017 a května 2018, kde byla řeč o vypořádání jeho odměny, a také osobní schůzku na ministerstvu kultury. Při ní údajně zaměstnanci ministerstva doporučili pracovníkům Národní galerie, aby Fajt smlouvu uzavřel tímto způsobem.
Fajt tvrdí, že schůzku mohou doložit svědci a že dopis zaslal ministerstvu do datové schránky. Audit se ani o schůzce, ani o dopisech nezmiňuje. Nejspornější bod Fajtova odvolání tak nadále zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení.
To si nicméně nemyslí ředitel auditu ministerstva Miroslav Leixner. Podle něj protokol o kontrole obsahuje pouze to, co je objektivně a průkazně doloženo. "To, že Jiří Fajt nyní ve sdělovacích prostředcích některé skutečnosti zpochybňuje či jim dává jiný výklad, je jeho soukromý postoj," míní Leixner.
Podobnou částku přes milion korun Jiří Fajt po dohodě s ministerstvem kultury dostal před třemi lety za to, že pro Národní galerii jako kurátor připravil výstavu o Karlu IV. Tehdy k tomu úřad vedený Danielem Hermanem za KDU-ČSL výtky neměl.
Jak to bylo s Mallátem
Staněk vytýká Fajtovi také údajné smlouvy s jeho podřízeným Vladimírem Mallátem. V jednostránkovém dokumentu, který ministr kultury předal redaktorům Aktuálně.cz, bylo napsáno, že Fajt galerii způsobil škodu ve výši tří milionů korun uzavíráním externích smluv s Mallátem a jeho bratrem.
Mallát však v galerii začal pracovat až v polovině listopadu loňského roku. Od té doby žádná z firem, které jsou na něj nebo jeho bratra napojeny, s Národní galerií smlouvy neuzavíraly. Ani audit žádný takový dokument nezmiňuje. Pouze to, že Mallát prostřednictvím své společnosti Efektiva.cz, s. r. o., ještě 13 dnů po svém nástupu vystavil Národní galerii fakturu na 48 tisíc korun. Mallát vysvětluje, že práce byla již vykonaná a šlo jen o dofakturaci.
Jeho firmy Národní galerii od roku 2016 poskytovaly realitní služby týkající se kaváren či restaurací v různých budovách. Za tu dobu galerii podle registru smluv naúčtovaly 2,3 milionu korun.
"Všechny práce mých firem pro Národní galerii byly ukončené předtím, než jsem v ní začal pracovat," říká Mallát.
Co na to sponzoři
Dění kolem Národní galerie sledují i její sponzoři, z nichž mnohé přivedl právě Jiří Fajt. Většina jich situaci příliš nechce komentovat, znepokojení přiznávají jedině mimo záznam.
Jednou z výjimek je podnikatel Libor Winkler ze společnosti RSJ, který Národní galerii začal podporovat za Fajtovy éry. Čtyři miliony už jí poskytl a další milion přislíbil - vše na chystanou výstavu děl Alberta Giacomettiho, která má začít v polovině července ve Veletržním paláci.
Teď Winkler nevylučuje, že svou podporu stáhne. "Zvažuji, jak se vůbec postavit k těm čtyřem milionům, uvidím, jak je to celé připraveno. Oni neměli plán B, těm lidem je jedno, že je to instituce, kde běží nějaké procesy," říká Winkler na adresu ministra kultury Staňka.
Národní galerii prý obdaroval právě díky osobě Jiřího Fajta, kterého považuje za renomovaného odborníka. "Když si politici vyřizují účty, proč bych já měl pykat," reaguje teď Winkler. "Persona ředitele je pro takovou instituci klíčová. Když vidíte, že je to nějaká loutka, kterou může nějaký politik ze dne na den odvolat, a vy tam připravujete dlouhodobé projekty, to je pro mě ztráta důvěry v řízení takové instituce," uvádí Winkler.
Jiní sponzoři, které k Národní galerii přivedl Jiří Fajt, se však ukončit podporu nechystají. A to ani Komerční banka, která se generálním partnerem stala několik měsíců po Fajtově nástupu a jen vloni instituci poskytla 10 milionů korun. "Komerční banka ve své sponzorské strategii preferuje dlouhodobé vztahy a partnerství s Národní galerií v Praze k nim rozhodně patří," uvádí mluvčí banky Michal Teubner.
Po Fajtově odchodu neplánuje jako sponzor skončit ani advokátní kancelář Pelikán, Krofta, Kohoutek. "Byla to zajímavá spolupráce, je osobnost," říká o Fajtovi společník advokátní kanceláře Matěj Vácha, avšak současný spor hodnotit nechce. Jeho kancelář galerii vloni i předloni přispěla 150 tisíci korunami. "Byla s ním super komunikace, nechceme hodnotit, k čemu došlo. Není to pro nás důvod končit, je to vztah s galerií jako takovou," dodává Vácha.
Jako sponzor nepokračuje pojišťovna Kooperativa, která poskytla tři miliony korun. Její rozhodnutí však nesouvisí s Fajtovým odchodem. Společnost peníze poskytla vloni v souvislosti se 100. výročím založení republiky. Podobně argumentuje i firma Innogy, která darovala 1,2 milionu jako partner Česko-německého kulturního jara, jehož součástí byla výstava děl Gerharda Richtera.
K velkým sponzorům patří i automobilka Škoda Auto, která dala 2,5 milionu a poskytla dva vozy v hodnotě jednoho milionu korun. "Máme uzavřen kontrakt na období 2018 až 2019 a neuvažujeme o tom, že bychom jej předčasně vypovídali," vysvětluje mluvčí automobilky Vítězslav Kodym. Ani ten personální změny v Národní galerii nechce komentovat.
