Recenze - Ne všechno, co je nastříkáno sprejem na zdi, si zaslouží označení graffiti, tím méně umění. Dokazuje to první výstava v nově otevřeném pražském multikulturním prostoru Meet Faktory nazvaná Ztracená nevinnost.
Dojem marnosti nevyvrátí ani rádoby experimentální koncept, který vedle sebe staví umělce různých generací a sentimentální název odkazující na Umberta Eca. Jediné, co z projektu vyplývá, je fakt, že sprej je technika jako každá jiná. Má své zákonitosti, možnosti, výrazové schopnosti, mistry i neumětely.
Dát pár "kenů" do ruky lidem, kteří s nimi většinou nemají valnou zkušenost, postavit je před zeď a nechat se překvapit tím, co vznikne, je stejně "inspirativní" a "objevné" jako rozdat křovákům papír a propisovačky a vyzvat je, aby vám napsali dopis.
Výsledky snažení umělců jsou většinou mimo veškeré hodnocení, protože na ně není možné uplatňovat žádná regulérní měřítka. Z hlediska graffiti by se úrovni některých výkonů vysmál každý toy tedy začátečník. Navíc jde většinou o pokusy mimo kategorie; nedá se o nich mluvit jako o tagu a vytáhnout na ně označení piece by skoro zavánělo "svatokrádeží".
Z hlediska volného umění dost věcí poznamenala vynucená trivialita zapříčiněná dílčím ovládnutím techniky, takže výsledek často neodpovídá ani běžnému standardu účastníků výstavy.
Za pozornost stojí doslova jen pár věcí od umělců, kteří sprej zlehka obešli a udělali si věci po svém, nebo s ním naopak mají zkušenost a používají ho běžně. Není tedy ani pravda, že by kurátorka programově vybrala jen autory, kteří se této technice nikdy nevěnovali. Sprej v rámci svých závěsných obrazů používají třeba Vladimír Skrepl nebo Jakub Hošek - ani jejich práce na zdi ale bohužel moc neobstojí.
Výjimku z pravidla tvoří jen Krištof Kintera, který má jako jediný opravdu co říct. Jeho nápisy stříkané přes šablonu dokonce rozvíjejí problematiku graffiti a obdařují ji dalším významem nebo komentářem.
V jednom případě jsou to loga bank, která se tváří jako tagy označující v ulicích velkoměsta sféry vlivu gangů, v dalším dekorativní nápisy Hovno, Ego či I am not you You are not me, které naopak postihují totální obsahovou vyprázdněnost tagů a jejich sebestředné zacílení. Kintera ovšem takové nápisy použil už třeba na výstavě politického umění Czechpoint loni v NoD a těžko za to teď přičítat body Ztracené nevinnosti._3156
K tématu "kultu osobnosti" se vtipně vyjádřil i Michal Pěchouček. Ten si na jeden z pilířů nalinkoval stránku a na ní jako poškolák za trest x-krát napsal větu "David Černý je můj oblíbený umělec". Zadání pak naplnil tím, že nápis fixoval bezbarvým lakem ze spreje.
Dalších pár lidí, paradoxně většinou starších ročníků, situaci alespoň "ilustračně" ustálo; třeba Jiří David nebo Michael Rittstein. Nicméně celkově je dojem rozpačitý.
Výstavu iniciovala a kurátorsky zaštítila Lenka Lindaurová, což je celkem s podivem, protože její projekty obvykle mají smysl. Ztracená nevinnost v Meet Factory ale působí bezradně a výsledky zadání jsou celkem chabé. Možná i proto, že stejně jako někteří autoři streetartu nikdy moc nedala.
Ztracená nevinnost. Meet Factory, Ke Sklárně 15, Praha - Smíchov.
Oficiální stránky Meet Factory najdete ZDE
