Soutěska mezi ultramoderními stavbami. Díaz na Bořislavce vytvořil osmimetrové dílo

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
22. 11. 2021 17:08
Ve skalních soutěskách je vlhko a stěny odkrývají prastaré vrstvy hornin. Část odvěké soutěsky nyní evokuje téměř osmimetrové dílo umělce Federica Díaze na nečekaném místě: mezi ultramoderními stavbami pražského Centra Bořislavka.

V jeho skleněných stěnách se zrcadlí vrásčité, na vršku srostlé stély. Byť působí přírodně, sousoší nazvané Na Horu je výsledkem "robotické fabrikace", což je rozvinutější forma 3D tisku.

"Věnovali jsme se tomu skoro dva roky, i když samotná realizace zabrala jen pět měsíců. Dlouho trval vývoj technologie, která by mohla naplnit původní představu," říká česko-argentinský umělec Federico Díaz, pro jehož práce je typické zapojování robotů a jiných technologií. Proslul hlavně zlatem pokrytou obří kapkou LacrimAu symbolizující slzu, kterou vytvořil roku 2010 pro světovou výstavu Expo v Šanghaji.

Její součástí bylo také interaktivní zařízení, jež dokázalo vyrobit parfém na míru pro každého pětistého návštěvníka expozice. O sedm let později byla zlatá kapka v pražské aukci vydražena za 6,5 milionu korun.

K podobě nového sousoší umělce přivedlo přemýšlení o daném místu. Bořislavkou kdysi vedla prastará cesta k Pražskému hradu. "Nejspíš tudy transportovali materiál na stavbu," říká Díaz, který přemýšlel o vzniku nejstarších cest v krajině. "Lidé využívali přírodně vytvořené přechody, které vznikly zvětráním, vymletím vody nebo působením ledovce. Například nejstarší cesty, které spojují Řím s Vídní, využívají koryta vytvořená ledovci," uvádí umělec, jenž se nechal oslovit krásou jedné z nejstarších alpských soutěsek. "Inspirovala mě nejen svým povrchem, ale i tím, že je pro současnou civilizaci už uzavřená, nevyhovuje jejím potřebám."

Pro Bořislavku navrhl vrstvenou, mnohotvárnou skulpturu o třech dílech. Prostřední je nejširší "zvětralou skálou", po které mírně stéká, nebo spíš skapává voda. Tenké vrstvy odkazují na břidličnatý podklad hluboko pod městskou zástavbou.

Sousoší působí abstraktně, vychází se skalnatého předobrazu, oproti kamenným masivům má ale nejvíc hmoty nahoře a dole jen tenké sloupy, jako krápníky. "Někdo v tom vidí stádo slonů nebo mamutů," směje se autor. "To je v pořádku. Nemá to být ilustrace."

Dílo Federica Díaze v Centru Bořislavka.
Dílo Federica Díaze v Centru Bořislavka. | Foto: Honza Mudra

I když je dílo postavené z betonu, technologie nanášení materiálu robotickou rukou umožnila dutou konstrukci odlehčit. Na rozdíl od 3D tisku disponujícího třemi osami jich má robotická fabrikace šest.

"Díky tomu jsme si mohli dovolit složitější tvar," vysvětluje Díaz, podle kterého by technologie využité na soše mohly posloužit i stavebnímu průmyslu. "Během práce nás navštěvovali architekti," naznačuje autor, že by mohlo dojít k přenesení technologického řešení z umění do stavební praxe.

Skalnatý masiv si kolemjdoucí mohou prohlédnout také v "rozšířené realitě", tedy aplikaci pro mobilní telefony. Ukazuje to, co často doprovází pravé soutěsky: třpytivé mrholení, tříštící se částice vody, jež odrážejí světlo. Skutečná voda stékající po povrchu může osvěžit v horkém létě.

Padesátiletý Federico Díaz, jenž vystavoval také na prestižním Benátském bienále, má za sebou už několik velkých projektů ve veřejném prostoru. Výdech pražského tunelu Blanka nedaleko parku Stromovka obložil téměř dvěma stovkami dlaždic opracovaných robotem.

Velké Díazovo dílo stojí také v americké Kalifornii. Ve městě Sacramento se tyčí čtrnáctitunová socha nazvaná Subtile, připomínající počítačem navrženou rostlinu. Měří přes 11 metrů a pokrývá ji 34 tisíc nerezových plíšků, které se třepotají ve větru.

Nové sousoší na nádvoří Centra Bořislavka financovali přátelé podnikatele Karla Komárka, majitele investiční skupiny KKCG, jež letos otevřený kancelářský a obchodní komplex postavila nad stanicí metra Bořislavka.

 

Právě se děje

Další zprávy