Není proto divu, že oddaným fanouškům kultovního spisovatele fantasy J. R. R. Tolkiena šlápl na kuří oko jistý A. Roberts, který si vzal na paškál Tolkienův Silmarillion, dějově předcházející slavnou trilogii Pán prstenů.
Kolem Tolkienova literárního odkazu se už dlouho před zfilmováním Pána prstenů vytvořila silná komunita fanoušků, kteří jsou nezřídka ideály z "mistrových" knih natolik uchváceni, že se jimi snaží žít.
Střízlivým pohledem vzato
Pak je pochopitelné, že každý, kdo ten silný a veskrze ctihodný mýtus shazuje, se pro ně stává nepřítelem číslo jedna. Zvláště spisovatel, jenž Tolkienovy knihy paroduje neobyčejně pohrdavě. Takový je i Roberts, z jehož pera už vzešla i u nás publikovaná kniha McAtrix Recesed (Argo, 2004).
Robertsovým cílem bylo Tolkienovu unikátní knihu, jakousi fiktivní bibli smyšleného světa plného magických bytostí, přetvořit ve směšnou báchorku, a vyvolat tak nenávist v očích tolkienistů.
Chtěl je tím šokovat, vyvolat emoce, aby se o knize mluvilo, a přitáhnout tak pozornost kupujících. Běžný čtenář je však zajisté povznesen nad vše, co může zavilým fanouškům vehnat krev do tváří. Proto se podívejme na Silmámilion střízlivým pohledem.
Autorův přístup je pak velmi prostý. Stačí seškrtat příběh na minimum a vytvořit povážlivé chyby v logice děje i v motivaci postav. Jejich jména pak stačí vtipně pozměnit a je hotovo. Alespoň podle Robertse...
