Šíleného génia srážejí rozsáhlé plochy monologů

Luboš Mareček
7. 4. 2012 17:29
Mikuláškova inscenace Doktora Fausta útočí jen dílčími nápady
Foto: Divadlo Husa na provázku

Recenze - Šestisetstránkovou klasiku německé literatury - román Doktor Faustus od Thomase Manna - nabídlo v jevištní verzi brněnské Divadlo Husa na provázku. Rozsáhlou prózu zdramatizoval a také režíroval Jan Mikulášek, jeden z nesledovanějších mladých talentů tuzemského divadla. Zdá se ovšem, že vrstevnatost i obsáhlost předlohy inscenátory zavalila.

Mannův složitě komponovaný příběh vypráví o geniálním skladateli Adrianu Leverkühnovi, který trpí zákeřnou nemocí. Jak již název napovídá, jde o svéráznou variaci Goetheho faustiády. Na pozadí individuálního příběhu šíleného génia je také zachycena katastrofa Německa stiženého nemocí hitlerismu. Historické událostí první půle minulého století provázkovskou inscenací vzlínají zejména ve formě monologických komentářů. V popředí je tady však příběh individua, které se zaprodá ďáblu, aby mohl stvořit výjimečná díla a který platí nejen vlastním životem, ale třeba také nemožností se zamilovat.

Foto: Divadlo Husa na provázku

Vnitřní sváry Leverkühna vědomě nakaženého syfilidou, jeho halucinace i neodvratná fyzická a psychická destrukce jsou jádrem expresivně pojednané Mikuláškovy inscenace, jejíž zřejmě největším problémem je už samotný scénář. Režisér jej připravil s dramaturgyní Barborou Gregorovou. Velké plochy v něm dostaly dlouhé monologické popisné pasáže, z čehož pramení výsledný dojem, že často máte pocit spíše pouhého čtení literatury nebo rozhlasové hry.

Samozřejmě, že Mikuláškova inscenace nepostrádá naléhavost, která se vznáší nad úzkost budícím zápasem jednotlivce silně vnímajícím apokalypsu světa kolem a krizi umění, jež považuje v tradičních hudebních formách za vyčpělé. Absence rázněji prokresleného tématu, však činí z výsledku podívanou, která je řemeslně zručná, ale artistně chladná.

Nejasné sdělení

Výsledné imprese Mikuláškových inscenací často rázně určuje výprava jeho dvorního scénografa Marka Cpina, který tentokrát vyšel z černobílého řešení scény i kostýmů. Jeviště tvoří vlastně jakýsi měšťanský salón a dění tady doprovází trio hudebníků ve složení klavír, housle a cello. Minimum mobiliáře tvoří na jevišti několik černých otočných židliček ke klavíru.

Ostatně Mannovo dílo bývá někdy nazýváno hudebním románem a sám autor měl k hudbě velmi silný vztah. A je to také hudba, která se tady stává hlavnímu hrdinovi ústředním smyslem života: na tomto místě bude dobré poznamenat, že právě velké hudební plochy, které jsou dílem Petra Hromádky patří ke zdařilejším momentům inscenace. Hromádkova někdy až filmově znějící, tesklivá muzika je tady vedle svícení hlavní náladotvorným prvkem.

Foto: Divadlo Husa na provázku

Skloňovanou krizi umění a jeho nové formy Mikulášek jakoby zčásti vtělil do poměrně zastaralého používání videokamery. Velká bílá plocha nad scénou, slouží jako projekční plátno, na které se přenáší detaily expresivních hereckých grimas a které výhradně snímá Ďábel alias Tomáš Sýkora. Tento způsob režijního vyprávění je ale po čase spíše chladnou manýrou, než aby dával inscenaci nějaké ozvláštnění či významy.

Právě jakási studená vnějškovost a rétorika Mikuláškovu dramaturgicky jistě pozoruhodnou inscenaci po čase přivedou až ke studeně artistnímu tvaru, který na publikum útočí dílčími nápady (herci mají po tělech tetování s motýlky, jindy zajímavě hrají na sklenice s vodu), ale nerýsuje nějaké jasné sdělení. Je to více cvičení stylu než dialog s hledištěm.

Tak či tak inscenace nabízí vcelku slušné herecké výkony. Robert Mikluš v hlavní roli trochu bojuje se zadáním vyjádřit postupnou degradaci nemocného syfilitika, kterého ovšem stejně tak sžírá i jeho vlastní talent. Tento herecký zápas má ještě manko právě v prokreslení oněch vnitřních úzkostných stavů, což jistě není jednoduchý úkol. Inscenace nešla v tomto případě cestou nějakého medicínsky věrného ztvárnění venericky nemocného člověka.

Foto: Divadlo Husa na provázku

Zajímavé výkony nabízejí Petra Bučková a Anežka Kubátová v rolích sester Ines a Clarissy. Právě druhá jmenovaná staví svoji neúspěšnou herečku v divácky vděčném výstupu za využití přepjaté dikce zaprášených divadelních heroin. Ukázněný a působivý výkon předvedla Gabriela Štefanová v dvojroli prostitutky a Adrianovy lásky.

Poslední novinka brněnské Provázku představuje dramaturgicky velmi ambiciózní projekt, jehož výsledná podoba bude pro publikum oříškem. Mluví se tady o vážný věcech, bohužel však často jakýmsi do sebe zahleděným způsobem v částečně nemotorném scénáři, v němž se divák často ztratí.

Thomas Mann / Jan Mikulášek, Barbara Gregorová: Doktor Faustus. Režie: Jan Mikulášek. Dramaturgie: Barbara Gregorová. Scéna, kostýmy: Marek Cpin. Hudba: Petr Hromádka. Obsazení: Robert Mikluš, Jan Kolařík, Ondřej Jiráček, Pavel Zatloukal, Ivana Hloužková, Petra Bučková, Milan Holenda, Anežka Kubátová, Martin Donutil a další. Divadlo Husa na provázku. Premiéry 4. a 5. dubna 2012.

 

 

Právě se děje

Další zprávy