Maxipes Fík, Pan Tau nebo Hobit. Museum Kampa vystavuje Šalamouna

Maxipes Fík, Pan Tau nebo Hobit. Museum Kampa vystavuje Šalamouna
Jiří Šalamoun: Scéna z Večerníčku.
Jiří Šalamoun: Pan Tau, knižní ilustrace, 1974.
Jiří Šalamoun: Hobit, knižní ilustrace, 1974.
Snímek z výstavy Jiřího Šalamouna.
Foto: Filip Čermák
ČTK ČTK
21. 7. 2021 12:14
Na léto připravilo pražské Museum Kampa výstavu děl Jiřího Šalamouna, který je známý především coby autor ilustrací Maxipsa Fíka, Pana Tau nebo Hobita. Přehlídka, jež potrvá do 30. září, představuje průřez jeho tvorbou od grafických listů a plakátů přes knižní ilustrace po návrhy k animovaným filmům.

Šestaosmdesátiletý výtvarník, tvůrce animovaných filmů a dlouholetý vedoucí ateliéru ilustrace a knižní grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Šalamoun se do povědomí několika generací zapsal především výtvarnou podobou Maxipsa Fíka. Dobrotivý mluvící pes z kresleného animovaného večerníčku si za posledních 40 let získal značnou oblibu, proto je mu věnována podstatná část expozice.

Šalamoun ale byl výtvarníkem i dalších animovaných filmů, vytvořil desítky volných litografií a plakátů nebo vydal dvě sbírky básní a jednu sbírku záznamů snů.

Jiří Šalamoun v Museu Kampa.
Jiří Šalamoun v Museu Kampa. | Foto: Filip Čermák

Graficky upravil a svými obrázky doprovodil více než stovku knih publikovaných v Česku, Německu či Polsku. Patří k nim Poslední Mohykán od Jamese Fenimora Coopera, Kronika Pickwickova klubu od Charlese Dickense, Hobit J. R. R. Tolkiena, Pohřební písně Jakuba Jana Ryby či Vraždy v ulici Morgue od Edgara Allana Poea.

Právě kriminální a hororový žánr, tajemno a magie patří mezi autorova nejoblíbenější témata, která se objevují také v jeho vlastních knihách či litografiích, často zpracovaných formou komiksu.

Silnou ingrediencí Šalamounových ilustrací je pak humor, někdy poťouchlý, jindy spíš spektický či udržující si nadhled nad malichernostmi života. K dalším rysům jeho tvorby patří velkorysá fantazie a pedantský cit pro detail.

V Šalamounově osobitém rukopisu se mísí spontaneita dětských kreseb s naivní sentimentalitou lidových malůvek a přímočarostí tabulí kramářských písní. S výstavou vychází i monografie Nic k zahození, která podává přehled o Šalamounově díle.

Přehlídka se koná v pražském Museu Kampa, které sídlí v Sovových mlýnech. Ty se ani rok poté, co zažily požár, nepodařilo plně zrekonstruovat. Loni 15. července hořelo ve strojovně. Umělecká díla sice nebyla zasažena ohněm, mnohá ale poškodil kouř a zplodiny.

Muzeum provozuje Nadace Jana a Medy Mládkových, předsedou její správní rady je pražský zastupitel za TOP 09 a europoslanec Jiří Pospíšil. Říká, že díla už byla až na některé jednotlivosti restaurována.

"Zástupci městské firmy uvádějí, že kvůli covidu se oprava protahuje a prodražuje. To, že není muzeum dosud rekonstruováno, že nemá centrální klimatizaci, nás poškozuje. Obrazy jsou klimatizovány lokálně, a tedy nedokonale. Doufám, že se klimatizaci podaří zprovoznit co nejdříve," líčí Pospíšil. Poškozený areál Sovových mlýnů rekonstruuje Praha coby jeho vlastník.

Muzeum kvůli pandemii loni skončilo ve ztrátě 15 milionů korun, výrazně mu chybí zahraniční návštěvníci, kteří dříve tvořili velkou část publika. Kvůli menším tržbám ze vstupného instituce omezila některé projekty, v létě se snaží cílit na domácí publikum mimo jiné právě výstavou děl Jiřího Šalamouna.

Objekt budoucího muzea získala Praha od státu v roce 1997, od ní si Sovovy mlýny na 99 let pronajala sběratelka Meda Mládková. Její kolekce obsahuje přes 220 obrazů a kreseb Františka Kupky, 16 soch Otto Gutfreunda a přes 1000 děl českých a slovenských výtvarníků z let 1965 až 1985. Svou sbírku před smrtí v roce 2002 věnoval nadaci Mládkových významný český básník, výtvarník a sběratel Jiří Kolář.

 

Právě se děje

Další zprávy