Pohnuté osudy mají v české historii často nejen lidé, ale také budovy a umělecká díla. Jedním takovým příkladem je monumentální sousoší Rodina připravená k odjezdu od předního českého sochaře Karla Nepraše, které komunisté v 80. letech nechali zdemolovat.
Sousoší sestávající se z pěti soch - pěti členů rodiny na kolejích představuje absurditu doby nastupující komunistické normalizace. Karel Nepraš ho sestrojil v roce 1969 jako reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy. On sám byl v srpnu 1968 na stáži v Německu, chvilku tak nejspíše jako mnoho jiných uvažoval o emigraci, ale i kvůli stesku po domově se vrátil.
Pražské Centrum současného umění DOX nyní ve spolupráci s dcerou Karla Nepraše Karolínou představilo rekonstrukci díla, které vznikalo čtyři roky. "Samotná výroba trvala jeden rok, ale mezitím jsme měli několik přestávek, kdy jsme sháněli sponzora, který by to zaplatil," popsala Karolína Neprašová.
Plány na rekonstrukci sochy měl Nepraš již od jejího zničení v 80. letech. Ta proběhla navzdory několika peticím, politický podtext obsažený v názvu díla a odkaz k tématu emigrace byl na tehdejší úředníky z Ostravy prostě moc silný, proto nechali sousoší z centra města odvézt. "Socha je z železa, takže tipuji, že skončila na šrotišti. Nejprve to odvezli do jakési vísky u Ostravy, kde to bylo pohozené v pangejtu. Pak to zmizelo, ale dohledat kam se nikde nedá," popsala Neprašová.
Rekonstrukce se tak nepovedla ani za komunismu, což bylo vzhledem k tehdejší politické situaci pochopitelné. Problém byl i po revoluci, především kvůli chybějícím financím.
Dílo se tak znovu představilo lidem až po 14 letech od smrti sochaře. A jako by i doba, kterou obnova díla trvala, byla trochu symbolická. Například retrospektiva Karla Nepraše se plánovala již za sochařova života a vždy z ní sešlo, shromáždit díla se tak povedlo až před čtyřmi lety, deset let po Neprašově smrti, při rozsáhlé výstavě v galerii DOX.
Tam bude nyní dílo k vidění do 17. října, co s ním bude poté, zatím není jasné. Sousoší bylo původně součástí veřejného prostoru Ostravy, bylo by zajímavé, kdyby se tam jako vzpomínka na normalizaci vrátilo. "Bylo by to fajn, důležité je, jestli bude mít zájem Ostrava. Zatím máme dílo na zahradě, takže v takovém poloveřejném prostoru," doplnila Neprašová.
