Recenze - Comics Red Meat patří k oněm iniciačním dílům, na něž na internetu dříve či později musíte natrefit a navždy vás změní. Říkejte tomu ztráta internetového panictví, či dokonce analogové nevinnosti, protože jiné nazírání na svět už si ponesete vždy a všude.
Autor této sofistikované zrůdnosti Max Cannon se na vás podepíše stejně jako jedna z jeho slavných figurek, mlékař Dan, na malé dívence Karen. Připraví vás na to, že život už bude jenom horší. Ale můžete se tím ďábelsky bavit.
Red Meat je černobílý strip, v němž absentuje pozadí a postavičky jsou nakreslené pomocí počítačového programu. Dílku je vlastní až jakási zenová statičnost, ostatně některé vtipy skutečně povznášejí ducha na vyšší úroveň.
Tleskání jedné ruky
Možná znáte slavnou třípanelovou sekvenci, často ji nosí různí úchylové v MHD na tričku: za divným chlápkem, který vypadá jako kříženec sodomie mezi E. A. Poem a Charlesem Baudelairem, visí ve vzduchoprázdnu místo slunce hořící lebka. Jeden mrtvolně statický obrázek, druhý, úplně stejný obrázek a na třetím se Earl, jak se postava jmenuje, zeptá: „Je tam ještě?"
Takhle zní tleskání jedné ruky. Takhle se vás dotkne boží prst tvůrce, ukazuje na vás a říká: Earl se nikdy nepodívá dozadu, neví, že tam lebka je a proč tam je, ale ví, že vy ho čtete a můžete mu to říct.
Ale vlastně nemůžete. Red Meat je v tu chvíli smutnější než filozofický traktát o solipsismu; Earl může jakkoli žadonit o potvrzení své existence a existence lebky tím, že předpokládá, že ho vnímáte, ale jeho prázdný svět bez časoprostorových souřadnic není nijak napojen na ten náš.
Red Meat získal kultovní postavení právě svou vyšinutostí z normálu, neměnností a zároveň komplexností. Chápeme, že jeho postavy (Earl, Dan, Karen, taťka Ted Johnson a jeho syn, Reuben, trenér Nick, důchodce Wally, malý Sluggo, hubený Ken, znetvořený Steve, Jenda Citrón, detektiv Stacy) obydlují stejné fikční univerzum, aniž se navzájem musejí všechny potkat.
- O komiks Red Meat můžete soutěžit zde
Střípky z tohoto vesmíru pak slouží jako memy, jednotky kulturní informace, které se šíří napříč zeměmi jako viry. „Jsi zlý, mlékaři Dane, a nemám tě ráda" , „Ty jo… právě jsem ošukal psa." či „No jo, tak jsem si načural do kalhot, ale to je jenom půlka příběhu" patří do stejné skupiny univerzálně použitelných hlášek jako „Zabili Kennyho, parchanti!" z pozdějšího South Parku.
Pochopitelně, uměním je tyto výroky použít, aniž by odpovídaly empirické realitě, ale naopak měly jen povahu alegorie.
Elitní mazáci versus loseři a lamy
Red Meat vychází globálně asi v 80 periodikách a několika jazykových mutacích od roku 1989. Stal se emblémem počítačového věku pro svou estetiku oslavující mechanickou reprodukovatelnost a připomínající návody na použití domácích výrobků, ale hlavně kvůli své drsnosti, cynismu a nihilismu. Většina vtipů je tak pokleslá a nevkusná, že smích účinkuje jako jediná záchrana před depresí ze zkaženosti celého lidstva.
Přísně vzato, jde o velmi sofistikovaný humor budovaný z hrubozrnných složek, pro jehož chápání je potřeba přijmout jisté spiklenectví - ti, kteří se smějí, jsou mazáci, ti, kteří se nesmějí, pohoršují a nechápou, jsou „loseři" a „lamy", které objevily internet předevčírem.
V českém prostředí je navíc Red Meat navázán na komunity okolo (kdysi elitních) diskusních serverů a recesistických stránek zabývajících se černým humorem. Pánbůh dej především lehké spočinutí Kompostu.cz, který před lety přišel s „internetovým vyhlazovačem SSeznam", kde měl Cannonův projekt stálé útočiště pod překladatelským patronátem programátora a filmového recenzenta Františka „Fuxofta" Fuky.
Nynější nápad Albatrosu vydat Red Meat v edici Plus pro dospělé čtenáře a s novým překladem anglisty a bohemisty Petra Onufera patří částečně ke krokům, jakých se dopouštějí „lamy", které objevují to, co už znají všichni, kdo jsou schopni něco takového konzumovat.
Nicméně bylo by nefér říkat, že monopol na Red Meat má Fuxoft, respektive vlastně nikdo. Osobně si myslím, že 110ti stránková brožura patří k ideálnímu čtení na záchod a strip „Nnnngh! Gnnngh! Unghh…ééééééééáá! Tak tohle je klystýr, to teda zírám!", vám může být doživotním věrným průvodcem vašeho snažení.
Uvidíme se v cílové pásce lidstva
Trochu seriózněji: Onuferův překlad v lecčems převyšuje Fukův. Ačkoli čtenářům, kteří objevili internet předevčírem, zatím z této recenze připadá, že Red Meat je soubor primitivních vět a nechutných citoslovcí, většina stripů obsahuje hodně jemné slovní hříčky - a především, nad třemi panely se vždy vine téměř nepřeložitelný poetický slogan.
Zatímco Fuka se přes veškeré zkušenosti rozhodl tyto slogany nepřekládat a na své osobní stránce je nechává v originále, Onufer si na obtížný úkol troufl a mnoha méně pokročilým angličtinářům tím asi učinil Red Meat zábavnější než dřív.
Nemůže samosebou vystihnout Cannonovu úchvatnou zvukomalebnost, ale věty „příchuť dožene, co chybí chuti" či „horším dneškem k lepšímu zítřku" jsou půvabné, zapamatovatelné a opět univerzálně použitelné.
Jistěže některé zažité a už citované „memy" přeložené záměrně jinak působí na zasvěceného čtenáře nezvykle. Onuferova snaha používat slangovější jazyk než Fuka - jenž květnatost nahrazuje co nejsušší věcností - se možná malinko míjí s tím, že i comics je kreslený „úplně suše" a teprve z tohoto spojení jakousi emergencí vyvstane vtip. Ale žádný ze 103 stripů není přeložen tak, aby vyzněl do ztracena.
- Oficiální stránku Red Meat Maxe Cannona najdete zde
Předmluva Petra Čtvrtníčka stylizovaná do podoby dopisu malé Karen, kde se praví: „Mlékař Dan není zlý, je pouze trpělivým průvodcem Tvého dospívání", zapadá trefně i do zdejšího kulturního kontextu. Byl to totiž právě Čtvrtníček a Česká soda, jež do našeho prostředí přinesl humor, který jde totálně přes čáru a nic mu není svaté.
Jak naznačuje Čtvrtníček a jak se také skví na obálce, Albatros považuje první Red Meat skutečně jen za knihu první. V případě úspěchu v zásobě čekají další stovky „pořádně přiblblých podlostí" a „blahodárných koňských dávek pořádně syrového humoru" než doběhneme do „cílové pásky lidstva".
