I když ke graffiti už se dostane jen jednou dvakrát ročně, a to ještě legálně, malíř Jakub Matuška stále užívá starý pouliční pseudonym Masker. Naprosto oprávněně. Rukopis jeho obrazů je stále sprejerský, jak dokazuje výstava autorových nejnovějších prací v pražské DSC Gallery.

Přehlídka má provokativní název Breathe Motherfucker!, podle autora ale nejde o nic vulgárního, prý jen láskyplné povzbuzení: Dýchej!

"Nic lepšího mě nenapadlo," vysvětluje. "Název po mně v galerii chtěli v čase, kdy jsem ještě neměl vše hotové. Právě jsem se zabýval dýcháním - jaký má vliv na držení těla nebo na mysl. Četl jsem rozhovor s člověkem, který dýcháním umí posílit imunitu a vydrží déle v chladu. Jeho heslem je právě "Breathe, motherfucker". Je to myšleno s láskou."

Úplně nahodilý název ale není, jak ukazuje trojice modrých obrazů, které visí na čelní stěně galerie a jsou viditelné prosklenou stěnou z Dlouhé ulice.

Triptych znázorňuje ležící nahou postavu se skrčenýma nohama. Na prvním má intenzivní bílé světlo na kořeni nosu, na druhém se hlava a trup mění ve vodní hladinu a poslední modré plátno už nese jen pár fyziologických znaků. Znázorňuje člověka, který se dle autora "úplně prodýchá, až se rozpustí do svého prostředí". Zbude po něm louže se zářivě čistou, bělavou vodou.

Modré obrazy ukazují novou tendenci Matuškova díla. Po období "komiksových" pláten přeplněných postavami a ději nyní maluje méně detailů, vrstev a především postav.

"Zkouším to, i když hodně detailů lze rozčlenit třeba i na lokti jedné figury," směje se umělec, který dále vystavuje například sérii hlav převážně imitujících lineární kresbu. Anebo zdánlivě abstraktní, pastelově barevné plátno nazvané stejně jako populárně-vědecký animovaný seriál Byl jednou jeden život - baculaté amorfní tvary malby připomínají tančící chromozomy v jedné z epizod.

Zjednodušující přístup Matuška nedodržuje pokaždé, lehce ezoterická malba nazvaná Dokola, ale spíš Spirála zachycuje strom s korunou. V každé její čtvrtině se odehrává jiné roční období - v pozadí jsou slunce, nebe, duha i sněhulák.

Výstavu v DSC Gallery pak doplňují inkoustové kresby, často skici, podle nichž malby vznikaly. "Jsou tam prvotní skici a také další, prokreslenější verze, které slouží jako přípravné práce pro malby," říká autor, který si prý každý obraz potřebuje předkreslit, aby ho měl kompozičně a do detailu vymyšlený. "Pak už jen řeším nanesení barev na správná místa."

Některé práce prý mají tři přípravné verze, výjimečně jich vznikne až sedm - jako pro obraz Dokola, ale spíš Spirála. "Občas na malbě pracuji až čtyři měsíce," upřesňuje Matuška.

Přípravné kresby se ale často liší od prvního nápadu ze zápisníku. "Než se k původní skice dostanu, nějaký čas uteče a musím to vymýšlet znovu. Většinou zapomenu, co to přesně bylo za představu. Ale něco zajímavého v té kresbě i tak zůstane, co se pak dá použít. Pokouším se to pak udělat přesně, jako to bylo v malém, ale nejde to snadno," popisuje umělec strasti přenosu kresby do malby.

"Když kreslím, opírám se propiskou o papír, mohu na ni víc nebo míň tlačit, případně tu linku zastavit. To na plátně nejde. Když natahuji barvu, nemohu se opřít ani čáru zastavit," popisuje tvůrčí nesnáze Matuška.

I když má za sebou studia na AVU v ateliéru Vladimíra Skrepla, hodně využívá postupů, které si osvojil, když kreslil na ulicích. "Z graffiti si přináším způsob, jak skládat barvy k sobě. Tvary vyřezávám do zakrývací pásky a pak na obrazu plochy přestříkávám nebo natírám. Linky dělám štětcem nebo jiným nástrojem," popisuje šestatřicetiletý malíř styl, pro nějž se stal vyhledávaným autorem.

Vystavoval v Londýně i Paříži, byl ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, jeho muraly mají v anglickém hlavním městě i New Yorku, dále pomaloval třeba strop zámku Třebešice u Prahy. Jeho obrazy se též dobře prodávají.

Na aktuální výstavě v galerii DSC, která jej zastupuje, rychle přibývá červených puntíků, značících prodané či zamluvené dílo.

Maskerův dva roky starý dokument byl natočen jako virtuální komentovaná prohlídka tehdejší výstavy v DSC Gallery. | Video: DSC Gallery

"Chtěl bych se promalovat k tomu, aby i mé obrazy byly tak živé a zajímavé jako kresby. Aby obsahovaly i ve velkém měřítku to, co je na papíře," říká Jakub Matuška a ke svému stylu ještě dodává: "Určitě by to šlo namalovat jinak a jednodušeji, ale já se plátna moc štětcem nedotýkám, jen když dělám konturu nebo drobný detail. Jen někdy postupuji klasicky, vystínovávám například vlasy."

Jakub Matuška se k malování dostal vylučovací metodou. Na konci základní školy mu došlo, že se dál nemůže věnovat ničemu, co stojí na matematice nebo češtině. "Mně vypadávají písmena, když píšu," vysvětluje. Prý si nejdřív myslel, že by mohl hrál divadlo, ale na to se příliš styděl. "Když jsem pak zjistil, že existuje škola na grafiku, chtěl jsem jít tam. Toužil jsem dělat designy na skateboardy. Také jsem si četl o slavných malířích a někde v pozadí jsem asi chtěl být jedním z nich."

Sprejerem se stal snadno. "Narodil jsem se do doby, kdy to bylo populární. Navíc jsem z pražského sídliště. Když mi bylo třináct patnáct, zajímalo mě vše, co bylo z Ameriky. Skateboard, MTV, baseball," vzpomíná.

Dnes má svůj ateliér a také jednoho pomocníka. "Děláme ve dvou, aby to šlo rychleji. Dojede nakoupit plátna, rychleji je napneme. Nebo vyřežeme tvary do lepenky. Případně mi namíchá barvu, zatímco já stínuji," vyjmenovává výhody spolupracovníka.

Matuškovi též pomáhá, že si při práci má s kým promluvit o vznikajícím díle. "Řekneme si, že to bude mít tři odstíny. A on mě pak hlídá, abych se do toho nezamotal, nenamíchal dalších sedm zbytečných odstínů," dává příklad.

Matuška si dává záležet, aby jeho obrazy byly dopracované v každém detailu. "Jeden učitel na střední říkal, že obraz musí být namalovaný i na posledním centimetru v rohu. Je to pravda. Slavní autoři mají své malby vyvážené. To sice neznamená, že okolo hlavní figury musí být nahozené stejně jako nějaká tráva v pozadí. Ale dohromady to dělá vyladěný celek. Všechno má nějaký smysl. Je vidět, kdy je něco odfláknuté nebo nedodělané," dodává Jakub Matuška.