Recenze: Tetování z Celetné pod kůží nezůstane

Brigita Zemen
20. 2. 2013 9:42
Kašpar nevyužil potenciál šokujícího dramatu o incestu
Foto: Luboš Vedral, Kašpar

Recenze - Tetování německé dramatičky Dey Loher je dvacet let starou "současnou hrou", s poněkud zneklidňujícím ústředním motivem nedobrovolného incestu mezi otcem a jeho nejstarší, ale stále nezletilou dcerou. A přestože šokující téma není zdaleka to jediné, co drama nabízí, tvůrcům divadelního spolku Kašpar se ze hry bohužel víc dostat nepodařilo.

Milující tatínek, starostlivý manžílek

Komorní drama pro dva muže a tři ženy dává nahlédnout do rodiny, které kraluje dominantní otec Wolfgang Tíha, familiérně zvaný Peci-Wolf, vážený a všemi uznávaný pekař, despoticky ovládající  celou domácnost a sexuálně zneužívající svoji starší dceru Anitu. Ta je se svým osudem, ač nerada, smířená a vlastně se už ani nevzpírá, čemuž jistě napomáhá i fakt, že o situaci vědí, a přesto nic nedělají jak její matka zvaná Psí Julka, tak sestra Lulu.

Foto: Kašpar

A zatímco matka je zcela podřízená vůli manžela a jakýkoliv vzdor nebo nesouhlas se u ní projevuje pouze psychosomaticky, ve formě ekzémů, které si neuroticky rozškrabává, sestra Lulu pro změnu Anitě dětsky a naivně závidí otcovu pozornost, dárky a zcela absurdně i "ty červené fleky v posteli".

Stereotyp rodiny Tíhových a Anitinu apatii naruší až energický květinář Paul Hodnota, který se rozhodne Anitu zachránit. A tak, aniž by věděl, jestli dítě, které Anita čeká, je jeho, nebo Peci-Wolfa, odvádí si ji k sobě domů, jako svou manželku. Po odchodu Anity se otec zaměří na Lulu, která přijde hledat azyl k sestře, avšak na Paulovo naléhání je odmítnuta.

Despotismus, ze kterého Anita utekla, se tak v podstatě vrací, a když zjistí, že její dítě je poněkud opožděné, matka od rodiny odešla, Lulu je s otcem těhotná a Paul na ni tlačí, aby otce zastřelila, dopadne na ni naprostá bezvýchodnost celé situace.

Víc než jen incest

Režisér inscenace v Celetné Jakub Špalek se bohužel rozhodl vykreslit ženy pouze jako oběti a Peci-Wolfa jako tyrana. Tetování ale není psychologickým dramatem o incestu. Síla hry a hlavního tématu leží v ironii a v jazyku dramatického textu. Dea Loher stanovuje pravidla situace již pouhým rozdělením jmen - Tíha a Hodnota.

Foto: Kašpar

Submisivní matka, která by byla raději psem, tatínek-prznitel, který je svým dětem současně i dědečkem, Lulu závidící sestře otcův zvrhlý zájem a Anita, která v podstatě supluje matčinu roli ve všech ohledech.

Text je navíc postavám vkládán do úst v silně stylizované formě. Krátké rytmické promluvy bez interpunkce jsou často jen slogany, úryvky myšlenek a emocí a netvoří klasické dialogy. Špalkova snaha je zcivilnit proto vyšla poněkud křečovitě a dialogy velmi zploštila.

Foto: Kašpar

Zajímavým režijním nápadem bylo obsadit do rolí sester dvojčata Sandru a Violu Černodrinské. Problémem se ale ukázaly jejich nepříliš velké herecké zkušenosti - sestry tak vypadaly, jako by si s nelehkými charaktery nevěděly rady. Špalek navíc jejich podobnost podtrhl i výběrem prakticky totožného kostýmu a stejným způsobem herectví a práce s textem. Sestry Tíhovy ale stejné nejsou a ze své podstaty ani být nemohou. Z Kašparovské inscenace se tak bohužel vytrácí kontrast rozumné a zneužívané Anity, oproti prakticky bezstarostné, pubertální Lulu. Přerod Lulu v Anitu je pak demonstrován pouze tím, že si místo culíku učeše stejný drdol, jako nosívala její sestra, což je bohužel málo.

I přes tyto nedotažené charaktery se ale Sandra Černodrinská zhostila role Anity se ctí a využití emočních výkyvů, kterých je v textu plno, by jí mohlo pomoci být na jevišti Janu Potměšilovi skutečnou hereckou partnerkou.

Zvrhlík na invalidním vozíčku

Dalším zajímavým a tentokrát velmi povedeným nápadem bylo obsadit do role Wolfganga Tíhy Jana Potměšila, jehož fyzické omezení dává hře zcela nový rozměr. Cholerický a dominantní otec, který navíc celou rodinu terorizuje z invalidního vozíčku, je neobyčejně silnou a ironickou postavou.

Foto: Kašpar

Potměšilovo uchopení výbuchů agrese v situacích, ve kterých si je Peci-Wolf silně nejistý a hroutí se mu svět, stojí v přímém kontrastu s ledovým klidem a laskavým tónem, kterým vykládá všechny ty příklady, které dělají z prznění vlastní dcery naprosto samozřejmou a pochopitelnou záležitost.

Potměšilovi se povedlo vytvořit komplexního tyrana, který si je i přes pár komplikací naprosto jistý svým vlivem a dobře ví, že se z něj nejde tak snadno vymanit a jeho herecký výkon je bezpochyby nejsilnější složkou celé Kašparovské inscenace.

Míla Tichý v roli Paula Hodnoty je bohužel poměrně nevýrazný, ale může za to spíš malý prostor než nedostatek hereckého talentu. Absence emocí v rolích sester Tíhových nedává Tichému prostor emotivněji reagovat a dialogy Paula a Anity jsou nevýrazné až nudné. Podobně nevýrazná je bohužel i Miroslava Georgievová v roli Psí Julky.

Nešťastná přestávka

Dobře řešená, byť poněkud zaskládaná scéna Karla Špindlera vykresluje prostředí odpovídající situaci v rodině. Ve čtyřech kójích v pozadí scény má každý svoje místo, stejně tak jako u rodinného stolu. Místem dostaveníček Paula a Anity je pak ochoz nad jevištěm, který je naopak velmi vzdušný, a kde se Anita doslova dostává z domácí stísněnosti.

Foto: Kašpar

Naprostým omylem je ale dvaceti minutová přestávka zhruba patnáct minut před koncem představení, která má jediný účel - přestavba na byt Paula Hodnoty. Zcela zbytečná změna scény, která by šla jistě vyřešit daleko jednodušeji, navíc narušuje už tak nepříliš energický rytmus hry a násilně a nelogicky odděluje obě části inscenace.

Tím, co inscenaci naopak stmeluje, je výborná hudba Radka Pastrňáka, podbarvující předěly a situace a tvořící skutečně tísnivou atmosféru domácnosti Tíhových.

Inscenace Tetování divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné bohužel ani zdaleka nevyužila potenciál, který dramatický text Dey Loher nabízí. Přesto má velmi výrazné prvky, kterými je herecký výkon Jana Potměšila a hudba Radka Pastrňáka, kvůli kterým stojí za to inscenaci navštívit.

Dea Loher: Tetování. Režie: Jakub Špalek. Dramaturgie: Lenka Bočková. Scéna: Karel Špindler. Kostýmy: Vladimíra Fromínová. Hudba: Radek Pastrňák. Hrají: Jan Potměšil, Sandra Černodrinská, Viola Černodrinská, Miroslava Georgievová, Míla Tichý. Premiéra 9. ledna 2013, divadelní spolek Kašpar v Divadle v Celetné v Praze.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Předpokládaný demokratický kandidát na amerického prezidenta Joe Biden získal podporu největší koalice odborových organizací ve Spojených státech

Předpokládaný demokratický kandidát na amerického prezidenta Joe Biden dnes získal podporu největší koalice odborových organizací ve Spojených státech AFL-CIO. Centrála navíc slíbila, že se zasadí o to, aby současný prezident Donald Trump nebyl znovu zvolen do funkce v listopadových volbách, napsala agentura Reuters.

Zdroj: ČTK
Další zprávy