Hlavním hrdinou románového příběhu je dospívající student gymnázia, který před bezútěšností, malostí a šedivostí Polska šedesátých let utíká do minulosti, zejména do jazzovými rytmy podbarvených třicátých let, a který trpí pocitem, že se narodil příliš pozdě na to, aby mohl naplnit své ambice.
Dalším prostorem, do něhož se uchyluje, je svět literatury. Hrdina knihy je přímo fascinován silou slova vtěleného do umělecké formy. V úvodní části knihy tak čtenář poznává klasického "mladistvého intelektuála" s uměleckými ambicemi, které se snaží realizovat navzdory nepřízni doby, konkrétně zastoupené především vedením školy. Do takto rozehraného příběhu vstupuje druhá dominantní postava románu, Madame.
Sněhová královna...
Madame, ředitelka školy a učitelka francouzštiny, představuje v jednolité šedi a nezajímavosti polské školy v období komunismu ostrůvek francouzského šarmu. Chodí elegantně oblečená, používá francouzské parfémy, v hodinách hovoří pouze francouzsky a navíc je krásná. Zároveň ale působí chladně, ke svým studentům si udržuje výrazný odstup a jedná bez zjevných emocí. Přiléhavě ji hlavní hrdina opakovaně nazývá Sněhovou královnou.
A právě vývoj vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho učitelkou francouzštiny je stěžejním motivem celé knihy. Z původní netečnosti hlavního hrdiny k všeobecnému zbožňování Madame ze strany spolužáků (ale i spolužaček), přes snahu získat o ní maximum informací a s jejich pomocí prolomit chladný odstup Madame, až po jistou nevyřčenou solidaritu poté, co se seznámí s jejím v podstatě tragickým osudem. Tento vztah vyvrcholí v určité naplnění, i když téměř nevinné a platonické, ale přesto do značné míry přesahující hranice vztahu učitel žák.
...a mladý umělec
Román Madame můžeme číst jako klasický příběh nenaplněné lásky a touhy mladého umělce, nebo alespoň adepta umění, ke zralé ženě, která je objektem jeho touhy a zároveň nedostižným idolem. Až v samém závěru knihy zjistíme, že Madame v očích hrdiny knihy vykrystalizovala v trvalou inspiraci jeho literární tvorby, a tímto nečekaným způsobem vlastně změnila jeho život.
Příběh je vyprávěn tradičním způsobem, chronologicky a v ich-formě, kdy vypravěč je zároveň hlavní postavou. Na první pohled čtenáře jistě zaujme výrazná intertextovost, kniha je doslova prošpikována množstvím přímých citací i aluzí děl nejrůznějších autorů. Libera tímto způsobem propojuje vnitřní svět hlavního hrdiny s realitou, v níž se nachází.
V mnoha situacích hrdina jedná jakoby v zrcadle svých oblíbených autorů, jež cituje či parafrázuje. Bohužel tyto pasáže někdy zpomalují a zbytečně zatěžují jinak poutavý text a činí jej příliš čítankovým a "přeintelektuálštělým". I přesto však román Madame rozhodně stojí za přečtení.
Antoni Libera (nar.1949), absolvent Varšavské univerzity, byl dosud v Polsku znám především jako překladatel díla Samuela Becketta. Přeložil do polštiny všechny jeho hry a některé prozaické texty, divadelní hry tohoto režiséra také režíroval v Polsku i v zahraničí, a to jak v polštině, tak v originále. Jeho prozaický debut se stal v Polsku bestsellerem a získal prestižní literární cenu Andrzeje Kijovského, byl také přeložen do několika jazyků a v zahraničí slavil úspěch.
