Recenze - Poslední inscenací sezóny 2011/2012 v Divadle Na zábradlí je koláž poezie, ekonomických teorií a politických kritik amerického básníka a spisovatele Ezry Pounda. Pod názvem Cantos, v úpravě a režii Miroslava Bambuška a překladu Anny Kareninové, je divák útržkovitě seznamován se stejnojmenným nedokončeným cyklem písní, které Pound napsal v letech 1915 - 1962. Jde o vůbec první světové zpracování tohoto komplikovaného a z části prakticky nečitelného díla moderní světové poezie.
Tady jste kýmkoliv chcete
V duchu Weissova dramatu Marat/Sade, se ocitáme na samém počátku Bambuškových Cantos (z italštiny - písně) v ústavu pro choromyslné, kam neznámá mladá básnířka, která si říká G. (Natálie Řehořová) přichází navštívit Ezru (Miloslav Mejzlík). Postava Ezry zobrazuje samozřejmě samotného básníka Pounda, který byl skutečně na konci 2. světové války obviněn z vlastizrady, prohlášen za duševně chorého a následně hospitalizován v nemocnici St. Elizabeth v USA, kde strávil celých dvanáct let. Důvodem k odsouzení bylo jeho vystupování v italském rádiu Roma v průběhu války, kde krititzoval spojence v čele s USA, vyjadřoval svoji podporu Benito Mussolinimu a fašismu vůbec a veřejně také proklamoval svůj antisemitismus.
Za železným plotem leží na kovových palandách chovanci, sápající se ven ze svých houpacích sítí. Sem mimo G. přichází také Ben (Igor Chmela), právník, zástupce systému a vykonavatel spravedlnosti, který přišel Erzovi oznámit, kolik peněz dluží americké společnosti. Hned vzápětí je ale ostatními chovanci vtažen dovnitř a stává se součástí schizofrenní hry podle místních pravidel. Brány blázince se otevírají a na úpěnlivou prosbu G. se v režii Erzy odehrává představení hrané blázny, pro G. a pro diváky.
Čínská poezie vs. síla peněz
Divadlo na divadle je použito pro ztvárňování Poundových děl inspirovaných čínskou poezií a filosofií. Čtyři čínští císařové Fu-si, Chuang-ti, Jao a Jou (Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Ladislav Hampl a Ivan Voříšek) představují ideál dobrého vladaře, který má zájem o blaho lidu a nerozšiřuje hranice, ale stará se o moudré hospodaření uvnitř státu. Tyto obrazovtorné, poetické a výtvarně velmi výrazné scény se střídají se situacemi, kdy blázni vypadnou z rolí císařů a stávají se zase výrobcem zbraní Basilem, sochařem Gaudierem, prezidentem Johnem a pohádkářem Possumem.
V těchto pasážích se ke slovu dostávají Poundovy kritické ekonomické analýzy. Blázni se staví do konfrontace. Zástupci prostého lidu - sochař a pohádkář žalují vládnoucí vrstvu - prezidenta a zbrojaře. Obviňují je z úplatkářství, chamtivosti, destrukce společnosti a z usury (z italštiny - lichva). Dochází k souboji muže proti muži, ve kterém vítězí žalující strana, ale rozhodčí stejně vybere za vítěze ty, kteří vládnou. Tomu všemu pomyslně vládně Ezra, blázny nazývaný Mistr a to až do okamžiku závěrečné vzpoury.
Když se G. rozhodne, že není přece potřeba zůstávat v blázinci, ale naopak šířit jejich objevné myšlenky do světa, proboří zeď, otevře dveře uzavřenému světu a chce blázny společně s Benem vyvést ven, jsou zabiti Basilem a Johnem, protože "to se nesmí". Díra do světa se zase zazdí a o změně a bezpráví se bude vykřikovat jen zpoza bezpečných plotů ústavu pro choromyslné.
Šílencem s nasazením
Bezútěšnost schizofrenního světa dokresluje nejen scéna a kostýmy Zuzany Krejzkové, ale také hudba Petra Kofroně. Harmonické melodie s motivy čínské tradiční hudby jsou střídány uši trhajícími pasážemi. Melodické, klid vzbuzující tóny ostře kontrastují s prostředím, ve kterém se s postavami ocitáme. Ve výtvarné podobě je pak tato ambivalence znázorněna plátny v pastelových barvách, spouštěnými z provaziště na scénu a složitým způsobem svícení, s častými proměnami. Magičnost čínského prostředí a jeho poetická obrazivost je tak v ostrém kontrastu s vypolstrovanou zdí a ocelovým nábytkem ústavu, ve kterém se bezcílně pohybují polonazí, obtloustlí muži s ohnutými zády.
Bambuškovi se dokonale podařilo zkombinovat Poundovy texty s vybranými situacemi z jeho života. Narozdíl od jeho předchozí režijní tvorby, je Cantos velmi obrazivá, poetická inscenace, zcela postrádající obvyklou přímočarost jiných Bambuškových politicky kritických inscenací.
Ucelenému tvaru velmi pomáhá nejen dramaturgie Ivany Slámové, ale především precizní herectví všech aktérů. Role jsou velmi vyvážené a mají na jevišti zhruba stejný prostor. Koncepce inscenace a velmi komplikovaný text pak vyžadují naprostou koncentraci a znalosti přechodů nejen v rolích (blázni/císařové) ale také v rovině textu a jeho poetiky.
Cantos je poctou životu a dílu Erzy Pounda a současně vizuálně velmi silným počinem Divadla Na zábradlí. Současně se ale jedná o těžce stravitelné dílo, jehož návštěvu bych rozhodně nedoporučila občasnému návštěvníkovi divadla. Bez alespoň povrchní znalosti postavy Erzy Pounda, případně moderní světové poezie, se totiž inscenace smršťuje na velmi efektivní, herecky dokonalou, avšak ne zcela pochopitelnou "myšárnu". I tak se ale nebojím zaručit, že ať už budete mít názor jakýkoliv, nudit se na Bambuškově Cantos rozhodně nebudete.
Erza Pound: Cantos. Adaptace a režie: Miroslav Bambušek. Dramaturgie: Ivana Slámová. Výprava: Zuzana Krejzková. Hudba: Petr Kofroň. Hrají: Miloslav Mejzlík, Igor Chmela, Natálie Řehořová, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Ladislav Hampl, Ivan Voříšek. Světová premiéra 18. května 2012 v Divadle Na zábradlí v Praze.
