reklama
 
 

Recenze: Harry Hole poznává v Netopýrovi temnotu

12. 3. 2013
Netopýr nenabízí tolik detailních vychytávek a odkazů jako pozdější příběhy Jo Nesba

Recenze - Když je v Austrálii nalezena mrtvá norská dívka, je to jistě tragédie. Když má ovšem za sebou zesnulá něco, co mohlo být za trochu lepších podmínek kariérou celebrity, je třeba počítat se zájmem médií. Zvlášť když vše ukazuje, že se jedná o sexuálně motivovanou vraždu. A to si žádá reakci. Do země klokanů, krokodýlů a Nicka Cava vyráží Harry Hole.

Kniha Zlín se vrací na začátek. Poté, co Jo Nesbø ve Sněhulákovi rozmetal po několik knih připravovanou hrací plochu, aby získal jeho hrdina možnost určitého oddechu a falešného nového začátku, přichází na pořad dne i začátek skutečný. Netopýr je totiž první knihou, v níž se problémový policista z Osla objevil.

Český čtenář tak může brát čtení i jako zajímavou výzvu – přistoupit ke knize, jako by nečetl následující romány. Výzva, kterou ovšem může s klidným svědomím ignorovat. Román je to výborný tak jako tak a potěší jak staré, tak nové čtenáře. Dvojnásob ty, kteří vlastní i první české, z němčiny přeložené (sic!) vydání.

V kraji divokých růží a temných balad

Na první pohled zaujme, že se román odehrává v Austrálii – většina sérií svého velkého detektiva posílá za hranice jeho domovského prostředí až časem – a i to jen opatrně. Jenže Harry Hole, přestože v sobě má mnohé z tradičních „tough guys“ bezpočtu děl drsné školy, ale i třeba takového Ernesta Hemingwaye, je i svéráz. A tak si může podobný výlet na začátku své knižní kariéry dovolit. Už dávno se nesnaží být tím nejlepším nejen pro svůj svět. On na jakýkoliv svět kašle.

Harry Hole je totiž alkoholik a těm je domovem a světem ztichlá putyka. I když u Nesba, krom jiného i nadšeného hudebníka, není ona ztichlost podmínkou. Ne nadarmo hraje v Netopýrovi velkou roli hit Where the Wild Roses Grow od Nicka Cava (z alba příznačně nazvaného Murder Ballads) pojednávající o vrahu žen a jeho krásné a naivně nevinné oběti.

Pochmurná, ale svým způsobem vznešená nálada písně, v níž se prorocky praví, že vše krásné musí zemřít, k románu a jeho protagonistovi perfektně pasuje.

Austrálie je v románu často popisována jako země skvělých možností (s notnou dávkou hořce ironických štulců k ne tak dávné oficiální politice státu stran domorodých obyvatel nebo asijských přistěhovalců), ale vzhledem k zápletce je jasné, že sluníčkovou zemi neobývají jen sluníčkoví lidé a dějí se zde i hodně ošklivé věci.

Stejný mix patosu a tragiky je i Harry Hole, romantik s velkou temnotou pod povrchem. Jeho hlášky jsou lakonické a plné černého humoru – a mnohdy o to víc, že Nesbø jako většina seveřanů předpokládá, že anglicky se domluvíme všichni, a řada dialogů je tak v jednoduché, ale o to údernější angličtině, s níž se musí Hole u protinožců popasovat.

Stejně tak se musí vypořádat s tím, že na rozdíl od svých kolegů a literárních předchůdců nemůže melancholicky meditovat nad sklenkou dobré whisky. Jeho odmítání alkoholu je až dojemné… a pochopitelně je od začátku jasné, že neskončí žádným morálním vítězstvím, ale těžce sebedestruktivní chlastačkou.

Co znamená Netopýr

Jen je třeba najít ten správný spouštěč. Ten na sebe nenechá dlouho čekat, a jak je u Nesba hezkým zvykem, bude se týkat zraněných ideálů, osobních zrad a hodně ošklivých zvratů ve vyšetřování. Za což si může Harry i tak trochu sám. Byl přeci vyslán ke klokanům s tím, aby si dal oraz a hezky v závětří se vyrovnal s tím, že při jím zaviněné autonehodě zemřel mladý kolega.

Ovšem to by to nemohl být Hole a nesměl by se dostat do tandemu s nekonformním aboriginským vyšetřovatelem Andrewem Kensingtonem. Společně odhalují, že vražda nebohé dívky není ani zdaleka ojedinělá a že nad jejich životy se vznáší netopýr – pradávný symbol smrti. Ovšem také tvor, který se dokáže pohybovat v temnotě – což je vlastnost, kterou by hrdinové románu jistě ocenili.

Neb ústřední metaforou příběhu je vyšetřování jako pouť lesem – temným lesem, kde je tak snadné zabloudit a sejít z cesty. Ukazatele na Holeho cestě temnotou mohou být atmosférické (jako zmíněná mordýřská balada), mystické (aboriginské pověsti možná nejsou tak působivé jako symbolika krve a paměti z Pentagramu, ale neodmyslitelně patří do řetězce stop), absurdní (jako motiv klauna napodobujícího slavná čísla historie svého řemesla) i jen prostě brutální (jednotlivé vraždy a sadismus pachatele).
Vždy však vedou mimo hranice civilizované společnosti, mimo sluneční svit. Do míst, kde se alkoholik Hole ovšem cítí jako ryba ve vodě. Protože právě ve chvíli, kdy se Hole zlomí, je nejnebezpečnější a nejvýkonnější.

Už tak drsná kniha se tak těsně za polovinou, kdy se dozvíme vše potřebné o Holeově traumatu a zdánlivě i o případu, mění v knihu ještě drsnější. Nesbø dokazuje, že ani před patnácti lety netrpěl přehnanou sentimentalitou ke svým postavám, a zároveň nevrství několik zvratů, nenabízí hned několik potenciálních pachatelů; kniha se tentokrát skládá pouze ze tří částí, jejichž názvy symbolizují hlavní principy, o které během vyšetřování jde (hrdinství, zlo, láska)…

Netopýr nenabízí tolik detailních vychytávek a odkazů jako pozdější příběhy. Nesbø je zde především přímočarý a strhující. Ale je o to přímočařejší a strhující. Jeho debut neklame tělem a jemnými finesami, ale jde si prostě za svým. Holeova představovačka je prostě povedený thriller, za který by duši ďáblu upsal i leckterý vypsaný autor. A nám nezbývá než číst hluboko do noci a těšit se na v češtině prozatím nikdy nevydaný román Švábi.

Jo Nesbø: Netopýr. Překlad: Kateřina Krištůfková, Kniha Zlín, Zlín 2013, 397 s., 369 korun.

Čtěte také
Smrt má úsměv Sněhuláka a Nesbo se blíží Chandlerovi

Nesbo přivolává na scénu Mefista i vtipného hajzlíka

Spasitel detektivky Nesbo si Čechy oblíbil přes Hlinku

autor: Boris Hokr | 12. 3. 2013

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama