Rabi Löw ve stínu svého Golema a princip paradoxu

Ivan Adamovič
17. 8. 2009 14:40
Výstava, která není cílem pro rodinný výlet
Foto: Jan Langer

Recenze - V kulturně poněkud zmrtvělé letní sezoně je na Pražském hradě znovuoživen golem. Nejedná se o reprízu nedávného muzikálu, ale o reprezentativní výstavu věnovanou 400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Levy (Löwa) Ben Becalela.

Židovská povaha má značnou náklonnost k paradoxu a humornému nazírání na světské starosti člověka. Historickým paradoxem je i to, že jeden z nejslavnějších novověkých židovských teologů a reformátorů, „pražský rabín" zvaný též Löw, je dnes známý zejména jako tvůrce Golema.

Jehuda Leva podle všeho neměl s žádným plácáním panáka z hlíny pranic společného, ani se o tom nezmiňuje ve svém díle. Ale magie tvorby umělé bytosti je silná; tak silná, že navazuje i konce, které k sobě nepatří.

Teprve v 19. století se začaly šířit židovské legendy o tom, že Jehuda Leva sám stvořil Golema; v témže století, na jehož počátku kulturní svět podráždil román Frankenstein od Mary Shelleyové. Možná není tak nepravděpodobná úvaha, že je zde přímá souvislost od knihy k legendě.

Také jste si mysleli, že Frankenstein je označení onoho románového (a filmového) monstra? Přitom jde o jméno jeho tvůrce. Podobně to mohlo být i s nebohým rabim. Tak dlouho se v židovských textech o Golemovi hovoří, až se i taková spojitost najde. Jehuda Leva byl za svého života i v následujících generacích uznáván především jako duchovní autorita.

Foto: Jan Langer

Že je dnes spíše postavou z fantaskních legend, to je onen paradox. Vlastně i tím „pražským rabim" byl a nebyl. Těžiště jeho působení leželo oficiálně spíše v Polsku; Pražané ho dokonce dvakrát jako zdejšího rabína odmítli. Přesto se však v Praze na dvakrát usadil a vytvořil zde část svého díla.

Nic pro rodinný výlet

Rodiče chystající se na nedělní rodinný výlet do Císařské konírny, „na Golema", musíme předem varovat. Expozice pořádaná Správou pražského hradu a Židovským muzeem je značně pietní a svým charakterem spíše muzeální.

Pramálo je ovlivněna současnými výstavnickými trendy, divákům se nepodbízí a prvoplánově atraktivní není vlastně vůbec. Zhruba polovinu prostoru zaujímají staré rukopisy ve vitrínách, evokace rudolfínské doby, rekvizity židovských náboženských obřadů, staré tisky v hebrejštině, to vše s vysvětlujícími popiskami.

Foto: Jan Langer

Značný prostor je věnován také zachycení rabínova náhrobku (tumby) na historických obrazech i současných fotografiích. Nechybí však ani umělecké reflexe golemovské legendy. Obrazy zpodobňující židovský hřbitov bohužel často nepatří k těm umělecky příliš hodnotným, často se na nich setkáváme s lehce kýčovitou romaneskností.

Jednou z výjimek je pozoruhodná kresba Bedřicha Havránka cca z roku 1860 zobrazující židovský hřbitov a ruiny Staronové synagogy v otevřené krajině. Domyšleno do důsledků je to vlastně obraz jakési vzdálené budoucnosti, v níž místo živých zbyly jen pomníky mrtvých.

Kuriozitou je rozměrná malba od Karla Dvořáka s fiktivním portrétem Jehudy Levy, která byla namalována pro potřeby filmu Císařův pekař a pekařův císař. Obraz byl ve filmu použit jako posuvná stěna ukrývající tajný východ. Na plátně se bizarně spojuje okultní tematika s náběhy k socialistickému realismu.

Foto: Jan Langer

Za zmínku stojí i model sochy zachycující rabiho v okamžiku, kdy si pro něj přišla smrt ukrytá v květu růže. Smrt díky krátkodeché kráse! Sochař Ladislav Šaloun nemohl v letech 1911-13 vytvořit symboličtější portrét, uvážíme-li, že originál sochy zdobí vchod do Magistrátu hlavního města Prahy - úřadu, který současnosti mnohokrát dokázal, jak si cení kultury a duchovních hodnot.

Löw i Golem v kostce

Souběžně s výstavou vychází objemný katalog, který nejen dokumentuje veškeré exponáty, ale přináší také cenný soubor textů. Troufáme si tvrdit, že v tomto případě hodnota katalogu značně předčí výstavu.

Cenný je příspěvek amerického profesora a rabína Byrona Sherwina, který je potomkem rabiho Löwa, podávající stručný přehled prapředkova duchovního odkazu. Jehuda Löw dělil svět na tři úrovně, hrubě řečeno na nebeskou, světskou a na vrstvu uprostřed, jejímž reprezentantem je člověk, uzel mezi nebem a zemí.

Foto: Jan Langer

Andělské bytosti kupodivu staví v hierarchii až pod člověka. Jak Sherwin dokládá, princip paradoxu se vine celým rabiho dílem. Není snad paradoxní, že první člověk v Ráji získal skutečnou svobodu a poznání právě tím, že zhřešil? Podle Löwa se má člověk během svého života snažit o návrat ke svým počátkům, o splynutí s Bohem. Není zde však taktně dořečeno, že splynutím s Bohem, se svou příčinou, pozbude člověk své jedinečnosti, svého vlastního důvodu.

S ohledem na tyto úvahy nás tolik nepřekvapí spojování golemovské legendy právě s tímto myslitelem. Koncept umělého člověka, přidání další roviny bytí, nám dává nástroj, jak se na celý proces božského tvoření podívat jaksi z odstupu a zároveň očima samotného boha. Že si na vytvoření podobného Golema hrajeme znovu s kybernetikou a genetikou, není třeba připomínat.

Foto: Jan Langer

Brilantní publicista Peter Demetz je ve svém příspěvku o Golemovi v německé literatuře poněkud věcnější, než jak jsme z jeho statí zvyklí. Na jeho text výtečně navazuje Jindřich Toman s historií Golema v literatuře české. Končí bohužel ve 30. letech 20. století.

Pozdějších výskytů Golema v literatuře si všímá již jen velmi okrajově Arno Pařík ve svém příspěvku o Golemovi ve výtvarném umění. (Autorem nejstaršího novodobého zpodobnění Golema je kresba Mikoláše Alše z roku 1899.)

Pod spíše nenápadným obalem katalogu se kromě textů skrývá i množství unikátních vyobrazení. Chcete-li hlubinný výklad golemovského kontextu v hebrejské mystice, sáhněte po nedávno vydané knize Moše Idela Golem (Vyšehrad), pro populární nástin peripetií kolem divadelní hry a filmu Voskovce a Wericha je tu publikace Ondřeje Suchého Werichův Golem a Golemův Werich (Ikar).

Cesta života. Rabi Jehuda Leva Ben Becalel, kol. 1525 - 1609.Výstava otevřena 5. 8. - 8. 11. 2009, Císařská konírna na Pražském hradě.Kurátoři: Arno Pařík a Alexandr Putík. Katalog vydala Academia a Židovské muzeum. Editor A. Putík. 513 stran, cena 1590 Kč.

 

Právě se děje

před 43 minutami

Bezplatnými menstruačními potřebami pro nízkopříjmové se má zabývat ministryně Schillerová, uvedl Babiš

Premiér Andrej Babiš (ANO) přitakal dotazům, zda by v Česku bylo možné zajistit bezplatný přístup k menstruačním pomůckám, jak se k tomu rozhodlo jako první na světě Skotsko. Na twitterovém účtu uvedl, že Skotové tím chtějí zbořit stigma menstruace a bojovat s chudobou. U příjmově nejslabších by to podle Babiše bylo možné i v Česku. Řešení má nalézt ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), uvedl Babiš.

"Skotsko bude jako první země na světě všem ženám hradit menstruační pomůcky. Chtějí zbořit toto stigma a bojovat s chudobou. Novináři se mě ptají, jestli by bylo by něco takového možné i u nás. U příjmově nejslabších určitě. Požádal jsem Alenu Schillerovou, aby našla řešení," uvedl Babiš.

V úterý schválený zákon zavádí ve Skotsku, kde žije přibližně 5,5 milionu lidí, právo na bezplatný přístup k vložkám, tamponům a dalším hygienickým potřebám při menstruaci. Dostupné budou mimo jiné ve školách, na univerzitách, na úřadech a v dalších veřejných budovách. Pro návrh se podařilo ve Skotsku přesvědčit všechny strany tamního parlamentu. Některé z nich se přitom zpočátku zdráhaly, protože považovaly odhadované náklady 9,7 milionu liber ročně (285 milionů Kč) za příliš vysoké a dost možná i značně podhodnocené.

Zdroj: ČTK
Další zprávy