Kdo včera přišel na vernisáž do pražského Centra současného umění Dox, nestačil se divit. Sotva překročil práh, byl vřazen do zástupu a proveden dveřmi, které dříve neexistovaly, do sálu, jenž dříve nebyl.
Zšeřelá místnost ze všeho nejdřív udiví rozměry, měří dvacet krát osmnáct metrů. Během chvíle ji zaplní stovky lidí. Vzápětí přicházejí členové Baletu Národního divadla, kteří tančí choreografii Izraelce Ohada Naharina. Až poté si slovo bere ředitel a zakladatel galerie Leoš Válka.
"Jste prvními svědky prostoru, který otevřeme v řádu týdnů. Toto není normální Dox, to je nový Dox, rozšíření," vysvětluje. "Umožní nám provozovat divadlo, performance, film, konference i další programy. A to chce Dox dělat. Aby se disciplíny a oblasti prolínaly."
Tím je ochutnávka nového prostoru u konce a začíná avizovaný program, tedy vernisáž výtvarníka Daniela Pešty, za jehož výstavou lidé ve čtvrtek přišli. Během chvilky nový sál zase osiří. Ale už koncem dubna by měl přivítat první regulérní návštěvníky.
"Zatím nechystáme žádné slavnostní otevření. Chceme se s novým sálem postupně naučit zacházet po technické, logistické i produkční stránce," vysvětluje Michaela Šilpochová, která v Doxu pracuje jako ředitelka komunikace a členka programového týmu.
Teď už se rozsvítilo, takže na prostor je řádně vidět. Pár věcí zbývá dodělat, ale v zásadě je hotový. U stropu se nachází balkon pro režii a tlumočnická kabina, vzadu dvě řady na stání. Brzy přibude filmové plátno a projektor, mimochodem prý s mimořádným světelný výkonem.
A kdykoliv se tu něco bude dít, pracovníci Doxu rozvinou stupňovité hlediště, které pojme až 400 lidí - více než dvojnásobek toho, kolik se vešlo do auditoria staré budovy. Tam Dox dosud pořádal konference či diskuse, včetně těch politických. Například nedávno v auditoriu debatovali kandidáti na prezidenta před prvním kolem volby.
Třetí architekt
◼ Nový sál a rekonstrukci sousední budovy DOXu navrhl architekt Petr Hájek. S institucí má zkušenost, před třemi lety zde se studenty ze svého ateliéru na ČVUT uspořádal výstavu Urbo Kune doprovázející stejnojmenný román Miloše Urbana.
◼ Hájek se tak stal třetím architektem, jenž se otiskl do uměleckého centra v pražských Holešovicích. Původní budovu galerie navrhl architekt Ivan Kroupa, přístavbu ve tvaru vzducholodi vytvořil Martin Rajniš. Na všech třech návrzích se autorsky podílel zakladatel centra Leoš Válka, jenž je architektem alespoň duší.
Jenže nazývat některou část Doxu "starou budovou" začíná být ošemetné. Letos je to přesně deset let, co Leoš Válka, někdejší exulant v Austrálii, toto centrum současného umění v pražských Holešovicích otevřel. Původně mělo jedinou budovu, po třech letech Válka přistavil druhou, s výstavními sály a auditoriem.
Mezitím Dox osídlil třetí objekt, kde se dnes nachází kanceláře. Předloni na střeše vyrostla impozantní přístavba ve tvaru vzducholodi. A teď se už tak složitý komplex dál rozrůstá.
Hlavní je tedy nový sál. Z něj však vede betonový můstek ještě do druhého objektu. Sloužit má jako zkušebna, kde divadelníci připraví představení, jež pak v novém sálu uvedou před obecenstvem - rozměry zkušebny proto odpovídají jevišti nového sálu.
Z odstupu ty dvě přístavby vypadají jako futuristická dvojčata spojená betonovou pupeční šňůrou. Povrch mají šedý, možná trochu jako pohovka typu Chesterfield. Jen poněkud obřích rozměrů.
Na "dvojčata" je vidět z nového dvora, jenž bude zpřístupněn v letních měsících - o přestávkách mezi divadelními inscenacemi či koncerty sem lidé budou moci přijít na skleničku nebo se jen tak nadechnout pod širé nebe.
Když o tom všem Michaela Šilpochová hovoří, několikrát zdůrazní, že Dox neotevírá novou pražskou scénu. "V uplynulém roce, kdy sál vznikal, jsme se setkávali se zástupci zavedených pražských scén, jako jsou Divadlo Archa nebo Ponec. Aby chápali, že jim neroste konkurence, ale naopak se otevírá příležitost pro spolupráci," upozorňuje.
Šilpochová je součástí týmu, který vymýšlí výstavní program Doxu. K jeho nejvýraznějším položkám posledních let patřila výstava Skvělý nový svět, zaměřená na dystopické vize budoucnosti, či loňské Big Bang Data sledující informační toky a práci s daty. Oba projekty ale byly netradičního rázu, překračovaly formát běžné výstavy.
"Naše výstavy z posledních let bývají tematické, snažíme se v nich hledat přesahy. Když děláme rešerše, napadá nás spousta věcí, které do klasické výstavy nelze zakomponovat," vysvětluje Šilpochová, jaké úvahy vedly ke vzniku nového sálu.
Ten má témata zdejších projektů přeměnit do jiného skupenství, "překročit obor", udělat "crossover". Zkrátka: na část výstavy navázat koncertem, některý motiv rozvinout prostřednictvím tance, na příbuzné téma uspořádat konferenci.
Z čeho to zaplatit
◼ Pozemek, na němž stojí nový sál a zkušebna, se nachází na adrese Poupětova 3. Jeho součástí je i nově zrenovovaná budova, kde dříve sídlily České dřevařské závody.
◼ Akcionáři DOXu za to vše zaplatili 100 milionů korun. Protože tyto peníze galerie nemá, musela si vzít úvěr u banky. "Postupně ho chceme splácet tím, že nový sál i bývalou budovu Českých dřevařských závodů nabídneme ke komerčním pronájmům. Příjem nám umožní splácet úvěr a časem snad také částečně financovat náš program," věří Michaela Šilpochová, podle níž už si dvě patra budovy pronajala mezinárodní soukromá vysoká škola architektury ARCHIP.
◼ Pronájmy mohou být pro DOX cestou, jak spolufinancovat program. Ten se stále rozrůstá, vloni čítal 500 akcí, dohromady do centra za rok 2017 přišlo 79,6 tisíc lidí - nejvíc na výstavu Big Bang Data. Roční rozpočet DOX činí 40 milionů korun, granty na pražském magistrátu a ministerstvu kultury však pokryjí sotva šestinu. Zbylé peníze si DOX musí sehnat sám.
"Nevznikne z toho program na denní bázi, na to nemáme ambici ani prostředky. Už teď kromě výstav pro veřejnost připravujeme několik set akcí ročně. Vše, co se bude dít v novém sále, musí zapadat do naší dramaturgie," líčí Šilpochová.
Nový sál tedy nemá nic jako "minimální počet akcí za měsíc", bude se využívat dle potřeby. S jedinou výjimkou - nastálo zde zakotví Farma v jeskyni, divadelní soubor s přesahy do hudby i tance, jejž roku 2001 založil režisér Viliam Dočolomanský.
Těleso doteď nemělo stálou adresu, střídavě účinkovalo na různých místech a poslední roky úzce spolupracovalo s Doxem. Letos všechna svá představení - včetně nedávných inscenací Odtržení a Navždy spolu - přizpůsobí novému sálu.
Režisér Dočolomanský se zároveň stal součástí nové "pracovní programové skupiny", která má za úkol nový sál Doxu plnit. Dočolomanský si vezme na starosti divadlo, tanec a hudbu. Akce týkající se architektury bude zajišťovat Petr Hájek, jenž nový sál navrhl se svým studiem a ve spolupráci s ředitelem galerie Leošem Válkou. A filmy doporučí Marek Hovorka, ředitel dokumentárního festivalu v Jihlavě.
Kromě účinkování Farmy v jeskyni je zatím dojednaný koncert vážné hudby - v evropské premiéře na něm zazní díla již nežijícího amerického skladatele Mortona Feldmana, která uvede Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Kotíka.
Na léto se chystají workshopy s festivalem současného tance KoresponDance. A na podzim Dox rozvine spolupráci s filmovým festivalem v Jihlavě nebo s Orchestrem Berg, předním tuzemským tělesem orientovaným na moderní a soudobou hudbu.
"Naším cílem ale není přebírat existující formáty ani duplikovat zaměření či program zavedených místních institucí, které se věnují divadlu, tanci, hudbě či filmu," podotýká Michaela Šilpochová. "Chceme spolupracovat s podobně smýšlejícími partnery, které zajímají přesahy mezi uměleckými žánry. Aby akce v novém sále vycházely z naší dramaturgie a zároveň byly zajímavé i pro partnery," dodává.
Celé by to ale mohlo mít ještě jeden efekt: že Dox své návštěvníky zainteresuje do dalších oborů. Někdo přijde na výstavu a zároveň navštíví taneční či divadelní představení. Nebo abonenti orchestru po koncertu zůstanou a prohlédnou si výstavu.
