Maringotky, přívěsek s krví, mimozemšťané. Quadriennale se vydařilo, Čechům tak napůl

Foto: Honza Mudra
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
15. 6. 2019 13:50
Balíky slámy na prostranství před Průmyslovým palácem pražského Výstaviště nikoho neudivují. Už přes týden trvá Pražské Quadriennale, mezinárodní přehlídka scénografického umění, a desítky podivných i nejpodivnějších performancí patří k programu.

V obou křídlech paláce i přilehlých Křižíkových pavilonech nejčastěji zní angličtina, ohýbaná cizími přízvuky.

Vstup na Výstaviště.
Vstup na Výstaviště. | Foto: Honza Mudra

Svou expozici, která patří k hlavnímu programu Quadriennale, tu má téměř 80 zemí světa, které do Prahy poslaly své zástupce. Světová přehlídka potrvá už jen do neděle.

Nachází se tu i 260 dobrovolníků, kteří na vlastní náklady přijeli třeba ze zámoří. "Jsem z Kalifornie, učím světelný a zvukový design. Pražské Quadriennale spojuji se svou dovolenou. Už jsem na jednom Quadriennale byla, ale jako dobrovolnice tu jsem poprvé," říká usměvavá žena, která u vchodu kontroluje vstupenky.

Před zahájením pomáhala s instalací několika expozic a těší se, že až jí skončí služba, pořádně si to tu prohlédne. Vyhlédla si také několik přednášek v sérii diskusí PQ Talks a rezervovala si lístky na mezinárodní studentská představení ve studiu Damúza.

Málo cedulí

"Je skvělé, kolik tu potkávám lidí z různých koutů světa, absolutně zamilovaných do divadla," říká Američanka, podle níž má Pražské Quadriennale velkou reputaci, ale jen mezi odborníky. "Aspoň v USA není o této přehlídce moc velké povědomí," dodává.

Za jediný nedostatek letošního ročníku považuje nedostatečný navigační systém v komplexu výstav. "Je tu málo cedulí," krčí rameny.

Pražské Quadriennale.
Pražské Quadriennale. | Foto: Honza Mudra

Účastníci přehlídky si s tím poradili sami. Během prvních dnů na mnoha místech přibyly improvizované, propiskou načrtnuté nebo křídou na zemi načmárané šipky a nápisy.

Například směrovky k Malé sportovní hale vedou návštěvníky k multimediálnímu projektu 36Q.

Francouzský audiovizuální umělec Romain Tardy tam ve spolupráci s desítkami specialistů na virtuální realitu, světelný a zvukový design či takzvané haptické instalace vytvořil technologií nabité prostředí reagující na chování diváků.

Pohled do instalace 36Q v Malé sportovní hale na Výstavišti. | Video: Aktuálně.cz

Scénografie a politika

Přesně uprostřed jedenáctidenní přehlídky pořadatelé vyhlásili vítěze cen Pražského Quadriennale. Ty se mohou stát vodítkem v soutěžních sekcích.

Hlavní cenu Zlatou trigu získala expozice Severní Makedonie. Nenápadná scénografie nazvaná Tato budova skutečně mluví, kterou provádí brýlatá performerka s mikrofonem v ruce, mezinárodní porotu oslnila propojením mnoha prvků. "Ukazuje, jak výstavní prostor během představení ožívá, jak scénické výtvarnictví podněcuje vyprávění a jak se scénografie může stát aktivismem v politickém kontextu i nad jeho rámec," uvádí porota.

Jednu z cen obdržel také předčasně zemřelý německý divadelník Bert Neumann, který svou kariéru spojil se slavnou berlínskou scénou Volksbühne na náměstí Rose Luxemburgové. Právě jemu je věnována německá expozice.

Ta má dvě části, jednu v interiéru a druhou venku. Avšak i ta vnitřní, umístěná v Křižíkově pavilonu B, dává iluzi venkovního prostoru.

Pražské Quadriennale.
Pražské Quadriennale. | Foto: Honza Mudra

Tvoří ji pruhovaný otáčející se stan. Látková stěna je zevnitř potištěna fotografií městské krajiny s maringotkou a policejním autem.

Je to snímek z Tokya, z chystaného představení Cinecitta Aperta, které tam berlínské divadlo hrálo pod širým nebem v roce 2011.

"Byli jsme tam půl roku po vlně Tsunami a havárii v elektrárně Fukušima. Byla to velmi zvláštní situace, protože se očekávalo, že představení odřekneme. Všichni ale chtěli hrát," říká Lenore Blievernichtová, vdova po Neumannovi, která je autorkou fotografie.

"To místo bylo úchvatné, úžasná scenérie u řeky. Jednalo se o prázdný plac po firmě, která se nepostarala o dobré zabezpečení své budovy. Nyní je to místo už zase zastavěné."

Performerka láká k prohlídce mongolské scénografie na Výstavišti. | Video: Aktuálně.cz

V továrně na rakve

Bert Neumann si prý pečlivě vybíral místa, kde se hrála open-air představení, na nichž spolupracoval.

"Jednou hráli v bývalé továrně na rakve. Rakve už tam nebyly, ale to místo se dobře hodilo k Dostojevskému. Bert se hodně staral o to, jak do představení vtáhnout realitu místa," vzpomíná Lenore Blievernichtová, která svého budoucího muže poznala, když oba studovali uměleckou školu. Zpočátku spolu navrhovali módu a grafický design, nyní je Blievernichtová fotografkou.

Její snímek z Tokya Bert Neumann použil pro další scénografii jako zadní horizont. "Rád recykloval věci, používal je jinak, než jaký měly původní účel," říká fotografka, podle které Neumann nebyl jen scénografem, ale dělal i režisérskou práci. Spočívala v tom, že své skici opatřoval přesnými poznámkami, jež ovlivňovaly i režii.

Foto: Honza Mudra

Obzvlášť si oblíbil maringotky, které opakovaně používal. Na plácku mezi Křížíkovými pavilony stojí dvě z nich. Jsou vybaveny jako herecké šatny a hraje z nich vážná hudba - z jedné skladba od Wagnera, ve druhé od Mozarta.

Před maringotkami, kterými návštěvníci mohou procházet, stojí pár bílých plastových křesílek. I ta se v díle Berta Neumanna často opakují. "To je předmět, který byl nejprve nenáviděn, ale nakonec byl akceptován, protože je to věc nadmíru praktická. Je jich tu pár z Berlína, ale většinu jsme přikoupili tady. Přikupujeme je všude ve světě, kde hrajeme. Pár jich máme z Indonésie. Je to takový ošuntělý kousek domova, který si člověk vozí s sebou," usmívá se vdova po scénografovi, který zemřel před čtyřmi roky ve věku 54 let.

Panic není Sněhurka

"Nechcete zkusit štěstí? Pojďte, vyberte si lísteček," láká na hlavní výstavě Pražského Quadriennale plavovlasá Dánka a zatočí klikou osudí. O zájemce nemá nouze, i když odměna je trochu morbidní: člověk může vyhrát průhledný plastový přívěšek se zahnědlou ozdobou.

Kapka krve mezi dvěma přimáčknutými sklíčky vykreslila abstraktní obrázek, který je myšlen jako mytický fetiš. Je to kapka z panenské krve a její dárce je k vidění ve stanovený čas, odpočítávaný digitálním displejem.

V daný čas se odhrne těžký závěs podivného, černým sametem potaženého jeviště nasvíceného neonovými trubicemi. Uprostřed se iluzionisticky vznáší vitrína. Vypadá jako skleněná rakev. Místo mrtvé Sněhurky se v ní neklidně převaluje bledý mladík v bílém nátělníku.

Na živou akci vsadila dobrá čtvrtina účastníků, mezi nimi i Česká republika, jejíž projekt nazvaný CampQ se ale podařil jen tak napůl. Autoři vytvořili detenční tábor pro mimozemšťany žádající o azyl na Zemi.

Tábor je situovaný na ostrově Štvanice. Právě sem několikrát za den autobus vyjíždí přímo od Průmyslového paláce, ve kterém je umístěna ta lepší část českého projektu.

Špunty do uší a prášek

Hostesky ve stejnokroji "jménem vládní agentury" oslovují návštěvníky a zvou je do náborového střediska. Futuristický design navozuje sci-fi atmosféru, profesionální průvodkyně rozdělují zájemce na dobrovolníky a pozorovatele a pomáhají jim s vyplněním dotazníku plného bizarních otázek.

Potom zájemce vybaví balíčkem obsahujícím - kromě instruktáže, jak se v táboře mezi mimozemšťany chovat - také špunty do uší a kapsli s neurčeným lékem. Posléze zájemce odvedou do autobusu.

Foto: Honza Mudra

Ještě cesta karosou se zalepenými okny a oddělenou kabinou řidiče vzbuzuje zvědavost, na místě je to ale jinak. Rozpačitý průvodce máchne rukou směrem k polním stanům a stavebním kontejnerům a pronese: "Můžete se tady porozhlédnout a před odchodem prosím vraťte reflexní vesty."

Mdle a nedotaženě působí také interiéry stanů - polní nemocnice a výukového střediska. Ani obydlí galaktických uprchlíků, jejichž nepřítomnost není vysvětlena, nejsou nijak nápaditá.

Českou scénografii nakonec lépe reprezentuje práce studentů, kteří do expozice v levém křídle Průmyslového paláce přenesli starý pouliční novinový stánek. Místo denního tisku v něm pod heslem Praha není Česko nabízejí výlety za hranice hlavního města.

Stánek na Quadriennale získal Cenu za imaginaci - a to také proto, že se autorům "podařilo zmást některé členy poroty, kteří si instalaci spletli se skutečným turistickým informačním centrem".

 

Právě se děje

Další zprávy