Praha - První velkou pražskou výstavu uspořádala Galerie hl. města Prahy kyjovskému fotografovi Miroslavu Tichému. Jeho tvorbu představuje pod názvem Podoby pravdy ve 2. patře na Staroměstské radnice.
Tichého snímky jsou nezaostřené, přeexponované či podexponované, negativy bývají poškrábané. Své fotoaparáty si vyráběl sám podomácku. Na fotkách mnohdy chybí část fotografovaného těla. Tichý se na nich soustředí především na ženy; kolemjdoucí, koupající se a opalující se, kyjovské dívky a ženy z domácnosti i prostitutky a tanečnice. Zachycoval je potají, s fotoaparátem ukrytým pod svetrem či jinak maskovaným.
Celý život prožil se svou vášní jako podivín v Kyjově, až před několik lety stal vzývaným fotografem v zahraničí: tamní kurátoři v něm "objevili" čistého, poetického a spontánního umělce, který nepracuje v sepětí s uměleckým světem a „sbírá malé okamžiky, které by ostatní mohli ignorovat nebo přehlédnout".
Ti, kdo s takovým hodnocením Tichého, resp. s takovým obrazem autora nesouhlasí, namítají, že motorem jeho prací byla spíš sexualita, kterou ale mnozí při referování o autorovi vytěsňují ve prospěch vznešenějších impulsů.
Právě „galerijní provoz" a umělecký byznys, který má Tichý demaskovat, tak podle kritiků znovu ukazuje svou sílu. Vytěžuje fotografovu auru hrabalovské figury něžného barbara a vytváří z Tichého značku. Jakýsi „východoevropský" mýtus a příběh, která pak prodává jeho fotky a přináší slávu jeho interpretům.
Autor koncepce výstavy Gianfranco Sanguinetti bezpochyby patří k Tichého uctívačům. Považuje ho za největšího českého žijícího umělce a odmítá, že jde o voyeura. "Je velký rozdíl mezi dívat se a vidět: voyeur se dívá, ale Tichý vidí," říká.
Čtěte také:
Miroslav Tichý čili Jak vyrobit umělce
"Výstavu lze interpretovat také jako výbušný výsledek setkání dvou osobností kacířské reputace - velkého fotografa Miroslava Tichého a bývalého situacionisty," dodává kurátorka Olga Malá k radikálovi Sanguinettimu, který byl v roce 1971 byl deportován z Francie.
Sanguinetti je v kontaktu s Miroslavem Tichým, který dodnes žije ve svém rodném domku v Kyjově. Stará se o něj přítelkyně Jana Hebnarová, která ho zastupuje i v komunikaci s kurátory a znalci fotografie. Sám Tichý prý nejeví zájem o své snímky ani výstavy, které se čím dál častěji pořádají k jeho poctě zejména v zahraničí.
Trpí psychiatrickým onemocněním, je mu 84 let a téměř nechodí. Už v mládí se přestal holit, stříhat, česat a pořizovat si nové oblečení.
Na pražské výstavě je možné vidět zhruba 250 fotografií Tichého, které pocházejí ze sbírek Sanguinettiho a z dalších zahraničních kolekcí. Expozice Neobsahuje nic z kolekce lichtenštejnské nadace Tichy Ocean Romana Buxbauma, který podle Hebnarové porušuje autorská práva Tichého. Buxbaumovi, který mu uspořádal mnoho výstav v zahraničí a vlastně s ním seznámil svět, prý Tichý nikdy nedal souhlas k zastupování.
Jen letos byly Tichého snímky vystaveny v Haagu, New Yorku a San Franciscu, loni v Galerii Jiřího Švestky v Berlíně a v galeriích v Rakousku, Německu a Španělsku. V roce 2008 Tichému uspořádalo výstavu Centre Pompidou v Paříži.
Tichý se narodil v roce 1926. Studoval malbu na AVU v Praze. Odešel do moravského Kyjova, koncem 50. let malbu opustil. V 60. letech začal fotografovat aparáty, které si vyrobil. Veřejnosti kyjovského podivína poprvé představil zmíněný Čechošvýcar Roman Buxbaum v roce 1989.
Mezinárodní proslulost Tichého stvrdily bienále v Seville (2004) a fotofestival v Arles (2005). V roce 2006 byl představen ve vlasti - výstavou v Brně a monografií, kterou vydal Torst.
Pražskou vexpozici provází publikace vydaná nakladatelstvím Kant s katalogem Tichého fotografií a Sanguinettiho esejí Podoby pravdy. Výstava jek vidění do 6.3. 2011.
Snímky z Tichého brněnské výstavy:
