Na desce Řekněte to mýmu psovi je pár písniček, které jste složil už před revolucí.
Na každém autorském CD, které jsem vytvořil po revoluci, je pár věcí z minulosti. Dřív jsem publikovat nemohl, a přitom jsem toho napsal strašně moc. Bylo by mi líto se k textům, které se mi líbí, nevrátit jen proto, že vznikly třeba v sedmdesátých letech.
Takže insiprace nevysychá...
To je jiná záležitost, ale problémy s inspirací opravdu přicházejí. Padesátiletý člověk už nemá tolik nápadů jako dvacetiletý, protože překvapeně zjišťuje, že mnohé z jeho nápadů už mu někdo zpracoval před sto padesáti lety. Nadšení z nevědomosti zmizí a nahradí ji opatrnost daná sečtělostí. Zjistíte, kterými cestami už bylo kráčeno, což inspirační motor limituje. Starosti, jako jsou děti, rodina, leasingy, nájem, složenky, mi ubírají inspiraci až v druhé řadě.
A jak se tomu bráníte?
Starostem praktického rázu se bránit nelze, k těm je potřeba jen správně přistupovat. A jak se bránit skepsi, že všechno už bylo napsáno? Přece jenom je asi dobré uchovat si kus zdravé domýšlivosti a domnívat se, že Shakespeare a já známe, kterými cestami kráčet, abychom byli originální. Samozřejmě přeháním. S Shakespearem se srovnávám jenom v nadšení pro psaní. On to měl jednodušší, protože před ním toho lidé ještě tolik nenapsali.
Infobox
Jiří Dědeček
nar. 13. února 1953, Karlovy Vary
- od 1964 žije v Praze
- 1971-76 FFUK (knihovnictví a věd. informace)
- 1976-77 vojna
- 1983-88 FAMU (scenáristika a dramaturgie)
- od 1984 ženatý (2 dcery, Viktorie a Antonie)
A čím je váš pohled jiný než pohled ostatních?
Myslím si, že dokážu v přímém pojmenování vyhmátnout někdy groteskní, někdy tragickou, někdy tragikomickou zkratku. Nepracuju s nějakou nádhernou básnickou metaforou, kráčím k cíli přímo. Ostatně to jsem si o sobě nevymyslel sám. Říkala mi to moje učitelka češtiny na vysoké škole, už když jsem jí dával své začátečnické práce.
Mladý Karel Kryl dokázal vystihnout ducha doby. Mám pocit, že dnešní písničkáři už to nedokážou. Máte ten pocit taky?
Kryl je v dobrém slova smyslu těžký kalibr na srovnání. Byl to velmi politický člověk, který měl mimo básnický talent velice zostřené vnímání politiky a společnosti, byl inteligentní a vzdělaný, hodně toho četl. Myslím si, že spoustu tvůrců tahle poloha písničkářství dnes nezajímá. Taky jsem Krylovi říkal, že bych chtěl ztratit punc protestsongového písničkáře. Nebavilo mě to, chtěl jsem psát o jiných věcech. Navíc musí být dobrý pamflet uvážlivý a seriozní, napsat ho je strašně těžké. Někdo se o společensky zacílené písně pokouší a je to trapné. Jako třeba Hejma, který napsal píseň o sametové revoluci, nebo Nedvědi.
Dorůstá nová básnická generace?
V současnosti pronikám do poezie z nižších autorských vrstev: jsem lektor tvůrčího psaní na literární akademii, jsem v porotě Šrámkovy Sobotky a v Náchodské Prima sezoně. A upřímně řečeno, pořád čtu to samé: on ji nechce, ona ho chce, anebo naopak, přijde Franta a udělá tomu rázný konec. Jen tu a tam z toho vybočují některé talentované věci. Méně čtu oficiálně vycházející současnou poezii, takže tady moc přehled nemám.
